Služtička /BL, Yaoi/

34.

Když to beru zpětně, možná jsem se v té chvíli měl víc řídit srdcem, a ne mozkem, který momentálně a očividně pracoval víc než ty ostatní (obvyklé) části mého těla.

Ari mi pevně ovinul ruce kolem krku a jeho rty si nedaly za žádnou cenu nic vymluvit. Líbal krásně, to se mu muselo nechat, to jsem věděl od začátku.

Jenže....můj guláš v hlavě, který narůstal každým okamžikem, mi tu naši krásnou sexy chvilku, kterou bych si jinak plnými doušky užil, přeměnil na docela hořkou pochoutku.

„Miky," zašeptal mi Ari do ucha a tohle slůvko, které mě jindy dostalo do varu, mi připadalo tak jiný. Doplnil ho polibkem na krk a nezůstal jen u jednoho. Jindy bych ho už dávno svalil na postel a užíval si to jeho krásný bílý tělíčko.....ale teď?

Než jsem se vzpamatoval, seděl mi obkročmo na klíně a jeho jazyk prozkoumával můj krk a směřoval k uchu. Věděl, kde se mi to líbí. Jo, na chvíli následovalo mírné temno a já ho prostě nechal. Opatrně mi začal vytahovat košili z kalhot a jeho ruce jsem ucítil na svých zádech. Tiskl se ke mně tak pevně, že jsem měl v jedné chvíli problém se nadechnout.

Ari....ach bože, co to děláš? 

Ale houby, já vím, co dělá. Ale proč to teď sakra nechci?

„Počkej," zašeptal jsem a chytl jeho ruce, které prozkoumávaly píď po pídi moje záda, „počkej, Ari."

Podíval se na mě svýma modrýma smutnýma očima a měl jsem pocit, že v ten okamžik měl i slzy na krajíčku. Nikdy, nikdy za celou tu dobu, co jsme spolu spali, jsem ho neodmítl.

„Miky," zašeptal vzrušeně a zoufale zároveň, „chci se s tebou milovat. Dovol mi to, prosím," zasténal. Vyprostil ruce z mého sevření a znovu mě objal kolem krku. Jeho nohy mě stiskly ještě pevněji, a pak se jen trošku odsunul a rukou zajel k mému rozkroku. Teď by měla bouchnout ta bomba jako vždy, slast, vášeň a chtíč, které jsme měli při každém sexu.

Jenže....před tím to byl JEN SEX. Jen obyčejný sex. A teď se z toho mělo stát něco naprosto jinýho. A já jsem se toho lekl.

Znovu jsem chytil jeho ruce a sevřel je o něco pevněji. Ari sebou škubl a zmateně se na mě podíval.

„Miky, vykřikl přidušeně, v očích strach a otázku. Jedinou. Uměl jsem ji přečíst. Nevěděl, co se děje.

„Ari," pravil jsem co nejklidněji, abych se z téhle trapné situace dostal, „podívej se na sebe. Jsi celý dobitý, nemocný, bude tě to bolet."

Moji výmluvu ihned zamítl a zoufale zavrtěl hlavou. „Ne Miky, ne, nebude, jsem v pořádku, vydržím to, vážně. Chci tě," řekl téměř plačtivě, jenže já jsem ho prostě odstrčil.

„Počkáme, až budeš v pořádku, ano?" dodal jsem, zatímco jsem zmateného Ariho znovu usadil na postel a přikryl přikrývkou. Nevěřícně na mě koukal, a i když už neřekl ani slovo, v jeho očích bylo najednou všechno. Zmatek, žal. A zrada.

Z jeho pokoje jsem odešel vzpřímeně, ale do toho svého jsem se pomalu dopotácel, absolutně rozpolcený. Věděl jsem, že jsem to podělal. Nechal jsem ho tam, ve chvíli, kdy potřeboval mě, moji náruč a podporu. Zbaběle jsem utekl.

Nevěděl jsem, co mám dělat.

PS: A taky jsem netušil, že Ari probrečel celou noc. 

.......................................................................

Ahojky všem, kteří čtete, náš příběh už pomalu směřuje do finále, tak doufám, že  ještě vydržíte  :o) A děkuji  moc za komentáře a hlasy....