Silent Angel |SOPE|

6.

HOSEOK

Došli jsme k domu který patřil Jinovi. Poznali jsme ho hlavně dle hudby, kterou museli slyšet snad i na druhé straně Seoulu. Poznal jsem na Yoongim, že je nervózní. Možná jsem ho neměl zvát, vypadá dost rozrušeně. Zastavili jsme se u dveří a já na něho stočil pohled. „Můžeme? ” zeptal jsem se ustaraně. Nic neřekl jen kývl v souhlas. Otevřel jsem si, neobtěžoval jsem se s klepáním, stejně by ho nikdo neslyšel. Vešli jsme. Bylo tu dost lidí, dost už podnapilých lidí. Uviděl jsem Taeho a ostatní. Začal jsem se procpávat davem lidí, kteří se za nic neuráčili ani o trochu posunout abych mohl projít. Všiml jsem si, že je Yoongi pozadu, tak jsem ho chytil za ruku abych ho neztratil. Konečně jsme se docpali do kuchyně kde byli všichni, až na Jimina. Pustil jsem Yoongiho ruku.

„Čau” pozdravil jsem. „Aaaa náš Hope je tuu, čus chlape” řekl nahlas Namjoon a plácl si se mnou. Ostatní taky pozdravili. „Kde je Jimin? ” koukal jsem se okolo ale nemohl jsem ho najít. „Ještě nedorazil, říkal že přijde pozdě” odpověděl Jungkook. „Kde máš Yoongiho?” Zeptal se Tae. Otočil jsem se ale.. Yoongi nikde. Zmateně jsem zamrkal. Začal jsem kmitat očima a doufal, že na něj někde narazím. Vydal jsem se ho hledat po domě, doufal jsem že neodešel. Už jsem to pomalu začínal vzdávat když v tom jsem ho uviděl. Seděl na terase, v ruce kelímek s čímsi a hlavou zvednutou směrem k obloze. Oddechl jsem si, vážně jsem se bál že mi utekl. Vrátil jsem se za klukama. Vzal si kelímek s alkoholem a šel za ním.

Opatrně jsem otevřel dveře od terasy, za sebou jsem je zavřel a sedl si vedle něho na zem. „Proč jsi venku? ” upil jsem ze svého kelímku a čekal na odpověď. „S nikým se tu nebavím” upřeně se díval na hvězdy. „Já se s tebou bavím” podíval jsem se na něj. Sklopil hlavu. „Vlastně bych tu ani neměl být, nevím co tady vůbec dělám” mluvil s takovým klidem v hlase, který se mi tak neskutečně líbil, ale taky mi při něm naskakovala husí kůže. „Nikoho z nich vlastně neznám. A nikdo z nich nezná mě” mluvil tak potichu, že jsem ho jen ztěží slyšel. Byl to opravdu neskutečně zvláštní člověk. Nikdy jsem nikoho tak smutného, tichého a tajemného nepoznal. Ale i přesto, že nemluvil, jeho oči prozrazovali spoustu věcí. Přisedl jsem si blíž k němu a položil mu svou hlavu na rameno. Nevím proč jsem to udělal. Chvíli vládlo ticho, které jsem potom přerušil já. „Tak mi dovol tě poznat” zvedl jsem hlavu a podíval se na něj. V záři měsíce byl opravdu moc hezký. Počkat co? Nad čím to právě teď přemýšlím. Je hezký to ano, ale neberte si to nijak špatně, nejsem na kluky.

Zvedl se a vešel do domu. Asi jsem ho rozrušil. Následoval jsem ho. Šel jsem ho hledat, ale v tom se mi na záda někdo pověsil. „Tady jsiiii” Jimin. „A tady jsi ty” zasmáli jsme se. Jimin ze mě seskočil a vlekl mě za ostatníma. „Našel jsem ho!” zakřičel na kluky Jimin. Uviděl jsem Yoongiho, který se opíral o linku s rukama v kapsách. Vypadal jako by byl vnitřně nepřítomen. „Takže, Yoongi pojď nám o sobě něco málo povyprávět” poklepal Jin vedle sebe na volnou židli. Yoongi ,s kamenným výrazem který neprozrazoval naprosto nic, usedl na židli vedle Jina. Sedl jsem si naproti němu a čekal co se bude dít. „Co chceš vědět? Měl jsem pocit, že už o mě víte i to co já sám o sobě ne, drby se šíří dost rychle nemyslíte? ” začal Yoongi dost z ostra a napil se ze svého kelímku. „Promiň nechtěl jsem..” omluvil se Jin. „Víš chodíme na stejnou školu, už dlouho. A všimli jsme si, že se s nikým nebavíš, a proto bychom tě chtěli víc poznat a přizvat do party” řekl klidně. „Ne, ty promiň, neměl jsem tak vyjíždět” dořekl Yoongi. Jin odpověděl s úsměvem „Neomlouvej se. Radši nám o sobě něco řekni, co rád děláš, co jsou tvoje záliby”

Celou noc jsme poznávali víc a víc Yoongiho. Zjistili jsme toho vážně hodně a jsem si jistý, že nejsem jediný kdo si všiml, že Yoongi přeskakuje téma 'rodina'. Byla už skoro jedna hodina ráno. Většina z nás byla podnapitá. Nejvíc byl asi Jimin, který se na mě začal dost lepit. Nijak jsem to neřešil jelikož byl opilý. „Měli bychom už jít domů, je skoro jedna” řekl jsem nahlas aby mě všichni vnímali. „Neeee zůstaň tady Hoseokieeee, pojď budeš spát se mnou” zasmál jsem se. Je vážně opilý. Yoongi se zvedl. Setřásl jsem ze sebe Jimina a následoval Yoongiho. „Doprovodím tě” řekl jsem. Usmál se na mě. On se usmál. Poprvé vidím jak se usmál. „Hobi??? ” zakřičel na mě Namjoon. Otočil jsem se ke zdroji zvuku. „Mohl bys prosím Jimina odnést do pokoje pro hosty? Já už ho neunesu” povzdechl jsem si. „Běž, počkám na tebe” ozval se Yoongi. Jen jsem kývl a vyrazil pro Jimina.

Byl lehký, do schodů to nebylo tak hrozný. Podpíral jsem ho aby nespadl. Otevřel jsem dveře do pokoje pro hosty. Položil jsem ho do postele, zakryl ho a měl v plánu odejít, když v tom mě chytil za ramena a obejmul mě. „Aaagh Jiminiee, pusť neblbni musím jít ” pořád jsem to bral jako srandu dokud mě nechytl za hlavu a políbil. Vykulil jsem oči. Musí bejt fakt opilý bože. Odtáhl se a padl na polštář. Usnul. Když jsem se zvedl a otočil ke dveřím uviděl jsem Yoongiho. Ale ne.. Snad to nepochopil nějak špatně. „Můžeme? ” zeptal se prostě. Z jeho výrazu jsem nedokázal nic vyčíst. Kývl jsem v souhlas. Zavřel dveře a i s Yoongim vyšel ven.

Cestou se s námi vleklo ticho. Yoongi měl ruce v kapsách a koukal neutrálně před sebe. Pořád mi hlavou létala myšlenka, proč mě sakra políbil. Upřímně nelíbilo se mi to. Mám Jimina rád ale určitě ne takhle rád. Proč mi ale vadí, že to viděl Yoongi. „Líbí se ti Jimin? ” vytřeštil jsem oči. Proč se na to ptá?? „Je to kamarád, jo je hezký, ale nelíbí, proč? ” zastavil se. „Jen tak” řekl a pokračoval v cestě. „Tobě se líbí ?” Znovu se zastavil a tentokrát se na mě podíval. Z jeho obličeje jsem nedokázal nic vyčíst. „Mě? Ne ” trochu se mi ulevilo. Proč? Co to se mnou je. Díval jsem se na něho a z mého myšlení mě probudil až jeho pohyb, pomalu ale jistě se ke mě přibližoval. Najednou byl tak neskutečně blízko jako nikdy předtím. Naše nosy se skoro dotýkaly. Díval jsem se mu hluboce do očí. „Dobrou noc” prohlásil, odtáhl se a vydal se svojí cestou domů. Ještě chvíli jsem tam stál jako přilepený. Co to bylo?! Mé tváře museli být neskutečně Rudé. Těžce jsem oddechoval. Byl tak blízko. Jediné co mě vážně zarazilo byl ten fakt, že mi to nebylo ani trochu nepříjemné jako u Jimina. Něco je jinak.

~Tahle část je o něco delší😼 hodně jsem se s ní piplala, a hodněkrát jsem to připisovala. Doufám že se vám líbí ✌🏻