Nenávist s příchutí lásky |Slunečná fanfikce|

15.část - POCITY

Z pohledu Janka:
Asi v jedenáct jsem dorazil domů. Jen jsem si udělal vitamínovej shake, abych se trochu probral a lehl jsem si do postele. Projížděl jsem instagram a koukal na fotky ze včerejška, co přidávalu spolužáci. Pak jsem nějakým nedopatřením usnul.

Z pohledu Týny:
Když jsem se probudila bylo půl druhé a hlava mě bolela snad ještě víc, než předtím a zároveň jsem v sobě měla celou dobu hrozně zvláštní pocit. Vzala jsem do ruky mobil a napsala na statek, že dnes nepřijdu. Mobil jsem si dala do kapsy a šla jsem dolů za Bětou.
Běta: „Ajeje, tady mě někdo neposlechl a včera to pěkně přehnal, že mám pravdu?"
„Běto prosím, spíš mi dej něco na bolest hlavy"
Běta nic neřekla a podala mi prášek a do vody mi rozpustila vitamínovou tabletu. Spolkla jsem prášek a zapila ho. Pak jsem si šla dát oběd, dost pozdní oběd. Dojedla jsem a dala nádobí do myčky. Mezitím začal zabírat prášek a udělalo se mi líp. Vrátila jsem se do pokoje a vzala si notebook. Měla jsem tam rozpracované nějaké návrhářské práce. Ve volném čase se věnuju designu, dělám různé kresby a návrhy. Dodělala jsem svojí kresbu jednorožce a zavřela jsem notebook. Rozhodla jsem se, že si uklidím pokoj, protože už tu nějaký ten týden nikdo neuklízel. Zapla jsem si písničky na reprák a začala jsem uklízet.

Z pohledu Janka:
Probudil jsem se dost pozdě odpoledne. Bylo mi už dobře, takže jsem se rozhodl, že si půjdu zaběhat do parku. Alespoň si provětrám hlavu. Převlékl jsem se do sportovního a vyšel jsem z paneláku rovnou k parku.

Z pohledu Týny:
Uklízela jsem, ale ten zvláštní pocit nezmizel. Naopak, byl ještě silnější, než předtím. Z nějakého důvodu jsem Janka nemohla pustit z hlavy. Vybavovala jsem si každou sekundu z včerejška, kdy byl Janek se mnou a já se cítila tak nějak bezpečně. Opilá a šťastná. Naštěstí by to musela být hodně velká náhoda, kdybysme se během prázdnin potkali, takže jsem se snažila to neřešit a hodit to za hlavu.

Z pohledu Janka:
Běžel jsem parkem a hlavou se mi honily tisíce myšlenek. Přehrával jsem si v duchu to, co se včera stalo. Sakra Janku, přece se nemůžeš jen tak zamilovat. Zamilovat a ještě k tomu zrovna do ní. Do tý, která tě nesnáší víc, než cokoliv na světě. Kéž by to bylo tak jednoduchý. Jednoduše mám rád její přítomnost, vždycky jsem měl. Možná jsem se k ní choval hnusně jen proto, aby si mě všimla. To už teď nevyřeším, každopádně doufám, že jí zase brzo uvidím. Vrátil jsem se domů a připravil si papíry na zítra. Jdu k tátovi do práce na brigádu, i když je neděle. Pak jsem šel spát.