Cestovatelka [DOKONČENO] ✔

2.Nesnáším tě mami!!!

Zase ten otravný budík, jak já to nesnáším. Máma byla někde zalezlá, tak jsem rychle proběhla dala si snídani, udělala ze sebe člověka, pak mi máma dala dvě facky a já pak utíkala do školy. Naštěstí ráno nikdo z šikanátorů nepřišel včas do školy. Takže z ranní šikany jsem vylezla v pohodě, ale o velké přestávce ne. To mě zbili i za to ráno. Pak už všechno probíhalo celkem dobře, ale hlavně nudně.

Když skončila škola rychle jsem vystartovala domů. No spíše do parku. Ano beru to domů přes park. A koho nevidím. Je tam Vodopád s Vláďou. 'Bože takhle mě nesmí vidět' snažila jsem se co nejvíc zakrýt obličej a projít kolem něho. To se mi nepovedlo, protože mě chytil kolem ramen. ,,Ahoj Káťo, co se stalo?" bože ty jeho otázky mě jednou zabiju. ,,Nic byl normální den ve škole, co by se mělo dít?" snažila jsem se mu nekoukat do očí a koukat pořád do země. To se mi nepovedlo. Zvedl mi hlavu a já se podívala do jeho očí. ,,To ve škole?" zeptal se. ,,Nejen to" odpověděla jsem. ,,Nechceš dneska přespat u mě?" zeptal se se strachem v hlase. ,,Dobře jen si dojdu domů pro věci". ,,Dobře mám tam jít s tebou?". ,,Asi ne je lepší, když na mě počkáš. Nechci aby ti máma něco udělala". ,,Dobře, tak jdem". Šli jsme tedy ke mě domů. Já šla dovnitř a on čekal venku. ,,Kde si tak dlouho?!!! A kam se chystáš!! Nikam nemůžeš!!" co to řekla to není moje maminka, kterou jsem MĚLA ráda. ,,Halóóó je tam pořád ta moje maminka, kterou jsem měla před pěti lety tak moc ráda?! Jestli je při smyslech tak ať se ozve, já tuhle matku nesnáším!" to už mi ruplo v bedně a začala s ní třást jestli se neprobere. Nic. Spíš ještě na mě začala víc řvát, že to snad musel slyšet i venku Vláďa. ,,To nejsi ty!". ,, Ale jsem pořád stejná tak se s tím smiř!" ,,Ne! Já tě nesnáším mami!!" odstrčila jsem jí a šla do pokoje. Vzala si věci na přespání a vyšla oknem ven. Ano mám pokoj v přízemí. Vlastně nemáme druhý patro. ,,Já myslel, že chodíš hlavním vchodem?!" ,,Tentokrát ne, protože mě seřvala a trochu mě zbila" odpověděla jsem a šli jsme k němu. ,,Asi si tu hádku slyšel, co?" ,,Vás normálně museli slyšet i hluchý" dostali jsme záchvat smíchu. Byli jsme u něj doma během chvilinky. Provedl mě po bytě a ukázal mi, kde budu spát. ,,Kátí nechceš se přidat ke mě mám kluky na TS!" řekl ze své pracovny. Já jsem byla zrovna v kuchyni. ,,Jo jsem tam za chvilku!" houkla jsem zpátky. Jen co jsem dodělala chleby šla jsem k němu do pracovny. ,,Je libo sváča?!" ,,Jasně děkuju" podal mi sluchátka, abych slyšela kluky. ,,Ahoj kluci". ,,Ahoj Káťo" pozdravili mě sborově. Mluvili jsme celej den až do večera. Až kluci začali chodit postupně spát. ,,Jdeš zítra do školy?" zeptal se. ,,Jo musím, ale jako každý den se mi tam nechce". ,,Tak nechoď". ,,To se ti snadno řekne. Já chci dodělat aspoň tenhle ročník. Budu mít výuční list a odejdu z tý školy". ,,To je sice dobrý plán, ale škola potrvá ještě půl roku". ,,Hele ty pane chytrej dáš si večeři nebo budeš o hladu?" musela jsem se nad tím jeho výrazem pousmát. A vlastně mi nedošlo, že Vodopád nic moc k jídlu nedostal a celou dobu žebral vlastně o jídlo chudák. Našla jsem nějaký jídlo pro něj a dala mu najíst. ,,A já dostanu taky?" udělal na mě psí oči. ,,Dobře, ale pod podmínkou, že o škole tu nepadne ani slovo jasný?!" ,,Jasný". ,,Dobře tak já jdu na tu večeři". No co je 20:43. To si to jídlo zasloužíme. Dojedli jsme jídlo a já šla spát. ,,Dobrou Vláďo". ,,Dobrou Káťo" konečně postel. Během chvilky jsem usnula.

Zase ten otravný budík. Néé, škola nééé. Já nechci. Než mi vůbec došlo, kde jsem chvilku to trvalo. ,,Dobré ráno. Trochu jsem si přivstal a udělal snídani". ,,Dobré. Počkat a to není podpálená kuchyň?" oba jsme dostali záchvat smíchu. ,,Ne neboj a pojď jíst". ,,Přemýšlela jsem o tom co si včera říkal a asi do školy dneska nepůjdu. Vždyť je to jen jeden den" řekla jsem mu. A on ožil nebo se podruhé narodil. ,,Vážně?! Tak jo, ale půjdeme s Vodopádem ven". ,,Klidně" usmála jsem se na něj. ,,A jestli chceš můžem předtočit nějaký videa. Teda jestli chceš". ,,To nezní vůbec špatně. Hlavně záleží na tom co to bude". ,,Dobře" řekl a vzali jsme Vodopáda, který už byl také po snídani. Cestou jsme nikoho nepotkali, díky bohu.