Cestovatelka [DOKONČENO] ✔

24.

*Opět pohled Káti*

Ráno jsem se vzbudila na gauči s dekou. Ráno jsem slyšela bordel z kuchyně. Šla jsem tam tedy a zjistila jsem, že to dělala Klára. Dělala snídani a o mě zatím nevěděla. Tak jsem se rozhodla jí trošku vystrašit. Připlížila jsem se k ní a vybafla jsem na ní. Nadskočila minimálně půl metru nad zem. Hned na mě začala nadávat a já jsem se smála jak blbá. Konečně jsem si mohla dát tu výtečnou snídani. Okamžitě co jsme se převlíkly do čistého oblečení, tak jsme přemýšleli nad tím, co budeme dělat. Kláru napadlo jít někam ven. A jelikož jsme neměli lepší nápad tak jsme hned vyrazili. Jakmile Klára zabočila k lesu tak mi došlo kam che jít.

Sedeli jsme tam dokud nám nezačala být zima a neměli jsme hlad. Cestou jsme se najedli a doma se převlíkli do něčeho v čem jsme mohli pobíhat po baráku. Vlastně jsme celý den blbli. Jen jednou jsem si všimla, že je Klára zaražená. Zeptala jsem se jí tedy co jí je. Odpověděla s úsměvem, že se nic neděje. Po asi půl hodině dolování z ní jsem to nechala být a dál jsem se věnovala našemu blbnutí. Asi k 5 hodině večer mi psal Danko.

D: Ahoj Káťa, ako sa máš?
K: Ahoj dobře se mám. Zrovna jsem u kamarádky na Slovensku
D: Aha a nechcela by si niekedy prijet?
K: Jo ráda, šlo by tak zítra nebo pozítří?
D: Kľudne zitra
K: Ok tak zítra na vlakáči. Dám vědět v kolik tam budu
D: Dobre

A tím naše konference skončila. Bohužel se rozjela další.zkus hádat s kým? Nevíš tak já ti to povím. Naše skupina Maty, Domča,Klára, já, Niko, Nela, Sam. Docela velký kombo. Většinou tam píšou píčoviny a já se s holkama tomu směju jak blbá.

M: Čus
S: Cs
D: Jak je
Kl: Dobre
K: Asi tak
Ni: My nějak tak taky
K: Jak tak nějak?
S: Menšie havárie
M: Co?
D: Co se stalo
Ni: Já to neřeknu
K: A kdo to řekne? A vůbec kde je Nela?!
S: To je práve to
Kl: Povez nám čo sa stalo
Ni: Ne!!
S: Notak niekedy to musí vedet
Ni: Ale teď ne!
D: Niko klid, jen to prostě řekni
M: Jo není se čeho bát Vetusi
Ni: Tobě se to lehko řekne, když nemáš sourozence!
K: Niko klid
Ni: Promiň
M: V pohodě
Ni: Já jen... Bojím se co se stane
K: Neboj umí se o sebe postarat
Ni: No to doufám
D: Hele nejdeme na TS
Ni: Já ne sorry
S: Ja asi tiež nie
Kl: My jo
S: Ak my?
Kl: Je tu u mňa Káťa
S: Aha

Dál jsem to už nečekala a šla jsem si zapnout TS. Upřímně mě zajímalo, proč Niko nechce. Je to snad kvůli Nele? Nebo proč? U Sama jsem to chápala. Chce pomoct Nikovi, ale zaráží mě, proč to aspoň on neřekl. Zapnula jsem TS s kamerou, ale moc jsem jim nevěnovala pozornost. Spíš jsem si pořád dokola četla tu komunikaci. Nechápala jsem tomu. Neposlouchala jsem je. Z tranzu mě neprobrala ani Klára, která mě skoro vyryla díru do ramene, jak se mě snažila probudit. Probudila mě konverzace s Domčou.

D: Hej poslocháš?
K: Ne jen si odskočím
D: Ok

A jak jsem napsala tak jsem i tak udělala. Šla jsem vykonat potřebu. Vrátitla jsem se a už za rohem jsem slyšela jak si povídají o mě. Málem jsem dostala infarkt. ,,Čo s ňou je? To je taká kráva, že sa zarazí nad konverzaciou s kanarátem?" ,,Kláry takhle o ní nemluv. Má prostě starost a to je u ní normální" bránil mě Maty. ,,Já vám nieviem" řekla a v tu chvíli jsem vešla do obýváku. Nevšímala jsem si jejího pohledu a dělala jsem jako, že jsem nic neslyšela. Po asi chvíli jsme se rozloučili a já jsem si lehla na gauč s myšlenkami na to co řekla. Myslela to vážně? To pro ní naše skoro 3 letý přátelství nic neznamená? A jak to myslela to s tou krávou? To se až tak přehnaně zaobírám nad zdravím mých přátel? Aspoň je hezké vidět, že se o ně zajímám. S těmito myšlenkami jsem usnula.

Vzbudila jsem se kolem 4 hodiny ráno. Udělala jsem snídani a šla jsem si zabalit a vyrazit. Ani jsem na nic nečekala, nebo jestli se Klára vzbudí. Šla jsem na nádraží a našla jsem si nejbližší vlak, který mi tam jel. Ani jsem Danielovi nenapsala, jen jsem nasedla do vlaku a jela jsem.