Nenávist s příchutí lásky |Slunečná fanfikce|

20.část [1/3] - TÁBOR - MUSÍM TO VYDRŽET

Z pohledu Týny:
Za chvíli přišly i holky, takže jsme si dali snídani a dopili kafe. Pak nám Jana se Zuzanou začaly vykládat dnešní program. Dneska budou nějaké takové ty typické seznamovací hry a tak. Pak přišla Zuzana k nám a řekla nám, že my budeme mít dneska v rámci možností volnej program, jen jim pak máme pomoct s nádobím. Všichni jsme to odsouhlasili a po snídani jsme se šly s holkama projít a pak si zacvičit jógu. No, když cvičíme, tak to vypadá spíš jako španělská vesnice, než jóga, ale děláme to tu každý rok.

Z pohledu Janka:
Holky odešly, prej se šly projít. Já pomohl Zuzaně a Janě uklidit nádobí a pak jsem poslal děti zpátky k chatkám. Mají sraz v devět před hospodou, kde jim začne dopolední seznamovací program. Já jsem pak šel do chatky a vzal si tam notebook. Sedl jsem si před chatku na lavičku, protože už začínalo být teplo. Koukal jsem na youtube na nějaká videa. Pak přišly holky, šly do chatky a asi se převlékaly, takže jsem si jich nevšímal. Po chvilce vyšly ven a každá měla v ruce něco, co vypadalo jako podložka na cvičení. Zašly kousek směrem od chatek. A ano, byly to podložky na cvičení. Roztáhly si je tam a začaly cvičit. Vypadaly u toho trochu vtipně, ale nenápadně jsem je sledoval.

Z pohledu Týny:
Vrátily jsme se z lesa, kam jsme se šly projít. Dokonce jsme i chvíli běžely. Zašly jsme do chatky a převlékly se. S položkama na cvičení v ruce jsme vyšly ven. Před chatkou seděl Janek a něco dělal na notebooku. Neřešila jsem ho. Zašly jsme na naše oblíbené místo, kousek stranou od chatek a rozložily si podložky. Julča pustila písničky a začaly jsme cvičit. Nepopírám, že u toho asi vypadáme vtipně, ale nešlo si nevšimnout, jak na nás Janek kouká.

Z pohledu Janka:
Byl to vtipnej a zároveň pěknej pohled. Přejížděl jsem očima Týny štíhlou postavu..a její pěknej zadek. Upřeně jsem jí sledoval, když najednou se otočila a podívala se na mě. Naše pohledy se na pár sekund setkaly a já hned odvrátil zrak zpátky k notebooku.

Z pohledu Týny:
Docvičily jsme a odnesly jsme podložky zpátky do chatky. Převlékly jsme se a i s Jankem jsme šli pomoct s programem. Pak nás Zuzana a Jana poslaly do kuchyně, abysme pomohli s obědem. Po obědě jsme s Julčou připravily pro děti svačiny, protože je čeká pár kilometrů procházky v přírodě. Janek s Adél odešli společně se Zuzanou a Janou a s dětmi. My s Julčou jsem zůstaly na statku a chvíli jsme pomáhaly na poli. Celou dobu jsem Julče vykládala o tom, jak mě Janek pořád pozoruje a nedá mi chvíli pokoj.
„Prostě mě to štve Julčo"
Julča: „Máš jen dvě možnosti. Buď se s ním udobříš a budete se spolu normálně bavit a nebo to budeš muset prostě vydržet a doufat, že po táboře od něj budeš mít zbytek prázdnin klid"
„Tos mi teda pomohla"
Když jsme dokončily práci, děti se pomalu vrátily zpátky. V šest jsme měli večeři a v deset večerku. Nic zvláštního se už nedělo.