Cestovatelka [DOKONČENO] ✔

8. Vidění?

Nemůžu jim to říct. Budou mě mít za blázna, když se mi to stalo už potřetí. Nasnídala jsem se, ale myšlenkami jsem byla pořád v tom snu. Jak se jmenoval? Proč mi připomíná Matyho? Proč se mi to děje? A zase jak v tom snu milion otázek, ale ani jedna odpověď. ,,Katí posloucháš nás?" probral mě z transu Štěpa. ,,Promiň, ale dneska jsem myšlenkami úplně jinde" řekla jsem a odebrala se do pokoje. Lehla jsem si na postel a koukala jsem do stropu. Pořád musím přemýšlet. ,,Katí děje se něco?" zas mě někdo vyrušil. ,,Ne všechno je v pohodě" řekla jsem a ani jsem se na něj nepodívala, ale podle hlasu jsem usoudila, že přišel Radek. ,,Nevypadáš na to" oni jsou tu oba? ,,Kluci opravdu všechno je v pohodě" řekla jsem i když to tak nebylo. Chvíli tam jen tak stáli, až pak ke mě přišel Radek. ,,Katí, svěř se mi. Štěpa tu není. Šel nakoupit. Svěř se, prosím. Vidím, že tě něco trápí" sedl si ke mě na postel. Ráda bych se svěřila, ale né jim. ,,Měli byste mě za blázna" to bylo to jediné co zatím ze mě dostal. ,,Neměli" uklidňoval mě. ,,Ale jo". ,,Ale ne". ,,Jo". ,,Ne". ,,No dobře vyhrál si" řekla jsem po dlouhém dohadování. ,,Zadají se my sny. Buď se to stane nebo se to stalo" řekla jsem s pohledem na deku. ,,Co se ti zdálo dneska?" ,,Moc si toho nepamatuju. Jen, že jsem tam stála já jako malá, bylo mi asi 10, a přede mnou stál kluk přibližně o pár let starší než já, když jsem to viděla, bylo z toho cítit strach, ale i respekt k tomu klukovi. A hrozně mi připomíná Matyáše" Dořekla jsem a pořád jsem se koukala do deky a ani se nehnula. ,,Měla bys to říct i Štěpovi. Určitě to pochopí" mou dopovědí však bylo jen hm. To už se totiž vrátil z nákupu a oba jsme šli do kuchyně. ,,Tak co? Dobrý?" zeptal se a já jen přikývla hlavou ani mi nedošlo, že jsem pořád v pyžamu a to už bude oběd. Zase jsem si všimla Štěpánovo pohledu na mě. ,,Ty prase" řekla jsem a šla se rychle převlíknout. Zároveň jsem napsala Matymu.

K: Ahoj Maty. Potřebuju s tebou mluvit. Máš zítra čas?
M: Ahoj sluníčko, jasně, že mám
K: Fajn, tak zítra v 10 ve starbucks?
M: Ok
K: Oki zatím pa
M: Pa

,,Kluci, zítra pojedu do Prahy" řekla jsem, když jsem jak kometa vpadla do obýváku. ,,Dobře a v kolik jedeš?" zeptal se Štěpa ,,Chci být v Praze tak v deset, takže abych tak v osm vyrazila". ,,Dobře tak já pojedu s tebou. Mám to při cestě a navíc auto mám v Praze už opravený" řekl Radek a já jen přikývla. Byla jsem ráda, že konečně nepojedu tím vlakem sama. Ano, jednou se mnou jel Maty, ale to je už měsíc zpátky. K obědu jsem jsem udělala s Radkem rajskou s knedlíkem. Asi nemusím podotýkat, že to Štěpovi chutnalo. Bodeď by ne, když ten talíř doslovně snízal, že by se ani nemusel dávat do myčky. ,,Nechcete jít do bazénu?" navrhl Radek. Věděla jsem, že odporovat by bylo zbytečný tak jsem řekla, že půjdu a šla se převlíknout do plavek.

Když jsme vylezli z bazénu tak bylo sotva vidět na cestu. Jediné co nám pomáhalo vidět na cestu byli malé světla kolem té cesty. Já si to namířila rovnou do pokoje s tím, že se osprchuju a půjdu spát. Jen mi cestu zase někdo překazil. Že já ani v klidu nedojdu do koupelny a už mi tu cestu někdo kazí. Viděla jsem před sebou Štěpána. Navzájem jsme si koukali do očí a já pochopila co chce udělat. Vysmekla jsem se mu a šla do koupelny a v podstatě se dělo to samé, co u Sama. Už nechci. Je pozdě abych teď jela do Prahy. Co mám dělat? Hold pojedu brzo ráno. S těmito myšlenkami jsem usnula.

Vzbudila jsem se v pět ráno. Kluci podle zvuku, co se rozléhal po celém domě, jsem usoudila, že ještě spí. Nechala jsem je spát. Jen jsem se převlékla a udělala sobě a jim snídani. Napsala jsem papírek, že jsem už jela do Prahy. Ve vchodových dveří jsem váhala, jestli mám nebo nemám jet s Radkem. Ale už jsem na to neměla a tak jsem mu napsala a šla na vlakáč. Vlak mi jel během chvilky, tak jsem nemusela moc dlouho čekat. Už ve vlaku mi napsal Ráďa.

R: Ahoj ranní ptáče. To je v pohodě. Někdy mi pak napiš, rád bych s tebou zase někdy byl. Je s tebou velká sranda. A díky za snídani
K: Nemáš zač. Za to, že jsem takhlen odjela si jí zasloužíte. A pozdravuj Štěpu. A o tom mým věštění a vidinách ze snu mu prosím tě neříkej
R: Dobře