Silent Angel |SOPE|

10.

HOSEOK

Utekl. Co se to se mnou stalo? Co se se mnou děje? Nechtěl jsem.. Nebo chtěl? Nehybně jsem stál pořád na stejném místě. Co jsem to provedl? Já ho políbil.. Nevím co to do mě vjelo, já nejsem na kluky. Tak proč mě jeho tělo tolik rozhodilo. Tohle jsem podělal. Dlaněmi jsem si zakryl obličej a snažil se vymyslet co teď. Dokážu se mu ještě podívat do očí? Co mu mám říct? Měl bych odejít? Nebo jít za ním? Nevěděl jsem co dělat. Stál jsem tam takhle dalších 10 minut než jsem se rozhoupal a šel za ním. Musím se mu omluvit.

Došel jsem až ke dveřím koupelny. Chytl jsem kliku a pokusil se dveře otevřít, ale marně, bylo zamčeno. Opřel jsem si čelo o dveře a zhluboka se nadechl. „Yoongi? Otevřeš mi? ” bylo ticho, je na mě naštvaný? Nebo je znechucený? „Omlouvám se nechtěl jsem , nebo chtěl já nevím. Jsem zmatený, sám nechápu co se to tam stalo. Nezlob se prosím” smutek ve svém hlase jsem nedokázal skrývat. „Chápu že mě teď nechceš vidět. Takže už půjdu” odlepil jsem se ode dveří a zamířil do Yoongiho pokoje vzít si všechny své věci.

YOONGI

Seděl jsem na ledové zemi a přemýšlel. Měl jsem ho plnou hlavu. Nedokázal jsem myslet na nic jiného. Byla mi zima, měl jsem na sobě jen tepláky. Nechtěl jsem aby odešel. Proto hned co řekl, že odchází jsem se zvedl z podlahy, odemkl a běžel do pokoje. Zarazil jsem ho mezi futry mého pokoje. Nevěděl jsem co říct, co říct aby neodešel. Něco se ve mě změnilo, po tom polibku se toho změnilo hodně. Obejmul jsem ho.

„Neřekl jsem abys odešel” zamumlal jsem mu do ramene a nasál jeho vůni. Pustil tašky na zem a objetí mi opětoval. „Já myslel, že-” ani to nedořekl, jelikož jsem mu skočil do řeči. „Rozhodilo mě to ale nenaštvalo. Nezlobím se jenom jsem to nečekal”

„Dobře” odpověděl jednoduše. „Ale stejně už budu muset jít” povzdechl jsem si. Pustil jsem ho, usmál se na mě. Zdá se mi to nebo je jeho úsměv ještě krásnější než předtím. Úsměv jsem mu oplatil. Doprovodil jsem ho k hlavním dveřím. „Máš všechno? ” pro jistotu jsem se zeptal. Kývl v souhlas. „Tak ahoj” rozloučil jsem se s ním a chtěl zavřít dveře. „Joo ještě něco. Jin nás zve na chatu. Příští týden jsou prázdniny, celý týden takže chceme jet na tři dny, nechceš jet taky? ” zakřičel. Přemýšlel jsem jestli je to dobrý nápad, přeci jenom nikoho z nich tam , znám je jenom jako spolužáky, nebavím se s nima. Ale.. Kvůli němu bych jel kamkoliv. „Tak se mnou počítej” zakřičel jsem zpátky a on se zazubil.

Cítil jsem se jinak. Už mi není zle z vlastní existence, všechno se zdá být hezčí, příjemnější. Celý svět jakoby se temnoty zbavil. Nebudu lhát, bál jsem se takových pocitů které cítím když jsem s Hoseokem. Já.. Nikdy jsem to necítil. Většinu z těch pocitů znám jen z knížek. Od toho polibku ho vidím jinak než předtím, vnímám ho jinak.

Jsem zamilovaný.

~Poměrně krátká část:P. Ale víc toho ze sebe nevyždímám, dneska jsem ani nebyla ve škole, není mi dobře😬. Hlavně buďte zdravý a přeji hezký zbytek dne, Papa sluníčka ☀🌷