Nenávist s příchutí lásky |Slunečná fanfikce|

11.část [2/5] - VODÁK - NÁMĚSTÍ

Z pohledu Týny:
Čekání uběhlo jako voda a vlak přijel. Nastoupili jsme. Nebyly kupéčka. Achjo. Sedli jsme si po třech nebo po čtyřech. Sedla jsem si vedle Julčy a Sylva naproti nám. Zády z druhé strany seděl Janek s Vildou. Z toho jsem nebyla moc nadšená. Vlak se rozjel. Kluci kecali a smáli se. Holky si chtěly povídat, ale já chtěla radši poslouchat písničky. Z přítomnosti Janka za my mi zády jsem byla nesvá.

Z pohledu Janka:
Sedli jsem si s klukama do čtyřky. Zády z druhé strany seděla Týna. Řekl jsem si, že budu poslouchat, jestli se o mně třeba nezmíní. Bylo ticho. Naopak kluci dělali hroznej rámus. Byl jsem z toho trochu otrávenej, ale nakonec jsem se přidal a dělal blbosti s nima.

Z pohledu Týny:
Měla jsem sluchátka a koukala z okna. Stromy se míjely, auta projížděly, závory cinkaly. Začaly se mi závírat oči, ale bylo tu moc teplo na to, abych usnula. Zapomněla jsem zmínit, že je dnes větší teplo, než jsem čekala. Asi po třičtvrtě hodině vlak začal zastavovat a všichni včetně učitelky se začali pomálu zvedat a brát si věci z přihrádek. Holky si vzaly svoje věci a šly pomalu ke dveřím. Já se natahovala pro svůj batoh, ale ani za nic jsem tam nemohla dosáhnout. Vedle mě se objevil Janek.
Janek: „Sundám ti to, jestli dovolíš"
„Starej se o sebe, sundám si to sama", odsekla jsem a dál se snažila sundat batoh z přihrádky. Bez výsledku. Janek si mezitím vzal svoje věci a už byl pomalu na odchodu. Otočil se na mě.
Janek: „Jseš si jistá, že nechceš pomoct? Já jen, nerad bych, aby jsi tu zůstala a odjela nám"
„Fajn, sundej mi to prosím, ale ty komplimenty si strč někam", uznala jsem prohru. Janek se na mě podíval a podal mi batoh. Čekal na mě u dveří od vagonu. Vystoupili jsme společně, ale každý jsme si šli po svém.

Z pohledu Janka:
Vrátil jsem se ke klukům, kteří čekali na nádraží. Vsichni tam čekali. Bylo něco kolem deváté a my stáli na nádraží a čekali, co se bude dít. Učitelka konečně prolomila ticho.
Učitelka: „Takže, teď nás čeká cesta přes město a pak asi dva kilometry po turistické stezce do kempu, kam si dáte věci a kde máme rezervaci na loďky. Cestou se samozřejmě zastavíme ve městě, kde si můžete koupit něco k jídlu"
Vydali jsme se na cestu. Šli jsme po dvojicích, skoro jak v první třídě. Asi za čtvrt hodiny jsme došli na náměstí.

Z pohledu Týny:
Naše první zastávka byla náměstí. S holkama jsme se dohodly, že si zajdeme na točenou zmrzlinu. Došly jsme ke stánku. Byla tam trochu fronta, takže jsme si musely počkat. Holky stály přede mnou. Koupily jsme si zmrzlinu a holky šly napřed, já jsem hledala mobil v tašce a zmrzlinu jsem držela v roce. Někdo do mě vrazil. Lekla jsem se, trhla jsem sebou a zmrzlina letěla k zemi. Povzdechla jsem si. Dotyčný se na mě ani nepodíval a odešel.

Z pohledu Janka:
Viděl jsem Týnu, jak si nese zmrzlinu a pak nějakého pána, jak do ní vrazil. Zmrzlina jí spadla na zem a Týna naštvaně odcházela. Nedalo mi to, došel jsem ke stánku a koupil zmrzlinu. Pak jsem šel za Týnou. Viděl jsem jí, stála pod stromem a s někým telefonovala. Počkal jsem. Za chvíli dala telefon pryč od ucha. To byla moje chvíle.
„Ehm, Týno?"
Týna: „Janku?"
Podal jsem jí zmrzlinu.
Týna: „Děkuju, ale..", a vzala si ode mě kornoutek se zmrzlinou.
„Ale co?"
Týna: „Proč tohle děláš Janku, mě si nekoupíš"
„To ani nechci, jen jsem viděl, jak do tebe ten chlap vrazil"
Týna: „Fajn a teď už běž"
Šel jsem zpátky ke klukům, už bylo na čase se zase vydat na cestu.