Nenávist s příchutí lásky |Slunečná fanfikce|

5.část - MÁŠ POSLEDNÍ ŠANCI

O pár dní později:
Z pohledu Janka:
Dneska je pátek. Uběhly tři dny a já si Týny radši vůbec nevšímal. Dneska bych to chtěl zkusit znovu. Za zkoušku nic nedám, alespoň zjistím, jestli je pořád naštvaná, protože to doučování fakt potřebuju. Hodně ho potřebuju. Dorazil jsem do školy, řekl jsem si, že půjdu k Týnině skříňce a počkám tam na ní. Nejdřív jsem šel, ale za klukama.
Vilda: „No to je dost, že jdeš"
„Jsem tu jen na skok, ještě někam spěchám"
Štěpán: „Kam prosím tě?"
Roman: „Za Denisou?", zasmál se.
Štěpán: „A nebo za Klárou?"
„Ne, vůbec ne, držte huby"
Vilda: „Že ty máš zas nějakou novou buchtu?"
„Ty jsi debil vole", zasmál jsem se.
Všichni se na mě tázavě dívali.
„Fajn, jdu za Týnou"
Roman: „Jako za Popelnicí?"
„Jo, a neříkej jí tak"
Štěpán: „Ale copak, snad ses nám nezamiloval", začal se smát a Roman se samozřejmě přidal.
„Co to meleš vole, samozřejmě, že ne. Nesnáším jí, jen potřebuju to doučování"
Domluvil jsem a vydal se směrem k Týnině skříňce.

Z pohledu Týny:
Dorazila jsem do školy a šla ke své skříňce. Stál tam Janek. Sám. Bože, co zas chce.
Janek: „Já jsem se ti přišel omluvit za to, jak jsem po tobě v úterý vyjel"
„To bylo nic oproti tomu, jak mě hrotíš od prváku"
Janek: „Ne, ale teď vážně"
„Ty to doučování fakt potřebuješ, co?"
Janek: „Jo", řekl a zadíval se do země.
Je tak zvláštní a hodnej..když něco potřebuje. Ale to nic nemění na tom, že ho nesnáším víc, než cokoliv na světě.
„Fajn, máš poslední šanci"
Janek: „Děkuju"
„Takže po škole zase v knihovně?"
Janek: „No, a nebylo by lepší, kdybys šla se mnou k nám domů? Stejně jsem tam věčně sám"
Cože? Mám jít ke svému úhlavnímu nepříteli domu? Asi mi nic jiného nezbude.
„Jo, jasně. Dobrej nápad"
Janek: „Okey, sejdeme se tady po škole"
„Dobře", přikývla jsem.
Bez rozloučení jsme si šli každý svým směrem. Já za Julčou a Janek pravděpodobně za svojí partou. Výuka probíhala v pohodě, Janek měl zas svoje narážky, divím se, že ho učitelka neposlala do ředitelny. I když, asi by to stejně k ničemu nebylo.

Z pohledu Janka:
Byl jsem rád, že jsem se s Týnou domluvil. Pak jsem se vrhnul do víru nudného vyučování během kterého prostě nejsem schopný vydržet v klidu. Nejsem špatný, jen mám rád pozornost. Konečně zazvonilo a vyučování skončilo. Vyrazil jsem před školu a čekal na Týnu. Za chvíli přišla.

Z pohledu Týny:
Vyšla jsem před školu a chvíli očima hledala Janka. Po chvilce jsem ho uviděla. Vyrazila jsem k němu.
Janek: „Jsem tu autem, nevadí?"
Wow, pán už má řidičák. Co má asi za auto, pomyslela jsem si.
„Ne v pohodě. Tak jdem?"
Vyšli jsme, za chvíli jsme byli na parkovišti a Janek ukázal směrem k jednomu z aut. Tak pán si jezdí v BMW. No super. Nasedli jsme, Janek nastartoval a vyjel. Za chvíli jsme dorazili před fakt pěknej, moderní panelák. No, bůhví, jestli se tomuhle luxusu dá říkat panelák, byla to spíš taková hodně moderní vilka rozdělená na byty. Janek zaparkoval a šel ke dveřím. Odemkl a vešli jsme dovnitř. Dojeli jsme výtahem do třetího patra a vešli jsme do jeho bytu. Moc pěkně zařízenej byt, to se musí nechat.