Cestovatelka [DOKONČENO] ✔

38. Petr

Je další den jsem s Matym jela do Týna nad Vltavou. Jeli jsme klasicky vlakem. Protože ty líný prasata nemají auto ani řidičák (ani se MaTtemovi nedivím, Dejzr ještě řidičák mít nemůže, protože je to ještě fanfikce a tady to ani jeden nemají). Blížili jsme se k mádraží, tak dal Maty vedět Petrovi, že jsme tam za chvilku. Celou cestu mezi námi panovalo ticho. Vlak pomalu zastavoval a my jsme se chyslali vylést z vlaku. ,,Káťo, neví o té vůli, když se zjistí, že to byl on, tak mi slib, že se za mámou nevrátíš". ,,Dobře slibuju, ale zkus mu o tom říct a dostaneš". ,,Beru" řekl už veseleji a vystoupil z vlaku a namířil si to k němu. K Petrovi. Je jen o kousek menší než Maty, má tmavé vlasy se zelenými oči. ,,Čus kámo! Chtěl bych ti představit mojí kamarádku Káťu" řekl Maty a pozdravil se s Petrem. ,,Ahoj jsem Káťa" řekla jsem a podala jsem mu ruku. ,,Petr, těší mě" řekl a společně jsme se vydali domů. Řekl mi, co kde najdu a až teď jsme začali řešit spaní.
Nakonec to skončilo tak, že spím s Matym u něj na posteli a on spí na matraci u něj v pokoji. ,,Za chvilku přijde mamina. Šla jen nakoupit" oznámil nám. My jsme jen přikývli a vydali jsme se do obýváku. ,,Řekni mi něco o sobě Káťo" žadonil Petr. ,,No tak dobře. Před dvouma rokama jsem potkala Vláďu, který mě seznámil s Matym. Ze začátku jsem s Vláďou bydlela, ale pak jsem se přestěhovala k Matymu. Pak mi zemřel bratranec Radek. A pak jsem s nikým 2 roky nemluvila. Pak jsem se vrátila do Prahy a potkala jsem Pavla a Pepu. Pepovi dělám editorku a moje teta nedávno taky zemřela" dořekla jsem a už jsem se ocitla v objetí od obou. ,,To mě mrzí" řekl a já jsem ss jen usmála. Konečně mě pustili. Ještě chvilku jsme se bavili o blbostech.
Pak, ale práskly vchodové dveře. ,,Jsem zpátky" ozval se hlas postarší ženy. ,,Jsme tady mami" řekl Petr a ve vchodu do obýváku se objevila jeho mamina. ,,Ježiši, promiň. Copak to tu máme za návštěvu" zajímala se. Petr vstal a šel s ní do kuchyně. O něčem se tam bavili. Nešpehovala jsem je a ani mě to moc nezajímalo. Petr je hodný a ochotný. Blížil se čas obědu a jídlo stále nikde. ,,Nechcete pomoct s obědem?" zeptala jsem se maminy. ,,To by jsi byla hodná" řekla a řekla mi co budeme dělat. Budeme dělat rozlítaný ptáčky. Měli jsme to během chvilky.

Po obědě jsme zalezli do pokoje s tím, že Maty a Petr budou natáčet a já se aspoň podívám, jestli mi Pepa neposlal nějakou práci. Neposlal, ale poslal výplatu. Upřímně mi to připadalo víc než půlka z videa. Neřešila jsem to a poslouchala jsem kluky. No po videu byli docela dost střízlivý, ale opitý nebyli. Nechala jsem je tam a šla jsem do obýváku. Zrovna tam seděla mamina.

Mamina: Můžu se tě na něco zeptat?
K: Jistě?
M: Jak to máš s minulostí? Synátor mi něco málo řekl, ale mám pocit, že tě známe déle
K: Do mých 12 let jsem žila krásný spokojený život, pak ale táta zemřel na rakovinu ledvin a máma začala pít a brát drogy. Mlátila mě, až do mých 17 let než jsem se odstěhovala ke kamarádovy
M: To je mi líto
K: To je v pořádku
M: Jak se jmenuje matka?
K: Zuzana

Jen jsem řekla jméno své matky a zasekla se u udiveného výrazu. Ujistila mě, že se nic neděje, když jsem se jí zeptala. Chtěla jsem se jí na něco zeptat, ale přišli kluci.

MT(MaTTem): Máme hotovo!
K: Super
P: Káťo můžeš na chvilku