Silent Angel |SOPE|

7.

„Mám tě!" někdo mi skočil na záda. Lehce jsem sebou trhl, lekl jsem se. Usmál jsem se a odložil blok který jsem měl v ruce. „Pojď si hrát Yoongi" zaprosila mě. „Dobře, tak na co by sis chtěla hrát? " stoupla si přede mě. Zamyšleně špulila malou pusinku. Nenápadně se ke mě přiblížila a jemně mě plácla přes rameno. „Máš jí! " okřikla mě. Rozzářila se jako sluníčko a začala se zběsile smát zatímco ode mě utíkala abych jí nechytil. Zvedl jsem se a se smíchem jsem běžel za ní do lesa který jsme měli kousek od našeho domu. Úsměv mi opadl až ve chvíli kdy se potemnělo. Nemohl jsem jí najít. Najednou jsem uviděl její siluetu a běžel za ní. Chytil jsem jí ale rozplynula se pod mým dotekem. Podíval jsem se na své ruce.. Byli celé od Rudé tekutiny. „Hye..? "

S cuknutím jsem se vymrštil do sedu. Další noční můra. Ale tentokrát byla spojená se vzpomínkou. Podíval jsem se na hodiny vedle mě. Šest ráno. Už nepůjdu spát, neusnul bych. Raději jsem si šel dát horkou sprchu. Byla sobota. Co budu dnes dělat? Utápět se v žalu a vině jako každou sobotu? Ano, přesně tak.

Jen v ručníku jsem přešel do pokoje a oblékl se. Sešel jsem dolů a doufal že tu někdo je. Nikde nikdo. Máma není doma, opět. Miluju svojí matku nadevše, přeci jen je to žena která mi dala život, ale přesto mi přijde že o mě nemá zájem. Je pro ní důležitější práce než syn se sebevražednými sklony.

Rozhodl jsem se vykašlat na snídani. Přešla mě chuť. Sedl jsem si na gauč a pustil televizi. Nic zajímavého nedávali, nechal jsem televizi puštěnou jako kulisu , aby tu nebylo takové hrobové ticho, a zaběhl si do pokoje pro telefon. Načež jsem se vydal zpátky na gauč kde jsem se rozvalil. Projížděl jsem různé sociální sítě. Zavibroval mi telefon, někdo mi poslal esemesku. Hoseok. Co může chtít? Nechtěl jsem si to číst, po včerejšku ve mě Hoseok vzbuzuje něco co neznám a asi ani poznat nechci, cítím že to není správné. Přečtu si to ale budu ho ignorovat. Přeci jenom to není tak jako bychom byli nějací kamarádi. Nejsme. Jsme cizí.

'Ahoj Yoongi, tady Hoseok :). Umm máš na dnešek nějaké plány? Nechceš se sejít? Prosím pěkně prosím' ... Nebudu odepisovat. Vypl jsem telefon a více se uvelebil na gauči. Přikryl jsem se dekou která ležela vedle. Položil jsem telefon na stolek u gauče a zavřel oči. Přišla na mě únava. Usnul jsem.

Znovu jsem ji viděl. Znovu jsem měl sen o ní. Ale tentokrát tam nebyla jen ona, byl tam s ní nějaký chlapec mě hodně povědomí. Držel ji za její drobnou ručičku. Otočili se na mě a pomalu se ke mě přibližovali. Byla tma neviděl jsem mu do obličeje. Najednou jakoby se rozednělo. Uviděl jsem tvář Hye a vedle ní... On? Hye přišla blíž ke mě a podala mi jeho ruku. Chytl jsem jí a pevně stiskl. Hoseok?

Vzbudilo mě až nesnesitelné klepání na dveře. Líně jsem se zvedl a pořád rozespalý jen ve volném triku a teplácích došel ke dveřím. Otevřel jsem a málem mi vypadly oči z důlků. Za dveřmi stal zadýchaný Hoseok. Musel běžet, ale proč? „Co tu děláš? " prolomil jsem ticho. Oddechl si. „Bál jsem se že se něco stalo, neodpovídal jsi na esemesky a ani na volání" podíval se na mě starostlivě. „Spal jsem, pojď dál" Yoongi proč ho sakra zveš dál?

Vešel dovnitř, zavřel za sebou. Zul se a následoval mě do obýváku. Musel jsem vypadat strašně, přeci jenom zrovna jsem se probudil. Pocuchal jsem si alespoň trochu vlasy. „Kde máš rodiče? " dořekl a posadil se vedle mě na gauč DOST BLÍZKO. „Jsem tu sám, máma je v práci a táta s námi nebydlí" trochu jsem si od něj odsedl. Byl jsem z něj nervózní jako nikdy předtím. Seděli jsme v tichosti vedle sebe. Nevěděl jsem co dělat, proto jsem se zvedl a zamířil do kuchyně.

„Chceš něco? " zakřičel jsem na Hoseoka z kuchyně. Zrovna jsem si naléval pomerančový džus do sklenice. Otočil jsem se a opřel se o linku. On stal ve dveřích a měřil si mě pohledem. „Na co zíráš? " uchechtl jsem se. Usmál se a sklopil hlavu. „Na nic" promnul si rukama obličej. Bylo to.. Roztomilé. Věřím tomu, že moje tváře zrovna teď lehce zrůžověly. „Um, kdy se tvoje máma vrátí?? " všiml jsem si že nejsem jediný co má lehce růžové tváře. „Nevím, asi v pondělí, na víkendy má jednání" odpověděl jsem prostě a položil skleničku zpět na linku.

„Takže mi chceš říct, že tady budeš celej víkend sám? " vytřeštil šokovaně oči. „Zvykl jsem si" za ty roky už si zvyknete že je vaše matka neustále pryč. Zvyknete si na samotu. „V tom případě tady zůstanu s tebou, alespoň dneska, je blbost nechat tě tady samotného, bůhví co se může stát" nechápavě jsem pozoroval jak odchází a vychází z mého domu. Proč se o mě tolik stará a bojí? „Kurva!! " až teď mi plně došlo co řekl. Hoseok u mě bude spát? Bože do čeho jsi mě to zase namočil. No nic, klid hlavně klid, co se může stát, jenom se tady vyspí a zase si půjde po svých. Zase odejde.

Když ostatní odešli, nechali mě samotného, tys mě nikdy neopustil. Byl jsi tu se mnou po celou dobu. Byl jsi tu pro mě.

~Jsem zvědavá co ze mě vypadne příště 😅, opravdu nevím co mě to napadá. Upřímně nemám to ani nijak naplánované. Zkrátka co mě napadne to napíšu. Doufám že to celé dává alespoň trochu smysl. Opravdu já se snažím 😬🍨 mějte se hezky, Papa. ♡