Silent Angel |SOPE|

24.

„Mami? Tati?” v celém domě vládla tma a ticho, kde jen mohou být? „Jsem doma!” zakřičel jsem do domu a zavřel hlavní dveře. Zul jsem si tenisky a se školní taškou na rameni jsem se rozešel směr můj pokoj. Cestou jsem míjel tátovu pracovnu ze které vycházely ne moc příjemné zvuky, křik, hádali se. Shodil jsem ze sebe školní tašku a přišel blíž k pootevřeným dveřím do otcovi pracovny. Nakoukl jsem přes škvíru dovnitř a zahlédl mámu s naštvaným možná i smutným výrazem ve tváři, dívala se na otce který seděl u stolu a v ruce svíral lahev tvrdého alkoholu. „Takhle už to dál nejde! Koukej se dát do kupy” ječela na něj máma, ale otec vypadal že nevnímá, vypadal že je mu všechno fuk. Máma si frustrovaně promnula obličej a povzdechla si. „Prosím tě.. ” začala vzlykat. „Nemůžu takhle dál, být tady. Ničí mě to, ztratil jsem svojí holčičku, ztratil jsem všechno, ztratil jsem i tebe, nemám už nic” řekl a zadíval se do blba. Tohle zabolelo.. „Máš syna, tvůj syn trpí a potřebuje mámu i tátu” povzdechla si. On mlčel. „Je to tvůj syn probůh, copak ti na něm vůbec nezáleží? ” máma propukla v pláč. Otec k ní zvedl pohled tak prázdný, bez jediné kapky citu nebo emoce. „Je mi ukradenej, vy všichni jste!” zakřičel a stoupl si. Najednou se mi ale podíval přímo do očí..

„Měl si to být ty, místo ní...”

Se silným trhnutím jsem se vymrštil do sedu a prudce vydechl. Už je to dlouho co jsem měl naposledy noční můru. Mé tváře byly mokré a oči naplněné slzami, které se pomalu ale jistě začaly kutálet po mých tvářích. Frustrovaně jsem si prsty projel vlasy a podíval se vedle sebe. Díky Bohu jsem osobu vedle mě neprobudil, Hobi vypadal tak klidně měl tak klidný výraz ve tváři. Musel jsem se usmát. Podíval jsem se na hodiny. Pět ráno, má cenu jít ještě spát? Nemyslím si že bych byl ještě schopný usnout, bojím se, nechci další noční můru. Odkryl jsem ze sebe deku a začal hledat svoje boxerky, které jsem stejně nakonec nenašel. Vstal jsem z postele a málem do ní zase spadl jelikož mě neskutečně začala bolet zadní část těla. Chytl jsem se za zadeček a potichu zanadával. Fakt to bolelo ale dalo se to snést. Pomalu jsem se narovnal a přešel ke skříni ze které jsem si vytáhl boxerky. Na zemi se válelo Hobiho tričko, usmál jsem se a vzal si ho na sebe. Bylo mi větší ale bylo pohodlné.

S bolestnými povzdechy jsem zvládl překonat schody dolů a mířil do kuchyně. Udělám snídani. To jsem si myslel, ale po otevření lednice jsem si uvědomil, že budu muset na nákup. Ale momentálně jsem neměl sílu někam jít, a to nemluvím o bolesti v oblasti mého konečníku. Budu si muset zvyknout, jsem si jistý že tohle nebylo naposledy. Při vzpomínce na včerejší noc jsem se uculil. Budu muset udělat něco z toho co tady je. Jediné co tady bylo, bylo ovoce. Dobře nakrájím ovoce alespoň něco zdravého po ránu. Vzal jsem jablka, hrušky, banány a mandarinky. Dokonce nějaké jahody a borůvky jsem našel. Ovoce jsem nakrájel a hodil do misek. Zbýval mi už jenom banán a jahody. Zrovna jsem krájel banán když v tom se okolo mých boků obmotaly dvě silné ruce. Položil si hlavu na moje rameno a díval se mi pod ruce. Pootočil jsem hlavu a podíval se na něj.

„Nechal si mě tam” nafoukl roztomile tvářičky. „Promiň” omluvně jsem ho políbil na tvář a znovu se věnoval krájení. On něco zamručel a začal mi krk obsypávat jemnými polibky. Trochu jsem natočil hlavu a slastně vydechl. Jeho ruce přejížděly po mojí hrudi a břiše. Pokaždé do přejel přes moje bradavky jsem trhavě vydechl. „Hej nech toho, vždyť se říznu” na oko jsem ho okřikl. Položil jsem nůž a banán hodil do obou misek. Té chvíle Hobi využil a přetočil mě čelem k němu. Chytl jsem se linky za mnou a čekal co se bude dít. Až teď jsem si všiml že je jen v boxerkách. Chvíli si mě jen tak od hlavy až k patě prohlížel a pak mi oběma rukama pevně stiskl zadeček. Potichu jsem vzdychl, pořád to trochu bolelo ale zároveň to bylo příjemné. Chytl jsem se jeho ramenou a díval se mu zpříma do očí.