Nenávist s příchutí lásky |Slunečná fanfikce|

19.část - SNÍDANĚ

Další den
Z pohledu Týny:
Včerejšek byl takový seznamovací, kdy se všichni teprve rozkoukávali. Já jsem se dohodla se Zuzanou a s Janou, že budu spát doma. Nechtěla jsem být s Jankem v jedné chatce, nebo alespoň ne tuhle noc, protože další dny mi stejně nic jiného nezbude. Ale stejně mě můj mozek z nějakého důvodu nutí nad ním pořád přemýšlet. Ale budu se snažit držet se od něj dál. Vstala jsem z postele. Bylo šest. Děti budou vstávat v sedm a to už musím být na statku. Takže mám tak třičtvrtě hodiny. Šla jsem rychle do koupelny a udělala jsem si takovej messy drdol. Pak jsem se lehce nalíčila. Vzala jsem si věci, rozloučila jsem se s Bětou a vyrazila jsem na statek. Bylo teprve 6:41, když jsem tam došla. Dala jsem si potichu věci do chatky, Julča a Adél ještě spaly, ale Jankova postel byla prázdná. Stála jsem ve dveřích a za mnou se ozvalo zakašlání.

Z pohledu Janka:
Vzbudil jsem se dost brzo a nemohl jsem už usnout. Tak jsem vstal, převlékl se a šel jsem se projít po statku. Je tady klid, akorát na přemýšlení. Když jsem se vracel do chatky, uviděl jsem nekoho ve dveřích. Byla to Týna, nevěděla o mně, tak jsem si naschvál odkašlal. Ona se otočila a podívala se na mě.
Týna: „Jee, promiň, asi ti tu překážím", řekl a uhnul mi ze dveří.
„No, možná trošku, jen si tu vezmu mobil"

Z pohledu Týny:
Ani nevím, proč jsem mu to řekla tak mile. Sakra, teď si zase bude myslet bůhví či. Uhnula jsem mu ze dveří a šla jsem směrem k hospodě. Janek mě doběhl.
Janek: „Já..vlastně jsem se ti chtěl omluvit za tu rozlučku"
„Já se chci omluvit, neměla jsem se opít"
Janek: „Taky jsem byl opilej"
„Omluva se přijímá a už se o tom nechci bavit"
Janek: „Můžu s něčím pomoct?"
„Jdu do hospody pomoct se snídaní, takže můžeš jít taky, jestli se nudíš"
Janek: „Dobře"
Tyvole, Kristýno, proč se s ním tak bavíš. Chceš si od něj přece držet odstup a ne se s ním usmiřovat, jako kdyby ses pohádala s kamarádem ze základky. Došli jsme až k hospodě a Janek mě pustil dovnitř jako první a ještě mi podržel dveře. Vešli jsme dovnitř.
Jana: „Dobré ráno, to už jste vzhůru, snídani máte až b půl osmé"
„Já vím, my jsme vám s Jankem přišli pomoct"
Zuzana: „Dobře, tak běžte do kuchyně, je potřeba nakrájet zelenina a připravit talíře se šunkou a sýrem"
Přikývli jsme a vyrazili do kuchyně. V kuchyni jsem vzala z věšáku dvě zástěry a jednu hodila po Jankovi.

Z pohledu Janka:
Šli jsme do kuchyně připravovat snídaně. Týna po mě hodila zástěru a já si jí poslušně nasadil.
„A vážně tohle musím mít?"
Týna: „Jasně, tady se totiž dbá na hygienu, jestli ti to něco říká", řekla a taky si nasadila zástěru.
Týna: „Tady je šunka a sýr a ve skříni jsou talířky", řekla a ukázala na skříň za sebou.
Prošel jsem k té skříni, stála ke mně zády, takže jsem si samozřejmě neodpustil pohled na její zadek, protože ho má fakt dobrej. Ale teď zpátky k práci.
„Kolik mám vzít těch talířů?"
Týna: „No, tak dětí tu bude třicet, plus my čtyři, stoly jsou po čtyřech. Na každý stůl jeden talíř, si to spočítej", zasmála se.
„Takže asi devět"
Týna: „Wow, ty umíš počítat", zatleskala.

Z pohledu Týny:
Pracovalo se mi s ním dobře..až podezřele dobře. Vlastně už na tom doučování se mi s ním pracovalo dobře. Ale pryč od toho, nesnáším ho. Já jsem rovnala do košíků pečivo a Janek mezitím skládal šunku a sýr na talíře. Šlo nám to pěkně od ruky. Stihli jsme to přesně na čas. V 7:20 jsme začali roznášet tácky se zeleninou a talíře se šunkou a sýrem na stoly. Nakonec jsem roznesla ještě košíky s pečivem. Janek si sedl ke stolu a já se vrátila do kuchyně.
„Dáš si kafe?", křikla jsem z kuchyně.
Janek: „Rád", ozval se.
Připravila jsem dva hrnečky s kafem a donesla je ke stolu, kde seděl Janek, sedla jsem si k němu a vytáhla si mobil. Pak jsme si chviličku povídali. Nevím, proč se s ním bavím, ale mám pocit, že tady nemám na výběr. Asi v 7:35 přišly děti, takže naše volná zábava skončila.