Cestovatelka [DOKONČENO] ✔

23.

Jsem tu zavřená už 5 den a nic se nezměnilo. Zrovna si balím na Slovensko. Moc se těším ke Klárce, jen doufám, že tam nepotkáme ty dva. Sama a Nika. Jdu si ke Klárce odpočinout od kluků. Za poslední 2 týdny jsem měla kluků dost. A k Nele se mi jezdit nechce, protože vím, že bych je tam potkala na 100%.

Jsem ve vlaku a k smrti se nudím. Občas mi napíše Maty nebo Domča a u toho poslouchám písničky. Občas se mi stane, že je nevnímám.
Při mojí bližšící se konečné jsem napsala Kláře ať mě vyzvedne na vlakáči. Měla jsem chabou snídani a až teď se ozval můj milovaný žaludek. Možná to vypadalo, že hlad mám, ale já jsem cítila, že to tak není. Vlak pomalu zastavoval a už z okna jsem viděla Kláru. Hned jak zastavil jsem i s věcma vylítla ven a popadla Kláru kolem krku. ,,Ahoj Kláry!" ,,Ahoj Kátí!" obejmula mě a šli jsme k ní domů. ,,Tak povedaj čo sa stalo?" ,,No... začalo to tak, že jsem byla u Matyho a Domči. Tam mě začal otravovat Vítek a tak se kluci na mě dohodli, že budu chvilku u Vládi. A co se mohlo posrat se posralo. Vítek se záhadným způsobem dostal do domu těch dvou a začal využívat toho, že se s nima bavím a tak mi zavolal přes Domču s tím, že si mám pohnout, jinak se jim něco stane. Na nic jsem nečekala a utíkala jsem zpátky. Přišla jsem, ale pozdě. Kluci byli už skoro v bezvědomí na zemi a nad nimi byl Vítek s nožem. Vláďa se mnou celou dobu byl a hned zavolal sanitku a policii. Záchranáři kluky ošetřili a odjeli a nechali mi je tam. Policie se vyptávali Vládi co se stalo a Vítka si odvezli, teď sedí za to co udělal" dokončila jsem monolog a sedla si na gauč. Ano, zak rychle jsme byli doma. ,,A ako in je teraz?" ,,Nevím, ale můžeme to zjistit. Už jsou totiž plně uzdravení a měli by být v pohodě" řekla jsem a vzala jsem si noťas do ruky a zapla TS. Kluci jsou online což mi hrálo do karet. Rovnou jsem se k nim připojila.

K: Čus, dlouho jsme se neslyšeli
M: Čus rozhodně jsme se neslyšeli před chvílí ve vlaku
D: Né vůbec
Kl: Čus chalani
M+D: Čau Kláro
Kl: Ako vám je?
M: Už nejlíp a díky za perfektní obědy Katí
K: Doufám, že jste nepodpálili kuchyň?!
D: Zatím ne. Očekávám, že ji Maty do 24 hodin podpálí večeří
Já jsem si vzpomněla, že jsem nic nejedla. Rychle jsem vztala a šla jsem si do baťohu pro něco k jídlu.
M: Kam si šla?
K: Pro jídlo *řekla jsem s plnou pusou*
M: Se máš
K: Proč?
M: Já mám taky hlad
K: Ale menší než já. Já neměla snídani ani oběd tak drž pusu
D: Jo už drží. Počkat co? Jak že jsi dlouho nejedla?
K: Celej den
Kl: A prečo?
K: nevím nebyla jsem hladová
Kl: Ach jo. Počkaj tu niečo ti prinesenu
K: Díky Kláry
D: Já jdu taky pro jidlo
M: Díky zlato
K: Doufám, že je lepší jak ty v kuchyni
M: Mno nevim, ale asi o trošku je lepší
K: Aspoň někdo, kdo nepodpálí kuchyň
*Oba se zasmáli, v tu chvíli přišla Klára a Dominik s jídlem*
D: Co je tu k smíchu?
K: Ale nic
Kl: Daj si *podala Kátě talíř s velkou večeří*
K: Jéžiš děkuji
Kl: Za malo
D: Jak dlouho tam jsi?
K: U Klárky tak 3 dny a pak pojedu na chvíli do Bratislavy
M: Co budeš dělat v Bratislavě
K: Mno...
D: Mno?!
K: Zatím neřeknu
D: Hej
K: Sorry, ale prostě neřeknu
Kl: Ani ma to nepovieš?
K: Možná
Kl: Ak možná?

Ještě jsme tak dobrých pár hodin kecali. No vlastně do doby než jsem usnula na gauči

*Pohled Kláry* (přepište historii, protože poprvý v této knize výměnuju pohled. Jednou se to vrátí zpátky ke Kátě)

Keď Káťa zaspala, tak som odniesla tanier a rozlúčila som sa s chalanmi.  No skôr s domčekoch, Maty vraj taky zaspal. Nechala som jej spať na gauči. Len som jej prikryla a išla som taky spať. Ľahla som si do postele a rozmýšľala som nad tým ako bude Káťa reagovať, keď sa tu pozajtra objavia Niko a Samuel. S týmito myšlienkami som zaspala.

Ahoj,
Pardon, že jsem nepsala o víkendu, ale... Nebudu se vymlouvat jsem prostě líný prase a ani nenapíšu jedinou debilní kapitolu. Dneska se to pokusím vynahradit a navíc budu mít na kapitoly celý den.
-Káťa