Cestovatelka [DOKONČENO] ✔

33.

Když jsem přemýšlela koho bych se mohla zeptat tak zazvonil zvonek. Bax přijel. Super. Dlouho jsem ho neviděla. ,,Ahoj Štěpí" pozdravila jsem ho z kuchyně s pohledem na mouce, protože se tam začalo zase něco rýsovat. ,,Ahoj!" zakřičel přes celý barák a pak si to namířil ke mě. ,,Co v tom zkoumáš?" ,,Koukej se, ale nejanči". ,,Dobře" řekl a já konečně mohla přečíst co se tam psalo. MATYÁŠ TI POMŮŽE. Ok... Něco je tu špatně?! Nebo se mi to jen zdá? Já se chci vrátit ke kořenům, chci si na všechno vzpomenout! ,,Tati! Řekni mi víc o minulosti!" ,,Co blbneš? Ten je..." ,,Mrtvej, já vím, ale tohle napsal Radek. A táta mi už dneska do mouky psal jednou tak může znovu" vysvětlila jsem mu jak nejrychleji jsem uměla. Koukla jsem se zpátky na mouku. Zase tam něco psal. TVŮJ TÁTA TU NENÍ. NEMÁ TOLIK ČASU ABY SE TU MOHL ZDRŽET DÝL. ,,Do prdele!" ,,Klid, ty to zjistíš". ,,Můžeme jedině doufat". V tu chvíli přišel Pepa. ,,Zdar Baxi". ,,Čau Artixi". ,,Děje se něco?" zeptal se mě Pepa. ,,Ne, všechno je v pohodě" odpověděla jsem a šla přemýšlet na zahradu.
,,Opravdu je všechno v pohodě?" zeptal se Pepa po tom, co si před chvílí ke mě sednul. ,,To s tím snem. On se mi zdál před dvěma roky. Předtím jsem neznala jedno jméno. Dneska jsem ho slyšela. Proto jsem blbla u tý mouky, proto táta psal o jednom klukovi jménem Petr. Psal to protože jsem ho o to prosila a protože se mi už o něm dva roky zdálo" dořekla jsem a on jen chápavě přikyvoval. ,,Zítra pojedu domů, tak nechceš ještě něco sestříhat?" zeptala jsem se abych odvedla téma. ,,Něco se najde" řekl a pomohl mi na nohy. Společně jsme došli k jeho počítači. Vše mi připravil a pak šel natáčet s Baxem. Slyšela jsem Štěpána přes zeď.

Po hodině a půl jsem měla hotovo, ale kluci ne. Šla jsem tedy udělat pozdější oběd. Udělala jsem rozlítaný ptáčky. No co?! Pepa mi na to náhodou nakoupil. Mají porce minimálně na týden. Teda pokud to Bax nesežere. Šla jsem k Baxovi do pokoje a ti dva měli v rukou mobili. ,,No to teda! Já se tu patlám s obědem a vy tu máte veget, jo?" řekla jsem a po chvilce jsme se hned všichni zasmáli. ,,Pojďte dolů je oběd" dodala jsem a šla jsem nandat jídlo. Došla jsem ještě pro Kubu a mohli jsme jíst.

Sedíme na pohovce a přemýšleli jsme, co budeme dělat. Nakonec jsme vymysleli, že natočíme video ke mě, protože jsem žádný neměla. Ani předtočený nemám, no do háje zelenýho! No než jsme měli hotovo tak se nám opozdilo a už jsme měli večeři. Ale já mám aspoň 4 videa tak super! Dala jsem si něco k večeři a raději zkoukla tu pitomou mouku. VRAŤ SE! NEZAPOMEŇ NA TABIHO! A kurva! Já ho neviděla od doby, co kluci málem skončili v nemocnici! Musím za ním. ,,Emm.... Pepo?!" ,,No?!" ,,Asi budu muset jet. Omylem jsem zapomněla na malého bratrance". ,,A nechceš odvést?" ,,To by jsi mě svezl až do Hradce?" ,,Klidně". ,,Tak děkuju" řekla jsem a uklidila jsem mouku z tácu a schovala jsem ji zpátky, stejně tak i tác.

,,Ještě jednou děkuju za odvoz" řekla jsem, když jsem se loučila s Pepou. ,,Ale za málo, pomohl jsem ti rád" řekl a já se na něj usmála. Vzala jsem si tašku a šla jsem k Tobimu. ,,Ahoj Tobi!" zakřičela jsem do prázdna. Nic se neozvalo. ,,Tobi?!" řekla jsem nejistě a šla jsem do kuchyně a nevěřila jsem vlastním očím!