Nenávist s příchutí lásky |Slunečná fanfikce|

11.část [5/5] - VODÁK - ÚNAVA

Z pohledu Týny:
Cesta zpátky ubíhala rychleji, než cesta tam. Došli jsme do kempu a vzali si každý svoje věci. Převlékla jsem si tričko a vzala si mkinu. Původně jsme měli být už v pět doma, ale nakonec se nám to protáhlo. Bylo něco okolo půl sedmé a v 19:19 nám to jede. Takže jsme si museli trošku pospíšit. Stihli jsme to dost dobře. V 19:06 jsme tam došli a koupili si jízdenky. Ještě jsme si s holkama koupily v automatu na nádraží pití a za chvíli přijel vlak. Nastoupili jsme a sedli si docela podobně jako minule. Akorát, že tenhle měl kupéčka, takže kluci seděli v kupéčku hned vedle nás. Sedla jsem si po směru jízdy a batoh si dala do přihrádky. Byla jsem fakt unavená a po chvíli se mi začaly zavírat oči. Usnula jsem. Vzbudil mě zvuk brzd a hned potom učitelka, která vešla k nám do kupéčka.
Učitelka: „Nezaspaly jste? Vystupujeme"
Rychle jsme se zvedly, vzaly si věci a vystoupily. Celá skupina se sešla na nádraží v kroužku.
Učitelka: „Takže já doufám, že se vám dnešní den líbil a, že jste si ho užili. Zítra se sejdeme ve škole, čeká nás testování škol jako každý rok. Takže doufám, že testy napíšete dobře, aby naše škola získala dobré umístění. To je všechno, teď můžete jít. Zítra na shledanou."

Z pohledu Janka:
Týna s holkama vystoupily jako poslední. Vlasy měla rozcuchané a vypadala dost rozespale. V duchu jsem se zasmál. Možná bych jí měl už konečně nechat bejt. Stejně u ní nemám šanci a vlastně jí pořád nesnáším.
Vilda: „Janku, vnímáš?"
„Co? Jo, vnímám"
Vilda: „Měli bysme jít, než nám zas ujede metro"
„Jo jasně, jdeme"
Vyrazili jsme rychlým krokem po schodech ke stanici metra. Koupili jsme si jízdenky v automatu a došli k nástupišti. Měli jsme ještě dvě minuty čas.
Vilda: „Se divím, že už tý Popelkový nedáš pokoj"
„Naopak, právě, že jí dávám pokoj. Od naší šikany"
Vilda: „Tyvole, prober se. Od prváku jí šikanuješ, tahle si s tebou nikdy nic nezačne"
„Hm"
Vilda: „Co je to s tebou? Tohle neni ten Janek, kterýho znám. Vzpamatuj se trochu"
Na to už jsem nestihl nic říct, protože přijelo metro. Nastoupili jsme a za pár minut jsme byli na naší zastávce. Vystoupili jsme, rozloučili se a vydali se každý svým směrem. Když jsem dosel do bytu, bylo už celkem pozdě. Něco kolen deváté. Dal jsem oblečení do špinavého prádla, najedl jsem se a šel do sprchy. Asi v půl jedenácté jsem usnul únavou.

Z pohledu Týny:
Čekaly jsme s Julčou a Sylvou na nádraží, než si nás vyzvedne můj taťka. Netrvalo dlouho a ze zatáčky vyjelo naše auto. Taťka zastavil a my si nastoupily. Vysadili jsme Sylvu doma a pokračovali až k nám. Dojeli jsme před náš dům, rozloučila jsem se s Julčou a každá jsme šly domů. Byla jsem tak unavená, že jsem si sotva stihla dát sprchu a za chvíli jsem usnula.