Služtička /BL, Yaoi/

7.

Řekl jsem mu, ať se dostaví brzy ráno, že ho chci vidět dřív, než budu muset odejít do práce.

Típl jsem cigaretu a podíval se na hodinky. Ani nevím proč, ale trochu se mi sevřel žaludek nervozitou. Ode dneška tu bude se mnou, moje malé mlčenlivé modrooké tajemství, na které při troše štěstí nikdo nepřijde. A i kdyby, asi by to bylo jedno a hlavně – nikomu do toho nic není.

Takhle jsem si to v hlavě zdůvodňoval, když jsem v županu sešel dolů do kuchyně, kde mi už moje hospodyně, paní Hutchinsonová, chystala snídani. Mám rád jídlo, to musím dodat, ale protože chodím občas i do posilovny, nemusím se rozhodně bát dát si, co si žaludek žádá.

Káva voněla po celé kuchyni a paní Hutchinsonová byla dnes dobře naladěna. Očividně se ráno s panem Hutchinsonem nestačili pohádat. Hádali se často a někdy i docela hlasitě, patřilo to prakticky k jejich denním rituálům, jen denní doba byla lehce proměnlivá. Byli to postarší manželé, které jsem najmul hned, jak jsem tenhle dům koupil. Prý nemohli sehnat v jejich věku práci, nebo tak něco. Takže ona mi vaří, společně s manželem se starají o zahradu a pan Hutchinson ještě i o moje auta.

Vcelku jsme se tu sžili, a nejvíc jsem se sžil s jejím jídlem, protože fakt výborně vaří a já kvůli tomu přestal i po večerech chodit jíst do restaurací. Ale co oceňuju nejvíc je, že nevidí, neslyší a mlčí. Ne, že by měli o čem mluvit, nepořádám tu žádný opulentní večírky nebo neřízené sexuální orgie, jen občas párty pro obchodní partnery, jak se sluší a patří. A na druhou stranu, mají se u mě dobře a skončit na ulici se jim nechce, protože kdyby si pustili pusy na špacír, letěli by. Prostě si cením svýho soukromí.

Hutchinsonovi bydlí v domku pro hosty na konci rozlehlé zahrady, a dle jejich slov jsou u mě naprosto spokojeni. A mě tahle naše symbióza naprosto vyhovuje. Mám klid, dům je v dobrých rukách a jídlo je k nezaplacení.

Vešel jsem do kuchyně, kde jsem měl už připravenou kávu a palačinky, protože miluju sladký a rád si je ke snídani dám.

„Dobré ráno, dnes jste si přivstal," prohodila udiveně, když mě viděla v kuchyni, ale zajímavé bylo, že snídani už měla připravenou. Vstávala brzy a asi mě viděla na balkóně. To, že jsem tam v županu, ji po těch letech absolutně nevzrušovalo.

„Brý ráno, dnes přijde nová služka," zahlásil jsem stručně a objasnil jsem jí situaci, na což paní Hutchinsonová kývla a pronesla něco v tom smyslu, že jí pak ukáže dům a tak. A pak se mě udiveně zeptala, jestli jsem si jako přivstal kvůli tomu, a pak následoval menší křížový výslech, kolik jí je a jestli tady nebude krást. 

Ujistil jsem ji, že naše nová posila je mladá a absolutně spolehlivá. Obratně jsem se vymluvil na složité obchodní jednání dnes dopoledne, ze kterého nespím už dvě noci a sladce jsem se na ni usmál. To umím, když chci, ale ona už mi to nějaký ten pátek nebaští.

„Kde jste na ni přišel?" zeptala se ještě zvědavě a já jí popravdě řekl, že v baru a ona protočila oči a raději se na nic víc neptala.

A pak se ozval zvonek od venkovních dveří.

Byl tady.