Cestovatelka [DOKONČENO] ✔

39. (ULTRA DOKONALEJ NÁZEV KAPITOLY😂😂😂)

,,Jo jasně" vztala jsem z gauče a šla jsem za ním. Táhl mě do pokoje. ,,Chci se tě zeptat víc na minulost" podíval se na mě s psíma očima a víc si ke mě přisedl. ,,Dobře. Když mi táta ve 12 zemřel, tak máma začala kouřit a pít a mlátit mě. V 17 jsem utekla z domu za Vláďou. To byl první člověk, co si pamatuji, že mě nebil. Pak se kamarádi rozšiřovali. Seznámila jsem se s Matym a mnohy dalšími. O pár měsíců později mi pak zemřel bratranec. Od té doby jsem byla uzavřená do sebe a 2 roky jsem s nikým nemluvila. Můj bejvalej, Vítek, začal ničit mojí blízkou rodinu. Začalo to tím, že Matyho a Domču málem zabil a tetu nedávno opravdu zabil" už při zmínce na tátu jsem cítila jeho příjemné objetí.
Po nějaké té chvilce přišel Maty. ,,Tady je objímací kroužek nebo co?" zavtipkoval. Všichni jsme se zasmáli a udělali hromadné objetí. ,,Můžu mít menší prosbu?" ozval se znovu. Jen jsem přikývla a čekala jsem na co se chce zeptat. ,,Zazpíváš nám?!" udělal psí oči a dal ruce k sobě tak aby ukázal, že prosí. ,,Já nevím". ,,Prosím, dlouho jsem tě neslyšel zpívat" prosil dál. ,,Tak dobře, co to bude za písničku?". ,,Tak paralyzed od nightcore" přání jsem snadno splnila. ,,Hezky zpíváš" řekl Petr a já jsem se začala červenat. Co se to se mnou kurva děje? Celou dobu mě kluci chválí, jak krásně zpívám a najednou se začnu červenat zrovna, když mi to řekne Petr.

Pomalu se nám začalo stmívat amy se chystali do postele. V podstatě se čekalo než ten debil Matyáš vyleze z koupelny. Měli jsme naplánovaný stream, který měl začít před půl hodinou. A stále čekáme na něj. Co mu tak dlouho trvá? ,,No konečně, co jsi tam tak dlouho dělal?" zeptal se Petr, když konečně přišel. ,,Ale to neřeš. Pojďte na ten stream".

P: Čau lidi, dneska si s Matym zahraju Brawl stars a mám tu speciálního hosta Káťu
K: Čau
M: Ahoj
P: Maš zaplý to Brawl Stars?
M: Ještě ne
K: Tak dělej, dneska se na tebe jenom čeká
M: No jo klid
Ch: Kde je Domča?
M: Domča je s Tobim doma
K: Nezapomeň, že oni TO nevědí ani Petráček
P: A co bych měl vědět?
M: Nic, to že jsem s Domčou víš ne?
P: Jo to jsi mi říkal
Ch: Co tam dělá Tobi? Nemá náhodou doma mámu
K: Buďte rádi, že nevíte Tobiho situaci a nikdo jí neřekne
P: No nic, už se ti to zaplo?
M: Jo hned jsem s tebou v lobi
K: Je tu Dominik
M: Vážně?!
DvCH: Jasně! Ahoj zlatí, ahoj Kátí a Petře
K+P+M: Ahoj
Ch: Odkud znáš Káťu, Petře?
P: Dneska přijela s Matym za mnou. Dneska jsme se stali přateli
K: Potvrzuji
M: Už jste skončili? Já bych si docela rád zahrál
K: Jo klid
P: Hej nezapneme k tomu ANO NE hlas?
K: Jasně!
M: A jsem v prdeli
DvCH: Neboj nejseš
P: Je, tenhle robot skoro žije
K: For real?!
P: Jo
K: Aha, a co Tobi, Domi? Jak se máte?
DvCH: Jo máme se dobře
M: Tak to je super
PM (Petrovo mamka): Káťo můžeš na chvilku?
K: Jasně
PM: Nechci to nějak moc rozebírat, ale mám pocit, že tě známe déle
K: Já si to myslím také a mám nápad jak se dostaneme k odpovědím
Ani jsem jí nenechala nic říct a namířila jsem si to do kuchyně. Ano správně šla jsem pro mouku. Vysypala jsem jí na stůl a zase začala mumlat, teda aspoň pro maminu. Pro mě jsem říkala toto: tati jestli jsi tu tak nám řekni jestli je tohle ten Petr, kterého jsem kdysi znala. Jen jsem domumlala už se tam oběvovala odpověď. ANO TOHLE JE TEN PETR. ,,Co to je?!" vyděsila se mamina. ,,To je v pořádku. Tohle teď napsala duše mého táty". ,,Aha". ,,Já vím zní to šíleně, ale je to pravda". ,,Dobře věřím ti". ,,Děkuju a jestli nevadí vrátím se ke klukům" řekla jsem a uklidila jsem mouku a vrátila jsem se zpátky.