Cestovatelka [DOKONČENO] ✔

37. Ahoj mami 2/2

Pro případ nouze jsem sepsala poslední vůli. Já se tam vrátím, tam kde to utrpení začalo. Dneska, ale ne. Až za 2 týdny. Chci ještě aspoň naposledy vidět Petra, který možná byl moje dětská láska.
,,Kaťo?!" nadhodil Dominik. ,,Hm" na víc jsem se nezmohla. ,,Máme takový nápad a týká se Tobiho" více jsem zpozornila. ,,My.... Přemýšleli jsme o tom celou dobu a nakonec nás napadlo, že..." nedořekl to a už mu do řeči skočil Maty. ,,Chtěli bychom si někoho adoptovat a Tobi je zatím naše první volba. Pokud by ti to teda nevadilo" já na ně zírala jak na blbi. Štěstí, že si Tobi hrál na zahradě a nás neslyšel. ,,Nenutíme tě do toho, když řekneš ne, tak ne" dodal rychle Maty. Já jsem stále měla svůj udivený výraz. Nevěděla jsem, co na to říct. Tobi se s oběma hodně sblížil a já se o něj nemůžu starat věčnost, ale zase je to moc velká zodpovědnost pro kluky. ,,Nechám si to promyslet". ,,Dobře, až budeš rozhodnutá tak nám řekni" řekl Maty a bez dalšího slova odešel asi k Tobimu. Domča si ke mě víc přisedl a pořádně mě obejmul. Musím s tím se někomu svěřit. ,,Domí pusť mě prosím, musím si něco zařídit" řekla jsem a Domča mi uvolnil cestu. Měla jsem namířeno do pokoje. Ale já zakopla rovnou o první schod. ,,Jsi v pořádku?" přiběhl hned Dominik. ,,Jo jsem v pohodě"

STOP!!!!

TAK TŘEBA TY OČÍČKA? DĚLÁTE SI ZE MĚ PRDEL? JÁ TU NEJSEM TÝDEN A TAHLE KNÍŽKA MÁ VĚTŠÍ OHLASY NĚŽ TA PRVNÍ?! NE OPRAVDU TAHLE MÁ 585 OČÍČEK A TA PRVNÍ MÁ 412! VY JSTE ŠÍLENÍ! MILIJU VÁS!
POSLEDNĚ SE MĚ NĚKDO PTAL, JESTLI TU JEŠTĚ NĚKDO UMŘE? POPRAVDĚ NEVÍM, ALE JESTI CHCETE, TAK SE TO BEZ PROBLÉMU MŮŽE ZAŘÍDIT. NÁVRH 1) ZEMŘE VÍTEK, NÁVRH 2) ZEMŘE MATKA. PLS DO KOMENTÁŘŮ PRO HLASOVÁNÍ NÁVRHŮ.

LOVE YEA

-KAŤA

POKRAČUJEME

Vstala jsem a šla jsem do pokoje jak nejrychleji to šlo. Zasedla jsem za počítač a šla jsem na TS. Nebo spíš někam, kde bych někoho našla. Jenže se dneska asi všichni na mě domluvili a nikde nikdo. Jen mi Pepa asi před 3 hodinami poslal práci, tak jsem to stříhala asi další 2 hodiny a poslala jsem mu to zpátky. Po práci jsem ani nějak neměla hlad a šla jsem si lehnout, protože jsem byla moc unavená.

,,Dovol jim to". ,,Já nevím, bojím se o Tobiho". ,,Nemusíš. Oni se o něj postarají". ,,Dobře, ale budu tu s nima". ,,DObře, ale zapoměň na to, že se vrátíš k mámě!" ,,Jak o tom víš?!" ,,Celý den tě sleduju. Vyhoď tu poslední vůli!" ,,Dobře, zbavím se jí"

,,To snad ne!" slyším z kuchyně. ,,Co to má znamenat? Co má v plánu!?" Rychle jsem vyskočila z postele a šla do kuchyně. ,,Co se to tu děje!" hned jsem upoutala na sebe pozornost a všimla jsem si Domči se slzami v očích a držícího mojí poslední vůli a podává jí Matymu. ,,Co to je?" zeptá se mě Domča. Neodpověděla jsem a vzala jsem mu tu vůli z ruky. ,,Co to je?!" došla mu trpělivost a trošku zařval. Nechtěla jsem nic vysvětlovat. ,,Můžete si ho adoptovat. Ale já už tu přítěž dělat nebudu!" vykřikla jsem a měla jsem to namířeno "domů". Jenže mě Matyáš zastavil. ,,Nikam nejdeš". ,,Nedělej to těžší!" ,,Zůstaneš tu. Já to taky četl, ale nenechám tě nikam jít!" ,,Ne! Já tu nezůstanu!" ,,Máš smůlu, zítra jedeme přeci k Petrovi". ,,Dobře vyhrál jsi" Maty se jen usmál, vzal mě kolem rmen a dotáhl mě na snídani.