Nenávist s příchutí lásky |Slunečná fanfikce|

10.část [3/3] - FOCENÍ - INFORMACE

Z pohledu Janka:
Seděl jsem ve třídě a přemýšlel nad tím, co mi Týna řekla. Ani nevím, proč jsem to chtěl mezi náma urovnat. Možná jsem jí konečně dokázal pořádně poznat. Možná jsem byl jenom uchvácený jejím novým já. Nebyl jsem schopnej si to v sobě nějak urovnat. Nikdy předtím jsem nic takového necítil, nebo jak to říct.

Z pohledu Týny:
Vrátily jsme se s holkama do třídy a sedly si na stejné místo jako včera. Štěpán s Romanem už naštěstí neprotestovali a seděli v lavici před Jankem. Asi čtvrt hodiny jsem byly na mobilech a povídaly si. Pak přišla učitelka.
Učitelka: „Takže studenti, plán je takový, že teď vrátíte zbytek učebnic a pak vám asi tak během půl hoďky řeknu informace o zítřejším vodáku a pak vás pustím domů"
Učitelka domluvila a pustila nás do skříněk pro učebnice. Pak si nás jako včera po jednom volala. Trvalo to něco přes hoďku. Bylo 10:11, když jsem skončili. Pak zase začala učitelka mluvit.
Učitelka: „Takže letos mi kupodivu všichni odevzdali učebnice v pořádku", koukala se směrem k Jankovi a Štěpánovi.
Učitelka: „A teď k zítřku. Sejdeme se v 7:30 na hlavním nádraží. Pak pojedeme vlakem kousek k Mělníku na Vltavu. Návrat předpokládám kolem 17. hodiny zpět na hlavní nádraží. S sebou si vezměte něco k jídlu a pití, nějaké suché oblečení. Oblečte se sportovně a nezapomeňte plavky", domluvila.
Dala nám prostor na dotazy, chvíli jsme se ještě bavili a smáli se. A v 10:45 nás pustila domu. S holkama jsme se rozhodly, že zajdeme do kavárny a potom ještě na oběd.

Z pohledu Janka:
Konečně jsem mohli jít domů. S klukama jdeme ještě na kebab a pak pojedu domů. Odpoledne si zajdu s Vildou ještě do posilky a možná zaběhat. V 11:10 jsme dorazili do našeho oblíbeného občerstvení. Objednali jsme si náš oblíbený kebab.

Z pohledu Týny:
Jelikož je naše oblíbená kavárna docela daleko od naší školy, tak jsme vyrazily na metro. Došly jsme na zastávku a já se podívala na jízdní řád. Je 11:19 a jede nám to za dvě minuty. Ještě, než přijelo metro, přišla na na zastávku nějaká partička kluků. Byli o něco starší, než my a vypadali, že mají trochu připito. Začali se motat kolen nás.
Kluk: „Čau kočky, nechcete někam zajít?"
Julča: „Máte pravdu, nechceme"
Kluk: „Ale notaak", řekl jeden z nich a chystal se na mě sáhnout.
Uhnula jsem a on téměř spadl na zem. Začaly jsme se smát. Naštěstí za chviličku přijelo metro a my nastoupily a odjely. Díky bohu. Pak už všechno probíhalo podle plánu.

Z pohledu Janka:
Dojedli jsme kebab a pokecali jsme. Bylo něco po dvanácté. Potom jsem hodil kluky domů. Vilda jel se mnou. Hodil jsem ho domu, aby se převlékl. Pak jsme jeli ke mně, kde jsem se taky převlékl a vyrazili jsme do posilky. Tam jsme byli asi do půl čtvrté. Pak už jsem odvezl Vildu domu a sám jsem jel k sobě do bytu. Najedl jsem se a připravil si věci na zítra, pak jsem si šel ještě zaběhat. Když jsem se vrátil, byl už podvečer. Dal jsem si sprchu a pak jsem si zapl televizi. Koukal jsem na film a šel jsem brzo spát, protože zítra musím vstát dříve.

Z pohledu Týny:
S holkama jsme si zbytek dne dost užily. Byly jsme ještě v nákupáku. Koupily jsme si nové plavky. Kolem čtvrté jsme vyrazily na autobus domů. V půl páté jsme byla doma. Dneska na statek nejdu. Musím se připravit na zítra. Jelikož tam musíme být už v 7:30, hodí nás tam Julči taťka autem. Zabalila jsem si věci a šla jsem do sprchy, umyla jsem si vlasy a zapletla si copánky. Byla jsem celkem unavená, takže jsem usnula asi v pul desáté.