Cestovatelka [DOKONČENO] ✔

6. Zase na Slovensku

K: Ahoj Samí, promiň, že jsem nenapsala dřív, ale grilovali jsme, šlo by za dva týdny, že bych přijela do Košic?
S:Jasné, moc sa na teba těším aj i Klára
K: Tomu věřím asi půjdu spát tak dobrou noc
S: Dobrú noc

Položila jsem mobil a ani ne za minutu jsem upadla do říše snů.

Kde to jsem? To je Praha?! To je máma?! A co je to za holčičku? To jsem já?! A to na lavičce sedí táta?! Ale ten je mrtvý!! ,,Jé ahoj Ráďo" mávala mamka na kluka, kterému bylo jen o pár let víc než mě. ,,Ahoj teto, ahoj stejdo, ahoj sestřenko" vážně řekl sestřenko?! Co se to děje?! Ten kluk je mi i trošku povědomí, kde jsem ho viděla?

Vystřelila jsem z postele a došlo mi, že to byl jen sen. Ráďo. Tak mu mamka řekla. Musím zjistit kdo to je. Podívala jsem se na hodiny. Bylo 01:36 no výborně už zase. Chvíli jsem tedy projížděla galerii, jestli tam nenajdu fotky z dětství. Nemusela jsem hledat dlouho, protože poslední fotky mám před pěti lety s tátou. Až jsem našla tu fotku, kterou jsem hledala tak uběhlo pět minut. Byla jsem tam já a údajně se svým bratrancem. Ta fotka je stará 10 let. Takže mi bylo 7. Tu fotku fotila mamka na můj současný mobil. Ano, mám mobil po mamce. Proč mi příjde jako bych ho někdy viděla?! Musím se někomu svěřit. Radek spí, tak se podívám, kdo je aktivní. No to je snad karma. Nikdo. Když je nejvíc člověk potřebuje tak tu nejsou. Nebudu je budit. Počkám si do rána. Chvíli jsem se teda v posteli převalovala a pak jsem usnula.

Vzbudila jsem se a vedle mě seděl Radek. Trošku jsem se ho lekla, nečekala jsem ho. ,,Dobré ráno" řekl. ,,Dobré" řekla jsem ospale. ,,Je libo snídaně?" a podal mi misku s mlékem a lupínky. ,,Jé děkuju" poděkovala jsem a vzala si misku a začala jíst. ,,Chtěl bych si s tebou o něčem promluvit". ,,Já taky" řekla jsem a vzpomněla si na ten sen. ,,Tak povídej první" pobídl mě a já začala vyprávět celý svůj sen. On se jen na mě koukal s otevřenou pusou. ,,Řekla jsem něco špatně?" zeptala jsem se a tím ho probrala z tranzu. ,,Ne jen, že mě se to zdálo nedávno taky" co?! Že by? Ne, to ne nebo jo? ,,Když ti ukážu fotku potvrdíš mi, že si ze mě neděláš srandu?!" ,,Jo" odložila jsem tedy misku a vzala jsem mobil do ruky a našla tu fotku. ,,Přesně tu samou nám v počítači" řekl a já vystartovala z postele a vzala misku a šla do kuchyně. ,,Ale jak? Vždyť mi bylo 7. A já si z toho moc nepamatuju". ,,Neboj já taky ne, ale jak jsem nastoupil na střední moc jsem do Prahy nejezdil. Jednou mi pak volali, že mi umřel strejda, ale já nevěděl který" řekl a dohodli jsme se, že půjdeme za jeho mamkou.

,,Ahoj mami! Máme na tebe pár otázek!" křičel ze zdola Radek. ,,Ahoj zlato pojď dál!" zakřičela jeho mamka zpátky. ,,Jsem v obýváku!" dodala a my vyrazili tím směrem. ,,Kohopak mi tu sem vedeš?" zeptala se a já se představila. ,,Dobrý den, jsem Káťa Vyvrhelová". Bylo vidět, že jí to zarazilo. ,,Mami děje se něco?" zeptal se Radek. Asi si toho taky všiml. ,,No tak když už jste tu" řekla a jedním gestem nám ukázala ať se posadíme. ,,Máš pořád tu fotku, když ti bylo 10 zeptala se Radka a on přikývl a já rychle vyndala mobil a ukázala jí. ,,Ano Káťo, tohle si ty s Raskem, když jsme ještě jezdili do Prahy, ale pak se tvému tátovi zjistila ta rakovina a tvá máma, moje sestra, si nepřála, abychom za vámi jezdili" vyprávěla nám. ,,Takže Radek je opravdu můj bratranec?" zeptala jsem se pro jistotu. ,,Ano, je" odpověděla s klidným hlasem. ,,Takže ty si moje teta?" řekla jsem s radostí v hlase a ona jen přikývla a obejmula jsem jí. Strávili jsme tam celé dopoledne a povídali si o minulosti. Po chvilce seběhl schody malý Toby. Tobymu je 11. ,,Ahoj Toby" pozdravila jsem ho s Radkem dvojhlasně. ,,Ahoj Radku a ty jsi kdo?" ukázal na mě prstem. ,,Já jsem tvá sestřenice" řekla jsem a usmála se na něj. ,,A jmenuju se Káťa" dodala jsem. ,,A jak to, že tě neznám?" zeptal se a mi mu to celé vyprávěli.

Je po obědě a jdeme s plnými břichy zpátky domů. Oba jsme zalehli do své postele a nechali ať nám slehne. Chvíli jsem ležela na posteli a myslela jsem, že usnu, ale pak mi zacinkal mobil. Psal mi Domča.