Cestovatelka [DOKONČENO] ✔

31.

J: Takže máš za úkol zazpívat
A: A to je problém
K: Jo, kdyby jsi věděl mojí minulost tak se mi nedivíš
H: A neřekneš nám jí?
K: Pod podmínkou, že nebudu zpívat
A: Tak jo
J: Neee! Zpívej, prosím
H: Prosím
K: Ne! Chcete slyšet proč nechci?! Tak nebudu zpívat
J+H: Ach jo
K: No tak kde bych začala... Už od narození mě máma učila zpívat, ona zpívala pro radost a později i já s ní. Pak mi, ale ve 12 mi zemřel táta a ona se z toho psychicky zhroutila a začala pít a brát drogy. Začala mě mlátit a obviňovala mě, že za tátovu smrt mužů já. Od té doby mi zpěv nepřipomíná nic dobrého. Spíš už bolest a utrpení.
H: To mě mrzí
A: Jak ti to mohla udělat?
K: Nevím
H: A na co zemřel?
K: Na rakovinu
To už jsem nevydržela a musela utíkat na zahradu. Nerada o tom mluvím a hlavně mi připadá jako by zemřel včera. Pořád to bolí. Sedla jsem si doprostřed zahrady a začala brečet a v začala jsem mumlat. Hodně mi to pomáhá, ale pak si příjdu divná, že mluvím sama se sebou.

Začalo se stmívat a já tam pořád seděla. Pak ke mě někdo přišel. Nechtěla jsem nikoho vidět. Teď mě zajímal ten krásný západ slunce. ,,Nejdeš dovnitř?" zeptal se mě Pepa. Já se nezmohla ani na jedno slovo a zakroutila jsem hlavou na znamení, že ještě nechci. ,,S klukama jsme se dohodli, že kdyby jsi nechala spát u Kuby tak můžeš u mě". ,,Dobře děkuju" řekla jsem a opřela jsem si hlavu o jeho rameno. On si mě přitáhl do obětí. To bylo to co jsem celou dobu potřebovala. Jedno velké objetí. Seděli jsme tam dokud jsem se nezačala klepat zimou. To Pepa mi nedal ani možnost protestovat a odnesl mě dovnitř a dal mi nějakou mikynu, která byla poblíž. Pořád musím přemýšlet jak je to mezi mnou a Tomem. Mám ráda všechny lidi, co jsem za poslední ty dva roky potkala, úplně stejně. Nedokážu říct koho miluju. Já to prostě nevím. ,,Nepustíme film?" zeptal se Pája, který ani nevím jak se tu objevil. Jen jsem pokývala hlavou a zachumlala jsem se do mikyny. Seděla jsem mezi Kubou a Pepou. Pája seděl vedle Artixe. Koukala jsem se na to opřená o Pepu. Pomalu jsem začínala usínat, ale i tak jsem se zvedla řekla klukům dobrou a došla jsem do nějaké postele a usnula jsem.

Probrala jsem se jako první. Až teď jsem zjistila, že jsem spala u Pepy v posteli. Ale otočit jsem se moc nemohla. Kolem boků jsem měla jeho ruku. Ani jsem se nedokázala vysoukat ze sevření. Musela jsem počkat až se otočí. Svoboda! Konečně se otočil! Vstala jsem a šla jsem se převlíknout a takový ty ranní blbosti. Sešla jsem schody a udělala jsem snídaní. Po chvilce přišel i Kuba s Pájou, jen Artix pořád spal. ,,Dobré ráno". ,,Dobré" odpověděli a dali si snídani. Rovnou jsem se najedla s nima. Dobrou hodinu jsme blbli a vymýšleli, co budeme dělat. Dohodli jsme se na nějaký natáčení a možná už dneska budu Pepovi stříhat video, který má naplánovaný s Pájou. ,,Aaaa Šípková Růženka se nám probrala" rejpnul si Pája. ,,Haha, velice vtipné Pavle". ,,Dobré ráno ještě jednou" řekla jsem tentokrát já. ,,Dobré, jak se ti spalo?" ,,Jo dobrý a vypadá to, že ty taky". ,,Já úplně do růžova".

Po nějaké té době natáčení jsem šla stříhat svoje a Pepovo video. K obědu jsem měla hotovo a šla jsem do kuchyně, byl tam jen Artix. ,,Jak dopadlo video?" zajímal se Pepa. ,,Můžeš se podívat. Mám ho otevřený na noťasu u tebe v pokoji". ,,Dobře" řekl a odešel. Udělala jsem něco, co mě rychle napadlo. Udělala jsem řízky s kaší. Pepa se vrátil v době, když jsem dodělávala kaši. ,,Vypadá to pěkně". ,,A teď co myslíš? To video nebo to jídlo?" ,,Obojí" řekl a usmál se na mě.