Nenávist s příchutí lásky |Slunečná fanfikce|

23.část - NEVÍM MOŽNÁ

Z pohledu Týny:
Nevím, proč jsem to udělala, ale prostě jsem utekla..no utekla je silný slovo, s tou ortézou to moc nejde. Dobelhala jsem se do chatky a sundala si ortézu. Zkusila jsem došlápnout na nohu. Skoro to nebolelo, tak jsem vyšla z chatky rovnou k lesu. Byl už podvečer, takže začínalo být chladno a já byla jen v tričku a kraťasech. Sedla jsem si k potoku, dala jsem si sluchátka a nevnímala jsem nic. Já prostě nevím, asi k Jankovi něco cítím, ale nechci poslouchat svoje hloupý srdce, když mi mozek pořád připomíná, jak hrozně mi ublížil. Ano, snaží se každý den, ale já prostě nikdy nevím, jak se mám zachovat. Možná bych mu měla dát šanci, ale prostě si nejsem jistá.

Z pohledu Janka:
Zůstal jsem stát uprostřed hospody a nejradši bych se propadnul ostudou. Všichni na mě koukali, takže jsem chtěl co nejrychleji zmizet. Rychle jsem vyšel ven z hospody a zamířili k chatce. Nechtěl jsem jít za Týnou, stejně by to teď ničemu nepomohlo. Sedl jsem si do křesla, co máme v chatce a vzal si notebook. Otevřel jsem messenger a projel jsem zprávy. Týnka byla aktivní, ale ignoroval jsem to. Pak přišla Julča.
Julča: „Jsi v pohodě?"
„Jo, jen se cejtím dost trapně"
Julča: „Takže hádám, že asi nevíš, kde Týna teď je?"
„To teda nevím, ale kdybych měl hádat tak..v lese?"
Julča: „Skočím se po ní podívat"
Přikývl jsem, Julča odešla a já se dál věnoval notebooku.

Z pohledu Týny:
Seděla jsem v lese, když jsem po chvíli zaslechla volání svého jména. Po hlase jsem poznala, že je to Julča. Rozhlédla jsem se okolo a hledala jí. Pak jsem jí konečně zahlédla. Došla až ke mně a objaly jsme se. Pak se na mě tak zvláštně podívala a mě bylo hned jasné, co mě čeká.
„Teď ne, neptej se prosím"
Julča: „Týnko, pochop, že jako tvoje nejlepší kamarádka se prostě musím zeptat", řekla vážně.
Vyprskla jsem smíchy a Julča po chvíli taky.
„Fajn, tak sem s tím výslechem"
Julča: „Proč jsi mu utekla?"
„Já..já nevím"
Julča: „Má tě rád..ty k němu nic necítíš?"
„Ne..asi..možná, já fakt nevím Julčo"
Julča: „Tak si to shrneme, dvakrát jste se líbali a nechala ses"
„Julčoo", zasmála jsem se.
Julča: „Nepřerušuj. Poprvé ses s ním málem vyspala..a byla jsi to ty, kdo to chtěl"
„Julie!"
Julča: „A můžu pokračovat, pokud ti tohle jako důkazy nestačí", začala se smát.
„Dobře, možná k němu něco cítím..ale to nic nemění na tom, že mi několik let ubližoval"
Julča: „Třeba se fakt změnil..nechceš mu přece jen dát šanci?"
„Stejně bys nepřestala otravovat, co?"
Julča: „Hmm, ne?", zasmála se.
„Promluvím si s ním o tom, ale nic neslibuju"
Julča: „Týnko..já jen chci, abys byla šťastná"
„Však já vím", řekla jsem a objala jí.
Pak jsme společně vyrazily do chatky sbalit si věci, abysme se mohly přesunout do penzionu. V penzionu jsem dostala pokoj s Julčou a Adél. Janek dostal pokoj sám. Po zbytek večera jsem v sobě měla zvláštní pocit, ale nakonec jsem s klidem usnula.

Z pohledu Janka:
Po nějaké době se vrátila Julča i s Týnou. Když vešly dovnitř, jen jsem na sekundu odvrátil pohled od notebooku a podíval se na Týnu. Naše pohledy se střetly a ona se smutně usmála. Úsměv jsem jí opětoval a odvrátil jsem pohled zpátky k notebooku. Pak jsme si začali balit věci, abysme se mohli prohodit s lidmi v penzionu. Holky dostaly pokoj spolu a já byl na pokoji sám. Koukal jsem na youtube a pak jsem šel spát.