Služtička /BL, Yaoi/

37.

Věřte mi nebo ne, ale přijít na to, co se vlastně děje, naštěstí netrvalo tak dlouho, vlastně jen pár dní. Náhoda je blbec, jak se říká....

Jednání ve Stanton Clubu patřilo vždycky mezi ty příjemnější činnosti. Tohle byl takový ten snobský pánský klub, který normálně znáte z televize. Manažeři, právníci, obchodníci, majitelé firem a vůbec ten zlatý výběr vyšší společnosti se tam scházel. Tady se dojednávaly obchody, uzavíraly smlouvy, získávali noví obchodní partneři, uzavíralo přátelství a taky se tam pilo, kouřilo a hlavně – drbalo. Jo, když jste chtěli novinky, informace, museli jste jít sem.

Já tady měl jednání, nebyl jsem tu poprvé a chodil jsem sem rád. Když člověk chtěl, někdo na kus řeči se našel a když nechtěl, sedl si k baru a jediným společníkem mu mohl být jen číšník a bourbon. Já si odbyl svoji naplánovanou schůzku s dlouhodobým klientem, ale vlastně jsem teď toužil jen po té samotě. Neměl jsem myšlenky ani chuť na žádnou konverzaci, dneska jsem se maximálně hodlal ponořit do svých depresivních myšlenek a zpít se do němoty.

Nebylo mi přáno. Zašil jsem se na bar, poručil si dobrou skotskou a hodlal začít se svým sebetrýzněním. Smůla.

„Nazdar, Bensone," ozval se za mnou hlas a někdo mě přátelsky praštil po zádech tak, že mi málem vylítla sklenička z ruky. Paul Lewinston, obtloustlý a mrňavý majitel jakési firmy vyrábějící nějaký součástky do aut, si za hlasitého smíchu přisedl na bar vedle mě. 

Bože, proč mě týráš? Copak už toho nemám dost?

Poručil si whisky a začal vykládat nějaký kraviny, které doprovázely hlasité výbuchy jeho smíchu. Připadal si děsně vtipný sám sobě, což je krutá kombinace, zvlášť, když nemáte náladu se smát. Mlel asi deset minut a já mu maximálně tak stačil ty jeho přiblblé vtípky odkývávat. K odpovědi mě většinou nepustil.

„Tak co, starý barde, a kdy se vlastně budeš ženit," chechtal se na celý kolo a upřeně na mě zíral. Pokrčil jsem rameny, poněvadž jsem vlastně ani neměl sám tušení a popravdě, o tomhle jsem ani nechtěl přemýšlet.

„To je blbý, že nevíš," pokračoval a jeho červený nos se až nebezpečně přiblížil ke mně, „sem viděl u Erica na večírku tu tvoji kočku, no pane, já bych neváhal ani minutu," uchechtl se a napil se whisky. Matně jsem si vybavil, že na tom večírku fakt byl.

„Všechno má svůj čas," pravil jsem a přemýšlel, jak se ho co nejrychleji zbavit, protože mi narušil můj plán opít se a vyčistit si hlavu.

„Abys nějakej měl, sem se díval, jak se ta tvoje kočička vinula k Prestonovi. Těžko říct, s kým vlastně chodí," pokračoval a já viděl, jak je celý dychtivý mi to všechno vyklopit.

Nechápavě jsem se na něj podíval. „Cože?"

Lewinson na mě vycenil zuby, naklonil se spiklenecky ke mně, až mě ovanul ten jeho alkoholový dech, a vážně pravil. „No jo, odvezl si ji z večírku domů, chacha, vždyť víš, že bydlím kousek od něj, jsem je viděl spolu vystupovat z taxíku, chacha. No dávej si bacha, kamaráde, aby si ta tvoje hrdlička nenašla nový hnízdečko, než se rozmyslíš."

Znovu mě přátelsky praštil do zad, sesunul se ze židle a odpotácel se obšťastňovat svou přítomností někoho jiného.

A mě konečně začalo svítat.