Silent Angel |SOPE|

15.

„Yoongi posloucháš mě?" cukl jsem sebou a otevřel oči. Byli jsme na paloučku kousek za naším domem. „Samozřejmě že poslouchám sestřičko" zvedl jsem se z trávy. „To určitě. Zase si usnul" našpulila uraženě dolní ret a podívala se jinam. Zasmál jsem se a obejmul jí. „Promiň Hyee" začal jsem ji lechtat. Smáli jsme se jako pomatení. Hye začala utíkat ale najednou se přestala smát a vážně se podívala za mě. „Kdo je to? " ukázala prstíkem za mě. Otočil jsem se a zahlédl Hobiho. „Hobi!! " začal jsem na něj mávat a křičet. On se otočil a usmál se. Ale ten úsměv nepatřil mě, patřil chlapcovi který vedle mě prošel a mířil k Hobimu kterého obejmul. Byl to Jimin. Chytl Hobiho za ruku a otočil se na mě. „Vážně si myslíš že by měl zájem o někoho jako jsi ty? O někoho tak sobeckého? O někoho kdo zabil svou sestru? Jsi nicka Yoongi, nezasloužíš si žít" na jeho ústech panoval zlověstný úsměv. Všude okolo sebe jsem začal slyšet hlasy šeptat. Zacpal jsem si uši a přál si aby to přestalo. Najednou bylo ale ticho a já zvedl pohled. Načež se můj pohled střetl s Hobim. Podíval se na mě a... „VRAHU" řekl, otočil se a ruku v ruce s Jiminem odcházeli, mizeli. Slyšel jsem šeptat hlasy.. Pořád dokola to samé, šeptali 'VRAHU'.. „Hye! " vyjekl jsem a otočil se.. Byla ke mě zády a když se otočila její tvář byla mokrá od slz, ale její oči byli prázdné. „Nenávidím tě" zakřičela...

Dokořán jsem otevřel oči a vymrštil se do sedu. Můj dech byl zrychlený, ztěžka jsem se nadechoval. Oči plné slz které nešli zastavit.

„Yoongi? " ozval se Hobi vedle mě a taky se posadil. Začal jsem stírat své slzy a snažil jsem se přestat brečet. „Jsi v pořádku? " zeptal se starostlivě a mou tvář mi orámoval svými dlaněmi. Chytl jsem jeho zápěstí a kývl na souhlas. „Jen sen" Hobi vypadal opravdu ustaraně. To co ale udělal následovně mě opravdu překvapilo. Natiskl si mě na sebe a znovu si lehl, změnil naše pozice tak že já ležel. Na jeho hrudi a on mě mačkal v objetí. Nechtěl jsem mu být na obtíž kvůli mým nočním můrám a vině která mě tlačí na duši, ale když tohle bylo opravdu příjemný, taky jsem díky tomu přestal brečet a dýchat už jsem mohl bez problémů.

„O čem se ti zdálo? " dál se vyptával. Nechtěl jsem ho tím zatěžovat, takže jsem chvíli přemýšlel jestli o tom mluvit nebo raději ne. „Nemusíš o tom mluvit jestli nechceš, nechci tě nutit" řekl a začal mi jemně rukou prohrabovat vlasy , a druhou mě hladil na zádech.

„Noční můry jsem předtím než se to stalo nikdy neměl.. " začal jsem. „Ale od doby co se to stalo jsem je mýval když jsem byl sám, ale potom mě všichni moji přátelé opustili kvůli mojí nemluvě, takže se to zhoršilo a začal jsem noční můry mít každou noc, nechtěl jsem kvůli tomu chodit spát. Ale začalo se to lepšit od doby co tě znám, takže je teď tak často nemám" zvedl jsem hlavu a podíval se na jeho klidnou a tak krásnou tvář. Pousmál jsem se, byl vážně roztomilý, vlasy do všech stran, lehce opuchlý obličej od spánku a přivřené oči kterými mě sledoval. Můj úsměv ale zase hned opadl. „Zdálo se mi o Hye" trochu nakrčil obočí a rozcuchal mi vlasy. „Nebyla to tvoje chyba" řekl a znovu si mě na sebe natiskl. Kéž bys měl pravdu Hobi...

„Půjdeš první do sprchy? " zeptal jsem se Hobiho a částečně zjišťoval zda spí. Zvedl jsem hlavu a naskytl se mi pohled na Hobiho se zavřenýma očima. „Mhh jo asi" zamumlal a promnul si oči. Roztomilý.. Zvedl jsem se z něho a začal ho tahat z postele.

„Co asi Jin připravil ke snídani" přemýšlel jsem nahlas a nahodil zamýšlený obličej. „To by mě taky zajímalo" ozval se za mnou Hobi. Sešli jsme schody a šli rovnou do kuchyně kde už seděl Tae s Joonem a Kookem. Pozdravil jsem je a sedl si za nimi ke stolu. Panovala tu docela trapná atmosféra hlavně kvůli tomu co se stalo včera.

„Panebože tak kde je ten Jimin! " zanadával Jin s vařečkou v ruce. „Asi je mu po včerejšku zle" zasmál se Tae. „Ráno jsem ho potkal na záchodě a nevypadal zrovna čile" podotkl tentokrát Joon a oba se s Taem zasmáli. V ten moment do kuchyně přišel Jimin Bílý jako stěna a šlo vidět že mu není dobře. „Prosimtě Jineee nemáš nějaký prášky na bolest? " řekl Jimin držíc se za hlavu. Jin ale záporně zakroutil hlavou v nesouhlasu načež si Jimin zoufale povzdechl. „Já mám" ozval jsem se já, upřímně jo bylo mi ho líto i přesto co včera řekl, bylo mi ho líto. Otočil se na mě a překvapeně se na mě podíval, ostatní udělali to samé. Vyběhl jsem do pokoje a z batohu vytáhl plato s prášky na bolest. Seběhl jsem dolů a platíčko mu podal. „Děkuju" poděkoval. „Za nic" mávl jsem rukou a sedl si ke stolu na který Jin přinesl snídani v podobě Lívanců s ovocem.

Po snídani jsem se přesunul před dům kde jsem si na verandě sedl na lavičku a nasával ranní čerstvý vzduch. Dveře chaty se otevřeli a v nich se objevil Jimin. Sedl si vedle mě. „Yoongi.." začal. „Jestli máš potřebu si na mě vybít vztek jako včera tak můžeš rovnou zase jít" nechápal jsem proč tu je, co chce. „Ten včerejšek, chci se omluvit nebylo to ode mě hezký promiň. Zaslepil mě trochu alkohol v mojí krvi a taky žárlivost promiň mi" vypadlo z něho. Vykulil jsem na něho oči a překvapeně na něj hleděl. „Žárlivost? " zeptal jsem se, nechápal jsem. Kývl hlavou. „Ty a Hobi, máte mezi sebou něco co já nikdy nepochopím. Zajímá se o tebe a my všichni to vidíme, všimli jsme si jak se chová vůči tobě" řekl. „C-cože? " vykoktal jsem. „Mám Hobiho rád, už od začátku co k nám přešel, líbil se mi a zakoukal jsem se do něj, ale jeho nezajímal nikdo jinej než ty. On měl oči jenom pro tebe a to je ta věc která mě rozčílila, proto jsem řekl to co jsem řekl a věř mi že je mi to líto" přiznal se mi.

„Mezi mnou a Hobim nic není. Pořád máš šanci tak mu dokaž že jsi pro něj lepší než já" řekl jsem klidně. Jimin se zarazil nad tím co jsem řekl. „A ty.. Já myslel že ty o Hobiho taky stojíš" vypadlo z něho. Podíval jsem se mu do očí. „Ale já pro něj nejsem dost dobrý a nechci aby se mnou ztrácel čas" usmál jsem se. Myslel jsem to vážně nehodil jsem se k němu, nezasloužím si lásku, proto jsem se rozhodl ho zkrátka nechat někomu jinému i přesto že k němu něco cítím. Jimin zakroutil nevěřícně hlavou. „Ale on stojí o tebe" s těmito slovy se zvedl a vešel zpátky do chaty.

Taky jsem se zvedl a zamířil dovnitř do obývacího pokoje kde všichni seděli a hráli nějaké hry. Hobi se podíval jako jediný mým směrem. Načež jsem na něj kývl a naznačil aby šel za mnou. Zvedl se a přešel ke mě. Zvážněl jsem.
„Musíme si promluvit"..

~Ano ano ano, jsem zpátky. Konečně!! Moc se omlouvám že to trvalo :D ale nakonec jsem to konečně napsala další část. Upřímně.. Neměla jsem žádné nápady, proto to tak trvalo. Tahle část je sice dost o ničem ale prostě už to snad bude zajímavější. 💜 snad se vám líbí.