Cestovatelka [DOKONČENO] ✔

17. Kde jsi?

S Tomem se mi dobře povídá. Vlastně jsme se bavili o minulosti až jsme se nějak, nevím jak, dostali ke snům. Neřekla jsem mu ten podivný, kde jsem s tím klukem. Chci na to přijít sama.

Jsem zpátky u kluků v kanceláři. Rady nám došel pro oběd. Tom stříhá, Honza natáčí a já s Dorčou hrajeme hry. Po půl hodince měl Honza hotovo. Tak se přidal k nám. Hráli jsme docela dost dlouho a ani jsme si nevšimli, že Tom odešel. Rady nám naštěstí jídlo donesl, tak jsme to rovnou snědli a já schovala Tomovi kousek. ,,Nevíte, kde je Tom?" zeptala jsem se. ,,Ne" odpověděli Honza s Doris. ,,Rady, nevíš kde je?" zeptal se pro zmenu Honza. ,,Něco mumlal, když odcházel, ale nevím kam šel" jen jsme protočila očima a šla jsem do vedlejší místnosti. Zkusila jsem vytočit Toma, ale nebral mi to. Notak Tome, zvedni to! Nic. Ani mi to nevypl. Na nic jsem nečekal a vydala se vstříct ulicemi Pardubic s pocitem, že ho někde najdu.

Už jsem víc jak 2 hodiny venku a Toma jsem nikde nenašla. Chci ho najít. Musím ještě na poslední místo, co mě napadá a které jsem ještě nezkusila. Park. Vydala jsem se tam rychlostí světla. Nikde nikdo. Výborný a jsem v háji. Vydala jsem se tedy zpátky do kanceláře. Doris s Honzou byli na odchodu tak jsem se k nim přidala. ,,Tak co? Našla jsi ho?" zeptal se Honza. ,,Ne. A nevrátil se?" ,,Ne. To je divný" odpověděla tentokrát Doris. ,,Jdu mu zavolat, už mě nebaví ho hledat". ,,To jsem zkusila, ale nevzal mi". ,,Mě to vezme, beru ho jako bráchu, tak bráchovi by to mohl vzít, ne?!" jen to Honza dořekl a začal mu vyzvánět. Dlouho to nebral, až to vypl operátor. S Doris jsme byly unavené tak jsme se na to vykašlaly a šly jsme domů. Udělaly jsme si večeři, hygienu a šly jsme spát. Na nic jiného jsme neměly sílu.

,,Káťo!" ,,Radku!" ,,Jdi s Honzou prohledat ten park, cítil jsem tam jeho přítomnost, když jsem tam s tebou byl" ,,Dobře, pokusíme se ho najít, ale až to ucítíš znovu tak mi vlezeš do těla. Mám o něj strach, celý den se neozval". ,,Neboj budu tam s tebou já i Honza". ,,Dobře"

Jen jsem to dořekla tak jsem se vzbudila. 2:55. Supr. Už zase. Na nic jsem nečekala a napsala jsem Honzovi.

K: Ahoj Honzo, půjdeš se mnou hledat Toma?! Vím že je někde v parku

H: Ahoj, jasně, že pujdu

K: Fajn tak za chvilku v tom parku

H: Jasně

Tak to mám z krku. Teď se převlíknout, ať tam nejdu v pyžamu a můžu vyrazit. Honza už před parkem čekal. Šel tedy se mnou parkem a u jednoho místa jsem zase cítila moc dobře známí chlad. Hned jsem se zastavila a Honza si toho všiml a zastavil taky. Viděla jsem jak mě Radek táhne do zákoutí parku. MenT mě jen slepě následoval. Po nějaké chvíli jsme vyšli z parku a skončili jsme na pláni. Chtěla jsem zastavit, ale Radek mě táhl dál. ,,Tak stop, kam to jdeme?" došla Honzovi trpělivost. ,,Klid vím kde je" řekla jsem Radkovým hlasem. Honza pochopil a dál se neptal. Došli jsme za pláň do nějakýho keře. Prolezli jsme zkrs něj a dostali jsme se k altánku. Bylo to nádherné místo. V tu chvíli jsem se ovládala já sama. Tom seděl na zemi v altánku, jen jsem k němu přiběhla a objala ho. ,,Co se stalo Tome?" zeptala jsem se po dlouhé době mlčení ve kterém přišel i Honza k nám. ,,Nic já jen...." ,,Co?" ,,Nic zapomeň na to" řekl a vztal ze země. Pomohl mi vztát a všichni jsme šli zpátky domů. Já šla k Honzovi.

,,Nevíš co s ním je?" ,,Ne, ale bylo to divný jako by nám něco tajil". ,,To jo, ale co?!" ,,No nic já se jdu prospat" řekla jsem a měla jsem namířeno do obýváku, že si lehnu na gauč. Jenže mi Honza v tom zabránil. Vzal mě do náruče a přenesl mě k němu do postele. ,,Na gauči spím já" řekl, když mě pokládal na postel. ,,Honzo ne, nech mě tam spát". ,,Máš smůlu spíš tady a tečka" odporoval mi. Dala jsem mu pusu na tvář a lehla jsem si do postele. ,,Dobrou noc Honzo". ,,Dobrou noc Káťo" řekl a odešel.