Služtička /BL, Yaoi/

35.

Zatímco já zpracovával ten bordel ve své hlavě, kolotoč v mým životě začal nabírat na obrátkách. Jo, sice jsem nikdy nevěřil na osud, náhodu, karmu a tyhle blbosti, ale když se to všechno začne sypat a kazit, začnete přemýšlet, kde jste vlastně udělali chybu.

„Za půl hodiny se dostaví pan Preston," nakoukla ke mně Ella do kanceláře a zamračila se, když mě viděla. Já jsem opravdu v noci dobře nespal, a to jsem si nenalil ani krapet whisky. Ty kocoviny byly ráno hrozný a já měl dnes důležitá jednání.

Málem jsem na to kvůli událostem minulých dnů pozapomněl. 

„Díky, Ello," pokusil jsem se vyčarovat na tváři nějaký úsměv, ale spíš to vypadalo, že mě chytla křeč. Ella vzdychla, zavrtěla hlavou a udělala pár kroků k mému stolu a lehce se naklonila, aby viděla, kolik kafe mám v hrnku. Nebylo tam žádné. Vzala ho, znovu mě sjela lítostivým pohledem a znalecky pravila, „takže ještě jedno, co šéfe?"

Kývl jsem jí na to a za pět minut mi na stole přistál plný hrnek, vůně kávy se rozlila po kanceláři a já měl chuť sebou praštit sebou do postele, zapnout si televizi a prostě si ji vychutnat v klidu pod peřinou. Jenže jsem seděl v kanclu a měl jsem před sebou schůzku se svým kámošem právníkem.

O půl hodiny později se Ella znovu objevila ve dveřích a v její tváři jsem viděl prapodivné zmatení. „Co je?" zeptal jsem se, a ona na mě vyvalila oči. 

„No, přišel někdo od pana Prestona," vykoktala a pak ustoupila, aby dovolila vejít příchozímu.

„Díky," hlesl jsem a Ella vycouvala z kanceláře. Prohlédl jsem si nově příchozího. Brýlatý mladík v nažehleným kvádru a stejně nažehleným obličejem mi podal ruku a představil se jako pan Anderson. Mávl jsem rukou, aby se posadil a on tak udělal, očima rychle špicloval moji kancelář a pak se jeho úlisný pohled zastavil na mě.

Bože, ten Eric má opravdu neskutečný vkus, co se týče výběru svých zaměstnanců. Tenhle kluk vypadal jak Flubber zkřížený s kobrou.

„Pan Preston je velmi zaneprázdněn a z časových a pracovních důvodů se bohužel nemůže dostavit," pravil mladík, sedící na židli tak, jako by měl na zádech pravítko, na moji otázku, kde je Eric. 

„Vzhledem k tomu mne požádal, abych vám další informace sdělil já." Mluvil tak naškrobeně, a tak strašně spisovně, že by se i pravopisnýmu slovníku začaly kroutit listy.

Takže moment. Eric že je zaneprázdněn? To se nikdy nestalo. Jo, naše diáře byly narvaný k prasknutí, ale vždycky si tu skulinu našel. Byl jsem jeho klient, ale i kamarád. Tohle se stalo poprvé.

Neměl jsem moc času na přemýšlení, protože škrobená tvář pokračovala. „Mám vám vyřídit, že newyorský případ s paní Phyllis Atkinsonovou byl již uzavřen. Ta dáma, zřejmě po poradě se svým právníkem, přistoupila na vaši nabídku. Toť vše," řekl a podal mi složku papírů.

Odkývl jsem mu to a byl jsem rád. Trošku mě to zahřálo u srdce a napadlo mě, že Ari bude mít určitě taky radost. Musím mu to říct hned, jak přijedu z práce.

Myslel jsem, že setkání s Ericovým poslíčkem bude u konce, ale další darda měla ještě přijít.

„Dále mám povinnost vám sdělit, že spravovat právnické záležitosti vaší firmy nebude od nynějška pan Preston, ale já."