Nenávist s příchutí lásky |Slunečná fanfikce|

9.část - NECHYBÍ TI TOHLE?

Z pohledu Týny:
Přiblížila jsem se ke skříňce a konečně jsem poznala, kdo to je. Byl to Janek a držel v ruce mojí učebnice ájiny.
Janek: „Ahoj, já jen..tohle sis nechala u mě doma", podal mi učebnici.
„Jo, díky. Hledala jsem jí", řekla jsem jen, vzala jsem si od něj učebnici a ani se na něj nepodívala. Vzala jsem si ze skříňky věci. On tam ještě chvíli stál a čekal jestli něco řeknu.
„No, tak já už půjdu, jestli dovolíš"
Uhnul mi, já prošla kolem něj a vyrazila jsem rovnou do třídy. Tento týden už nemusíme sedět podle zasedacího pořádku. Můžem sedět kde chceme a s kým chceme. Prostě, kdo dřív přijde, ten dřív mele. S Julčou jsme přišly mezi prvními a sedly si do zadní lavice, kde běžně sedí Roman se Štěpánem. Za chvíli přišla celá jejich parta. Janek s Vildou šli ke svým místům, což znamenalo o lavici vedle, kde jsme teď seděly my. Štěpán s Romanem vyrazili směrem k nám.
Roman: „Hej Popelnice, to jsou naše místa"
Julča: „No a? Byly jsme tu první"
Štěpán: „Dejte si odchod a myslím to zatím po dobrým"
Já jsem radši mlčela, nemá smysl se s nima dohadovat. Navíc mlčením je mnohem víc naštvu.

Z pohledu Janka:
Sedly jsme si s Vildou na svoje místa. O lavici vedle seděla Týna a Julie. Ukazoval jsem Vildovi něco na mobilu a slyšel jsem, jak se Štěpán s Romanem odhadujou s holkama o místo. Nevěděl jsem, jestli mám něco udělat. Nechci přijít o autoritu v partě. Nakonec jsem se rozhodl, že zasáhnu. Vstal jsem a přiblížil se k nim.
„Nechcete toho nechat?"
Roman: „Jeje, ale copak Janku?"
„Držte hubu a nechte je bejt"
Štěpán: „Proč bysme měli, když nám tyhle kurvičky zabraly místa?"
„Takhle o nich nemluv", zvýšil jsem hlas.
Ani nevím, proč to dělám. Proč si proti sobě poštvávám svoje lidi.
Roman: „No, už se tě bojím vole"
„Už na základce jsem ti rozbil držku a věř, že to udělám znovu, když bude potřeba a ty to víš", řekl jsem výhružně.
Oba radši zmlkli a šli si sednout před nás.

Z pohledu Týny:
Nechápu, co se právě teď stalo. Janek se mě zastal. Mě, která je pro všechny jen Popelnice. Pak už přišla učitelka a my po jednom odevzdávali učebnice. Ještě jsem rychle prohlídla učebnici ájiny. Vypadl z ní papírek. Bylo tam velkým písmem napsáno „DĚKUJU" a smajlík. Věděla jsem, na koho se otočit, ale váhala jsem. Nakonec jsem se otočila na Janka. Sledoval mě. Usmála jsem se. On se taky usmál a já se otočila zpátky. Asi jsem se začala trošku červenat. Sakra, co to se mnou je? Zbytek dne probíhal normálně, odevzdali jsme většinu učebnic, zbytek budeme vracet zítra. Taky se zítra fotíme, takže si budu muset asi koupit něco na sebe. Máme být totiž formálně oblečeni. Naše škola na to dost dbá.