Silent Angel |SOPE|

11.

Týden uběhl tak rychle že jsem to sám nestíhal vnímat. Ve škole mi to utíkalo taky dost rychle, ale to jen díky Hobimu. Ano zvykl jsem si na tu přezdívku, teď už mu jinak neříkám. Každý den se mnou obědval, mluvil se mnou, smál se a já si užíval jeho přítomnosti. Moc dobře jsem věděl, že k němu něco cítím, ale nechtěl jsem si připustit, že je to pravda. Nezasloužím si lásku, a už vůbec ne někoho jako je on, On je.. Anděl. Netušil jsem jestli to má Hobi stejně, jestli ke mě něco cítí. Nemám odvahu se zeptat.. A hlavně nechci ho po té puse uvádět do rozpaků.

Pátek konečně. Vyšli jsme ze školy já, Hobi, Jin, Namjoon, Jungkook, Tae a Jimin. Je zvláštní, že se se mnou začali bavit i kluci, ale nemůžu si stěžovat je s nima vážně sranda.

„Ve 4 mě čekej. Přijedu si pro tebe” řekl Hobi a objal mě kolem ramen. Cvrnknul jsem ho lehce do čela načež Hobi zasyčel a ruku si přiložil na čelo. Nevinně jsem se na něj usmál.

„Tak ve 4” objal jsem ho a rozloučil se i s klukama. Nevím proč ale Jimin se na mě dost často mračí a moc toho se mnou nenamluví, s ostatními si rozumí a baví se s nimi, mě asi nemá v lásce to mě ani při nejmenším netrápí upřímně je mi to jedno. To co mě docela dost trápí je jeho chování vůči Hobimu, pořád se na něj lepí, objímá ho a tohle furt dokola. Nebudu lhát dost mě to vytáčí. Jinak ale proti tomu klukovi nic nemám.

Přišel jsem domů. Mamka nebyla doma, jako vždy. Jak nečekané. Nechala vzkaz na kuchyňské lince, všiml jsem si ho ve chvíli kdy jsem mířil k lednici.

„Zlatíčko nechala jsem ti tu nějaké peníze na víkend kdyby jsi potřeboval, dávej na sebe pozor na chatě a nedělej kraviny. Pa mám tě ráda ♡ .. Máma.”

„Taky tě mám rád” řekl jsem šeptem.

Vyběhl jsem schody a vešel do svého pokoje kde jsem si sbalil to nejnutnější co budu potřebovat. Doufám že nejsem jedinej kdo sebou tahá kufr. Ups. Mám toho nějak moc. Koukl jsem na hodiny, 15:50. Vzal jsem si bundu a sešel i s kufrem a batohem na zádech schody. Ještě jsem zaběhl do obýváku pro už zmiňované peníze od mamky. Obul jsem si boty a vyšel z domu kde jsem si sedl na studené schody a čekal. Na Hobiho, na toho anděla.

Už je 16:05, kde může být? Že by na mě zapomněl? Posmutněl jsem při té myšlence. Když v tom přijelo černé auto jehož značka je mi neznámá, ale vypadá draze. Vystoupil z něj.. Hobi! Moje oči zajiskřily.

„Promiň za zpoždění, Jin a Jungkook zdržovali” přiběhl ke mě a objal mě. „Už jsem se lekl že jste na mě zapomněli” uchechtl jsem se. Usmál se na mě a já mu úsměv oplatil. „Tak šup, už máme zpoždění. Ukaž, vezmu ti to” chytl můj kufr a přenesl ho ke kufru auta kam ho poté dal. Už jsem chtěl otevírat dveře od auta ale Hobi mě chytil za zápěstí. Hodil jsem po něm nechápavý pohled. „Sedíš ve předu” zasmál se. Pořád držíc mě za zápěstí mě táhl ke správným dveřím a jako gentleman mi je otevřel. Začervenal jsem se, nečekal jsem že mi otevře dveře. Nasedl jsem a Hobi za mnou zavřel dveře. Poté zasedl na místo řidiče a rozjel se směrem na chatu.

Cesta byla poměrně dlouhá a v autě byla příjemné ticho. Kluci nejspíš usnuli. Otočil jsem hlavu abych se ujistil jestli spí. Oba měli sluchátka, Jungkook měl hlavu přilepenou na okýnku a Jin spal přímo opřený hlavou o opěradlo. Lituju toho že jsem si to nevyfotil bylo to k popukání. Uchechtl jsem se a pohled znovu přesměroval dopředu.

„Oba spí co? ” prolomil ticho Hobi.

„Nojo, asi museli být unavený” podotkl jsem. „Hele Yoongi.. ” začal nervózně Hobi. „To co se stalo předtím.. ” už teď jsem věděl o čem chce mluvit. Bál jsem se. Co chce asi říct?? „N-no? ” vykoktal jsem ze sebe nervózně. „Víš nechci aby sis o mě udělal špatnej obrázek, j-já nechtěl jsem to udělat. Teda chtěl ale nechtěl jsem tě vyděsit..” nevěděl jsem co na to říct, a tak jsem mlčel a svůj pohled zabodl do přírody. Povzdechl si. „Chci abys věděl že toho nelituju” podíval jsem se mu z profilu do tváře a začervenal se. Vážně toho nelituješ Hobi? Usmál jsem se pro sebe a sklopil hlavu. Hobi si všiml mého malého úsměvu a chytl mojí ruku, kterou pevně stiskl. Mlčel jsem.. Nevěděl jsem co říct. Byl jsem rád že toho nelitoval.

Víte, už věřím tomu co každý říká.
Láska opravdu mění lidi. Mě změnila.. On mě změnil.

Zavřel jsem oči a začal propadat spánku.

~Ahooj!! Už je to dlouho co jsem tu naposledy byla. Hrozně mi to psaní chybělo 😭 , ale nebyl čas bohužel. Zavřeli nám školu a mě začalo chodil hafo úkolů, vůbec nestíhám. Ale dneska jsem dodělala všechno co jsem měla takže mi dokonce zbyl čas na psaní a tak jsem tady!! 🥰 doufám že se vám část líbila. Držte se v téhle nelehké situaci, držím palce. Tak zase Papa, u další části která už tentokrát nebude za tak dlouho, doufám :'). Papa 💗