Nenávist s příchutí lásky |Slunečná fanfikce|

3.část - MÁŠ DESET SEKUND

Druhý den:
Z pohledu Janka:
Šel jsem do školy s tím, že si prostě musím sehnat doučování, ale vůbec jsem nevěděl kde. Ředitel chtěl, aby to byl někdo ze školy. Došel jsem ke klukům. Stali i skříněk a čekali na mě.
„Hele, říďa mi řekl, že si musím sehnat doučování z ájiny, jinak propadnu"
Vilda: „Takže sháníš někoho ze školy, kdo tě bude doučovat?"
„Přesně tak", zamyslel jsem se.
Roman: „A co Denisa, ta je cel.."
„Denisa nepřipadá v úvahu, to ať tě ani nenapadne", přerušil jsem ho.
Vilda: „A co Popelková, je chytrá jak rádio"
Štěpán: „Ale jí přece nesnášíme"
„To sice jo, ale alespoň k něčemu by se mohla hodit"
Roman: „Já si myslím, že je to dobrej nápad"
Vilda: „Souhlasím, budeme na ní dneska hodnější a třeba ti pak vyjde vstříc"
„Oukej, zajdu za ní o velkou přestávku"
Zazvonilo a my se vydali do třídy. Všichni jsme prošli kolem Týniny lavice a ani jsme se jí nedotkli.

Z pohledu Týny:
Právě prošla celá Jankova parta a ani se na mě nepodívali. Že by je to už přešlo? Z přemýšlení mě vytrhla matikářka, která právě vešla do třídy. Psal se test na rovnice. Mělo jsem hotovo jako druhá, hned po Denise. Po matice následovala čeština, pak fyzika. Nesnáším fyziku. Nějak jsem to přetrpěla. Zazvonilo na velkou přestávku. Řekla jsem holkám, že si jdu něco koupit a vyrazil do bufetu, který je na druhem konci chodby.

Z pohledu Janka:
Tohle byla moje chvíle. Vyrazil jsem po chodbě a čekal před bufetem. Za chvíli vyšla Týna.
„Ehm, můžu s tebou mluvit?"
Týna: „No?"
„Spíš jsem tě chtěl o něco poprosit"
Týna: „Tak povídej, máš deset sekund", řekla a založila si ruce na prsou.
„Takže, říďa mi řekl, že si musím sehnat doučování z ájiny, jinak propadnu a jediný, kdo mě napadl jsi ty"
Týna: „Takže po tom, jak se ke mně chováš tě mám ještě doučovat? Aha, zajímavý"
„Týno, je to pro mě fakt hrozně důležitý"
Týna: „No, možná bychom se mohli nějak domluvit"
„Vážně?"
Tyna: „Jo, přijď po škole do knihovny"
„Fajn", otočil jsem se a vrátil se zpátky do třídy. Sedl jsem si do lavice ke klukům. Za chvíli přišla Týna. Zazvonilo.

Z pohledu Týny:
Po chvíli jsem se vrátila zpátky do třídy. Začala hodina, ale já byla jak vyměněná. Vůbec jsem nedávala pozor a přemýšlela jsem nad tím, jestli jsem se rozhodla správně. Další dvě hodiny jsem byla už v pohodě. Po konci vyučování jsem šla do knihovny a čekala, jestli Janek přijde. Za pár minut opravdu přišel a sedl si naproti mě a dal si na stůl sešit a popisku.