Silent Angel |SOPE|

21.

Oběd proběhl v tichosti. Po snědení svého oběda jsem čekal co z něho vypadne, pořád jsem totiž netušil o čem po těch letech chce mluvit. Zvedl jsem k němu pohled. „O čem si chtěl mluvit? ” zeptal jsem se lehce nepříjemně, nechtěl jsem tu být a už vůbec ne s ním. „Už je to doba co jsme se naposledy viděli. Jako by to bylo včera co jsi poprvé začal chodit, řekl svá první slova, co jsi šel poprvé do školky, pak do školy. A teď je z tebe už skoro dospělý člověk” řekl. „Takže co chceš? ” byl jsem nepříjemný a na tváři mi hrál kamenný výraz. Povzdechl si. „Chci se usmířit Yoongi, jsi můj syn a já jsem tvůj táta” cože to řekl? Nevěřícně jsem se mu podíval do očí a vykulil oči. „Táta? ” uchechtl jsem se sarkasticky. „Kde byl můj táta když jsem ho nejvíc potřeboval? Kde byl můj táta když jsem ztratil svojí malou sestřičku? Kde byl můj táta když jsem propadal depresi a úzkostem? Kde byl můj táta když jsem seděl v rohu svého pokoje a brečel jsem? Kde jsi sakra byl když jsem začínal přemýšlet o smrti?! ” vyjel jsem na něj. Chtěl něco říct ale já ho nenechal mluvit. „Odpovím za tebe, v hospodě, kde taky jinde. Opíjel ses do němoty. Já ti povím co si o tobě myslí tvůj vlastní syn, seš zasranej sobec! Myslíš jenom na sebe, když jsme tě s mámou nejvíc potřebovali vykašlal ses na nás a místo toho radši myslel na sebe” začal jsem na něj řvát. Lidi okolo nás na nás zírali ale mě to bylo jedno, jen ať slyší pravdu. „Byl jsi můj nejlepší kamarád, byl jsi můj táta , měl si tady pro nás bejt ale tys odešel. Ublížilo to mě ale víc mámě.. Zklamal si mě” nedokázal jsem to v sobě už víc držet rozbrečel jsem se. Slzy mi začali stékat po tvářích, a já si svůj obličej zakryl dlaněmi. Zvedl jsem se ze židle a vyšel ven. Sedl jsem si na nedalekou lavičku u parkoviště.

Chvíli jsem tam jen tak seděl a snažil se utišit moje vzlyky a zastavit slzy, které se neustále draly ven. Někdo si ke mě přisedl bylo mi jasné kdo to je. Ani jsem se na něj nepodíval. Nebylo mi líto to co jsem mu řekl, bylo mi líto že to byla pravda. „Já vím že jako otec jsem zklamal” ozval se. Nic jsem neříkal, už jsem mu všechno, co jsem chtěl, řekl. „A věř mi že toho neskutečně lituju, kdybych to mohl vrátit tak to vrátím Yoongi” po tvářích mi stekly další slzy, které jsem ihned setřel. „Nemůžu se na tebe zlobit za to co jsi mi řekl, protože vím že je to pravda. Uvědomil jsem si jakej idiot jsem byl, proto jsem tady a chci se omluvit, i když vím že to nestačí za to všechno čím sis kvůli mě prošel, i tvoje máma” mám mu odpustit? „Jsi můj syn Yoongi a já tě neskutečně miluju, jsi moje dítě, moje jediný dítě. Nemůžu ztratit i tebe” jsem si jistý,  že začal brečet jelikož se jeho hlas začínám lehce zasekávat. Otočil jsem k němu hlavu a podíval se na něj. Opřel jsem se o něho a svou hlavu dal na jeho rameno. „Kde teď bydlíš? ” změnil jsem téma. Trochu se zarazil. „Tady v Seoulu, kousek od tvojí školy. Kdybys někdy chtěl můžeš mě přijít navštívit” přikývl jsem. „Tak jo, děkuju tati” tak dlouho jsem takhle nikoho neoslovil. Byl jsem rád, že je zpátky. I přesto jak moc jsem na něj byl naštvaný jsem ho měl neskutečně rád, přeci jenom je to můj táta.

V autě vládlo příjemné ticho. „Takže, kdo byl ten kluk kterýho jsi dneska držel za ruku? ” řekl a usmál se. Já trochu zrudl. „K-kamarád” já právě zakoktal?? Výborně Yoongi jak nenápadné. Podíval se na mě a ještě se zasmál. „Jo? ” pošťuchoval mě. „Řekni mi o něm něco” vypadlo z něj. „No, jmenuje se Hoseok, chodí se mnou do třídy znám ho jen chvíli nastoupil na naší školu nedávno” táta na to nijak zvlášť nezareagoval jen se dál věnoval řízení. „Máš ho rád? ” zeptal se a mě zaskočila slina. Málem jsem se udusil. Začal jsem agresivně kašlat. „C-co? ” znovu koktáš Yoongi! „No.. ” zamyslel jsem se a zrudl. Táta se uchechtl. Nakonec jsem přikývl. „Mám ho rád” řekl jsem. „Jsem rád že sis našel někoho koho máš rád” mrkl na mě. Nevadí mu to? Vážně? Nestačil jsem se divit jak moc se změnil. Zastavili jsme před naším domem a já vystoupil. Rozloučil jsem se s tátou a poděkoval mu za oběd.

Od doby co jsi přišel do mého života se všechno změnilo. Přinesl jsi mi do života naději a štěstí. Děkuju ti.. Hobi.

~Tak jooo , už těch rodinných záležitostí necháme a vrhneme se na zajímavější téma.. A to na Hobiho a Yoongiho ☺