Nenávist s příchutí lásky |Slunečná fanfikce|

11.část [4/5] - VODÁK - TAK BLÍZKO

Z pohledu Týny:
Janek odešel do kempu a já si sedla na pláž. Janek se za chvíli vrátil.
Janek: „Můžu?", zeptal se a ukázal na místo vedle mě.
„Jestli chceš", pokrčila jsem rameny.
Janek si sedl vedle mě a vzal si pití. Já jsem pořád koukala do mobilu. Čekali jsme, než dorazí všichni. Uběhlo asi dvacet minut a poslední dvojice zrovna vytahovala loďku na pláž. Teď nás čekal oběd. Po jednom jsme si chodili ke stánku s jídlem pro hranolky se smaženým sýrem. Začala jsem se zvedat.
Janek: „Zůstaň sedět, donesu ti to"
„Donesu si to sama a nechci, aby ses o mně pořád staral", řekla jsem z ostra.

Z pohledu Janka:
Snažil jsem se upoutat Týninu pozornost. Nedařilo se. Šli jsme si pro oběd. Byli tu už všichni, takže jsem šel za klukama a Týna šla asi za holkama. Vzali jsme si jídlo a šli si sednout. Někdo k posezení, někdo na louku a někdo na pláž.

Z pohledu Týny:
Vzala jsem si jídlo a šla si sednout na pláž. Seděla jsem tu skoro sama, ale chtěla jsem se vyhnout Jankově pozornosti. Jeho přítomnost ve mě vyvolávala zvláštní pocity. Když všichni dojedli, bylo asi půl třetí. To znamená, že se jdeme koupat do řeky. Nebo spíš ten, kdo chce jde. Odložila jsem si věci a sundala si kraťasy. Skoro všichni už byli ve vodě a já se zatím jen procházela po pláži. V tu chvíli mě někdo chytl a hodil si mě na záda.
„Hej, hned mě pusť"
Dotyčný se začal smát. A než jsem se nadála, hodil mě do vody. Vynořila jsem se a viděla jsem Janka, jak se válí smíchy po zemi. Ten hajzl, já věděla, že to byl on.
„Fakt vtipný, tý blbečku"
Janek: „Alee, neříkej mi, že se nebavíš"
Nic jsem neřekla a vylezla jsem z vody. Lehla jsem si na osušku a opalovala se. V pět hodin jsme měli poslední šanci jít do vody. Za pár hodin se začne stmívat, takže v šest vyrážíme zpátky do prvního kempu pro věci a pak na vlak.

Z pohledu Janka:
Měli jsme poslední šanci jít do vody. Moc lidí už nešlo, ale Týna ano. Šel jsem pomalu za ní. Doplaval jsem k ní a dal jsem jí ruce přes oči.
Týna: „Janku.."
Chytl jsem jí za boky a otočil si jí čelem k sobě. Zadíval jsem se do jejích očí.
Týna: „Co to děláš?"
„Já? Nic", řekl jsem a stále se koukal Týně do očí. Přibližoval jsem se. Byli jsme tak blízko, ale v tu chvíli Týna ucukla.
Týna: „Tohle prostě nesmíš dělat, chápeš to? Z nás nikdy kamarádi nebudou, natož něco víc", dořekla a rychle plavala pryč.

Z pohledu Týny:
Jako vážně? Malém jsem to udělala. Málem jsem políbila svýho největšího nepřítele. Rychle jsem vylezla z vody, otřela se osuškou a co nejrychleji se snažila zmizet. Vzala jsem si svoje věci a vydala se za skupinou. Po chvíli nenápadně a tiše přišel Janek. Došel ke klukům. Učitelka si nás spočítala a vyrazili jsme na cestu zpátky.