Cestovatelka [DOKONČENO] ✔

28. Já se z toho poseru

Viděla jsem pořád černo, ale vnímala jsem. ,,Kde jsi ji našel?" zeptala se nějaká holka. ,,V parku, když jsem šel nakoupit" odpověděl kluk jehož hlas mi připomínal kluka, kterého jsem viděla dosud jen na videích a nevěřila jsem že ho někdy opravdu uvidím. Bohužel jsem měla stále zavřené oči a nemohla jsem s nimi pohmnou a ani s tělem. Všechno mě bolelo. ,,Je dobře, že jsi jí přinesl, podle lékařů by se už mohla probrat" odpověděla ta holka, pořád mi i tak někoho připomínala. ,,Budeme v to doufat, že aspoň přežije" řekl ten kluk a já jsem měla chuť řvát. Já jsem tady! Já žiju! Já vás slyším! Já tu jsem! Bohužel nic z toho se mi zakřičet nepodařilo. Cítila jsem jak mě oba chytli za ruku. Každý za jednu. To byla moje šance jim dát vědět, že tu jsem. Snažila jsem se jim zmáčknout tu ruku. Povedlo se! Teď otevřít oči. Nic. Ach jo! Já se z toho poseru! ,,Haló jsi tu? Slyšíš nás?" zeptala se mě ta holka. Mou odpovědí bylo další zmáčknutí ruky. Chtěla jsem něco říct, ale moje hlasivky a pusa mi to nedovolily. ,,Probuď se, prosím" žádal mě. Ale já se chci probudit! Já chci otevřít oči! Zkusím to znovu! Prostě se teď musím vzbudit! Já to chci! Chci vidět, kdo mě zachránil! Další pokus o to otevřít oči se nepovedl. Zkoušela jsem to dál a dál. Až jsem z toho byla unavená a povolila jsem ztisk vyčerpáním. ,,Zůstaň tu!" prosil mě. Já už nemůžu! ,,Já tu jsem" řekla jsem najednou a já myslela, že se z toho už opravdu poseru. To si vášně ze mě děláte srandu?! Já jako opravdu začnu mluvit, když už nemůžu? Zo je snad zlý sen! Pokusila jsem se tedy znovu otevřít oči. Pobedlo se! Konečně jsem je viděla. Málem jsem dostala infarkt, když jsem zjistila, kdo mě zachránil. Ta holka byla Míša a ten kluk?! No zkuste hádat. Jedno slovo a už budete vědět. Lolko. Ano vážně mě zachránil HERDYN. Uvnitř mě jsem jásala, ale na venek jsem se pokusila jevit jako klidná. ,,Ahoj" řekla jsem jakože nejistě. Na tohle jsem byla dobrá, ale udržet se bez jakýchkoliv problémů to ne. ,,Ahoj já jsem Míša..." odmlčela se Míša. ,,A já jsem Pavel" dodal Herďa. ,,Já jsem Káťa" představila jsem se taky. ,,Kdo to byl to kdo tě mlátil?" zeptal se mě Pája. Sklopila jsem hlavu a potichu řekla: ,,Máma" doufala jsem, že to neslyšeli. Kupodivu ne, protože se mě Míša zeptala kdo? ,,No to byla..." odmlčela jsem se. ,,Moje máma" dodala jsem rychle. ,,Co? Děláš si legraci, že jo?" divil se Pavel. ,,Ne" odpověděla jsem s klidem. Koukali na mě divně. Bylo mi to trošku nepříjemný. Byli tu se mnou celý den. Poprosila jsem při odchodu Míšu, aby mi podala tašku. Stejně mi ji podal Pavel. Jen jsem poděkovala a s úsměvem odešli. Vyhrabala jsem mobil a podívala jsem se ny upozornění. Vláďa a Maty. Aww. Je to od nich cute, že se o mě starají. Oboum jsem napsala, že jsem v pohodě, jen že jsem potkala matku a teď jsem v nemocnici. No dopadlo to asi takhlen.

K: Jsem v pohodě, potkala jsem matku a teď jsem v nemocnici. Zítra mě pustí domů
Vláďa/Maty: Kdo tě dostal do nemocnice
K: Herdyn
Vl/M: Cože?!
K: Neboj vidíš dobře. Opravdu mě zachránil on, i s Míšou tu byl
Vl/M: Nevěřím

Na to jsem už jen hodila zobrazeno, protože jsem se s nima nechtěla hádat. Lehla jsem si do postele a během chvilky jsem usnula.

Ráno mě probudily sluneční paprsky. Jak já jsem chtěla ještě spát. Všimla jsem si, že tu je Domča a Maty. Chudák Domča. .,V kolik jste vztávali?" zeptala jsem se místo pozdravu. ,,Ahoj taky tě rád vidím a vztávali jsme před 2 hodinama". ,,Chudák Domča je nevyspalej". ,,Ale sám tu chtěl být brzo". ,,Fakt?!" ,,Jo a navíc jsem s tím souhlasil, protože chci vidět jestli ten tvůj Herdyn dneska příjde. Protože ti nevěřím, že zrovna on". ,,Tak mi neveř, ale za chvilku uvidíš, že to byla pravda" řekla jsem, protože jsem slyšela jejich hlasy na chodbě. Když vešli tak jsme se pozdravili a Matymu spadla brada. Hned jsem je seznámila a Maty probral konečně spícího Dominika. Měl úplně stejnou reakci jako Maty, když viděl Páju. Jo chápu vyhrál nějaký ty mistrovství v Lolku a proslavil se díky Lolku, ale zas takovej povyk kvůli tomu dělat nemusí.