Nenávist s příchutí lásky |Slunečná fanfikce|

8.část - NOVÉ JÁ

Z pohledu Týny:
Dneska je pondělí a já zrovna vstávám. Je 5:50. Přivstala jsem si a konečně ze sebe udělám ženu. Sedla jsem si ke skříní a začala hledat mezi věcmi, které fakt skoro nikdy nenosím. Nakonec jsem si vybrala černé džínové kraťasy a bílý croptop s volánky. Tohle oblečení už mám doma tak dlouho a nevím proč, ale nikdy jsem se v něm necítila dobře. Šla jsem do koupelny a zapla si kulmu. Udělala jsem si lokny. Brýle dneska nechám doma. Mám jen čtvrt dioptrie a vidím dost dobře. Vlastně ani nevím, proč je vůbec pořád nosím. Nalíčila jsem se, udělala jsem si linky a dala jsem si červenou rtěnku. Podívala jsem na sebe do zrcadla. No wow. Welcome, moje nové já. Podívala jsem se na hodiny, přesně včas. Ještě jsem si rychle udělala svačinu, vzala jsem si batoh s učebnicemi, obula si svoje vansky a vyrazila jsem na zastávku. Julča na mě už z dálky zírala jako vyvoraná.
Julča: „Wow, já tě nepoznávám"
„Sluší mi to co?"
Julča: „Jsi kočka, ale co tak najednou? Janek?"
„Blázníš? S ním už zas nikdy nepromluvím, jen mu chci ukázat, že taky dokážu být tal dobrá jako on a ne jen Popelnice"
Julča: „Takhle sebevědomou jsem tě v životě neviděla"
„A po vysvědčení zase dlouho neuvidíš", zasmála jsem se a nasadila si sluneční brýle.
Julča: „To mi neuděláš"
„Věř, že udělám"
Přijel autobus vyjeli jsme so Prahy. Cesta uběhla jako voda a za chvíli jsme vystupovaly. Ke škole to máme ze zastávky kousek, takže ani nemusíme veřejnou dopravou. Došly jsme ke škole v 7:40 jako obvykle a rovnou jsme vyrazily ke skříňkám. Šla jsem chodbou a cítila jsem na sobě udivené pohledy lidí. Do teď jsem byla jen Popelnice v košili a lacláčích s copama na hlavě. Ale teď jsem někdo jinej. Prošla jsem kolem Jankovy party. Koukali na mě s vykulenýma očima.

Z pohledu Janka:
Z dálky jsem zahlédl Týnu. Nebo teda, vůbec to nevypadalo jako ona, ale já jí prostě poznal. Mám něco, co patří Týně a musím jí to dát.

Z pohledu Týny:
Blížila jsem se ke svojí skříňce. Viděla jsem jako tam někdo stojí a drží něco v ruce, ale bez brýlí jsem nebyla z dálky schopná poznat, kdo to je. Ale stál tam sám. Čeká snad na mě?