Silent Angel |SOPE|

12.

Netuším jak dlouho jsem spal, ani jak dlouho jsme jeli, vlastně mi ani neřekli kde konkrétně ta chata je.

Vzbudil jsem se ve chvíli kdy Hobi parkoval. Trhl jsem sebou když jeden z kluků zezadu silně a hlasitě zavřel dveře od auta. Pomalu jsem otevřel oči a naskytl se mi pohled na přírodu, přesněji les. Takže jsme v lese super. Podíval jsem se na svou ruku ve které jsem pořád svíral Hobiho ruku. Zvedl jsem pohled k němu, byl opřený o sedadlo a měl zavřené oči, vypadá unaveně. V autě jsme byli sami. Jemně jsem ho pohladil palcem po hřbetu ruky. Nespustil jsem z něj oči. Otočil hlavu a rozlepil své krásné oči, podíval se na mě. „Unavený?” pousmál jsem se na něj. On omámeně přikývl v souhlas. „Byla to dlouhá cesta, skoro 3 hodiny řízení”. Pustil mou ruku a odpásal se a vystoupil z auta. Já překonal svou lenost a udělal to samé.

Prohlížel jsem si z venku chatu. Musím říct že tak velkou chatu jsem ještě neviděl, vypadá přesně jako v takových těch typických amerických hororech. Všiml jsem si že Hobi, Jin a Jungkook už šli dovnitř, a taky jsem si všiml, že jsme tu první. Popadl tedy jsem svůj kufr a zamířil dovnitř.

Bylo to tu moc pěkné. Jen co jsem vešel dovnitř první co jsem uviděl byl velký obývací pokoj s velkým hnědým gaučem, křesílky po stranách a samozřejmě nechyběla ani televize. Na zdech bylo několik starších obrazů. Byl tu i krb. Nestačil jsem se divit jak luxusní to tu je.

Nějak jsem se dostal až do kuchyně kde jsem našel kluky. Ale ta kuchyň? Musím říct že barovou linku jsem vždycky chtěl a teď mám pocit že mě odsud nikdo už nedostane, víkend je pro mě málo. Jin s Jungkookem seděli u velkého dřevěného stolu a oba byli přilepení k telefonu. Jediný Hobi stál u linky a vykládal nějaké jídlo a pití které koupil abysme tu nepošli hladem a žízní do neděle.

„Ukaž pomůžu ti” položil jsem svůj batoh na zem a šel k Hobimu. „Děkuju” usmál se na mě a já se usmál na něho.

„Tak kde jsou? ” povzdechl si Jin. „Netuším, třeba se sekli v zácpě” odpověděl mu Hobi. Ve chvíli kdy to dopověděl jsme zaslechli že někdo otevřel hlavní dveře. Všichni jsme se přesunuli ke dveřím. „No konečně kde jste takovou dobu? ” začal Jin peskovat čemuž jsme se všichni museli zasmát. Byli tu všichni, přijel Tae, Joon a samozřejmě i Jimin který se okamžitě co uviděl Hobiho rozeběhl přímo k němu a pověsil se na něj jako opice. Snažil jsem se to ignorovat, není mi totiž příjemné když na něj někdo sahá a celkově je mi nepříjemné už jenom jak na něj Jimin kouká. Žárlím? Já nevím, asi ne.. Nebo jo?

Po přivítání ostatních se začali rozdělovat pokoje kterých tu nebylo málo. Hobi si to namířil ke mě a chytil mě za ruku „Pojď ukážu ti náš pokoj” ani jsem pořádně nevnímal co říkal ztratil jsem se v jeho krásných očích. Omámeně jsem přikývl a nechal se vést. Byl jsem v takovém tranzu až jsem si ani neuvědomil že Hobi držel v druhé ruce můj kufr. Šli jsme nahoru po schodech kde Hobi otevřel první dveře na pravo od schodů. Byl to velký pokoj s manželskou postelí a větší skříní. Bylo fajn že všechny pokoje měli vlastní menší koupelnu. Na téhle chatě si dal někdo záležet.

Chvíli jsem si prohlížel pokoj a potom jsem přešel k posteli na kterou jsem si sedl a odpadl. Takže tu budeme spát spolu jo? No to bude víkend.

Hobi přešel k posteli a sedl si vedle mě. Vyhoupl jsem se zpátky do sedu. Nastalo poměrně trapné ticho, nevěděl jsem co říct. „Nevadí ti to? Jestli jo s někým se vyměním” řekl smutným tónem. „Myslíš si, že mi vadí že se mnou budeš na pokoji? ” odpověděl jsem mu otázkou a otočil hlavu abych na něj viděl. „Já nevím, p-potom co se stalo u tebe..” zakoktal se. Pro sebe jsem se usmál. Chytl jsem jeho ruku a propletl si s ním prsty. Podíval se nejdřív na naše ruce a potom se mi podíval do očí. „Pořád to řešíš? Nevadí mi že tady budeme spolu” jemně jsem mu pocuchal vlasy a usmál se. On do mě lehce šťouchl loktem. Ještě chvíli jsme tam spolu tak seděli ale tentokrát v příjemném tichu. Periferně jsem si všiml že mě pozoruje. Otočil jsem tedy hlavu a zakoukal se mu do očí.

„Co je? ” zasmál jsem se. „Nic jen.. Ne nic” zakroutil hlavou a lehce ji sklonil. Usmál jsem se nad tím jak je roztomilý. Hlavou jsem se opřel o jeho hlavu. „Jsi roztomilý” pohladil jsem ho po tváři. Byla to vážně krásná chvíle, a ta atmosféra.. Nikdy jsem ji ještě nezažil.

„Nerad vás ruším aleee Jin nás všechny chce za 5 minut v obýváku” ve dveřích se najednou objevil Tae. Rychle jsem se od Hobiho odtáhl. „J-jasně už jdeme” nemotorně jsem vstal z postele a prošel okolo Taeho kterej se na mě díval s úšklebkem na tváři. Šel jsem napřed, sešel schody a mířil do obýváku. Co nám asi tak chce?

„Takže.. ” začal Jin a snažil se vypadat seriózně. „Tohle je chata mojí rodiny, byl bych rád kdybychom se obešli bez jakýchkoliv obětí. Proto vás prosím snažte se nic nerozbít. Budou ti platit mé pravidla, takže Namjoon má zákaz chodit do kuchyně, samozřejmě jíst tam můžeš” všichni jsme se zasmáli, bylo nám všem jasné proč tohle musí platit. Joon rozbije všechno jen se na to podívá. „A další a poslední věc, prosím vás bez mé přítomnosti nezapalujte krb nebo nedej bože něco jiného” všichni jsme kývli. „Tak jo to by mělo bejt všechno, teď si dělejte co chcete. Zapnu venku výřivku kdybyste někdo chtěl nechám ji zaplou celou noc” zvedl jsem se a rozhodl se že si půjdu na chvíli sednou ven na čerstvý vzduch. Vyšel jsem ze dveří a sedl jsem si na verandu.

Byla už poměrně zima ale dalo se to vydržet. Chvíli jsem tam jen tak seděl a přemýšlel. „Nastydneš” otočil jsem se ke zdroji zvuku a uviděl Hobiho který ke mě natáhl ruku ve které měl moji bundu. Pousmál jsem se na něj a bundu si oblékl. Sedl si ke mě. „Děkuju” řekl jsem. Hobi se nadechl a chtěl něco říct ale v tom.. „Hobi tady jsi! Pojď chci ti něco ukázat” začal ho za ruku tahat Jimin. Zase ten pocit v břiše, ten nepříjemný pichlavý pocit. Nechci aby šel.. Ale nemůžu mu v ničem bránit není to fér. „Běž” usmál jsem se na něj. Hobi se na mě omluvně podíval, zvedl se a odešel s Jiminem dovnitř.

Seděl jsem tam sám a přemýšlel jsem co se to se mnou stalo. Hodně mě změnil. Ale mě se ta změna líbí. Jak to máš ty Hobi? Cítíš to stejně?

Už mi začínala být opravdu kosa. Proto jsem se zvedl a mířil do pokoje, cestou jsem si všiml kluků v kuchyni. Ve chvíli kdy si mě všimli začali na mě pokřikovat abych se k nim přidal, nejdříve jsem nechtěl ale potom jsem si řekl proč ne. Všichni seděli u stolu a povídali si. Sedl jsem si na jediné volné místo které bylo mezi Kookem a Joonem. Seděl jsem přímo naproti Hobimu který na mě pořád koukal, ale já nedokázal z jeho pohledu nic vyčíst.

Co se ti honí hlavou?

-Jsem zvědavá jak to bude pokračovat, jak už jsem jednou psala, nemám vůbec vymyšlené co se stane. Ale nebudu lhát nehorázně mě baví psát tento příběh, doufám že se vám líbí a omlouvám se za případné chyby🥺🖤 mějte se krásně a papa u další části. (〃ﾟ3ﾟ〃)