Silent Angel |SOPE|

17.

HOSEOK

Po tom co odešel z pokoje jsem si začal uvědomovat jak moc ho nechci ztratil. Vyběhl jsem rychle z pokoje a seběhl schody. Chytl jsem ho za ruku. „Yoongi prosím” bylo jediné co jsem mezi vzlyky dokázal říct. Podlomila se mi kolena a já padl na zem. Nemohl jsem ho nechat jít. Vytrhl svou ruku z mého sevření a se slovy „Nesahej na mě” vyběhl ven ze dveří. A já se nezmohl na nic než na tupé zírání na dveře. Pozoroval jsem jak odjíždí. To ne... Nemůžu ho ztratit já ho... Vstal jsem a vyběhl ven přímo na cestu kterou před chvílí odjížděl autem. Zběsile jsem utíkal. Nakonec jsem se ale zastavil, chvíli jsem pozoroval jeho auto jak mizí v dáli.. Zhroutil jsem se na zem. „Kurva!! ” zakřičel jsem ze zoufalství. Zezadu ke mě někdo přišel a obejmul mě.  Byl to Jiminie. Šeptal mi uklidňující slova ale mě to upřímně moc nepomáhalo. Pomohl mi vstát a vrátil se se mnou za klukama.

Pomohl mi se posadit na gauč a sedl se vedle mě, načež mě chytil kolem ramen a obejmul mě. Nemohl jsem přestat brečet. Nikdy jsem takhle nebrečel, nikdy jsem k někomu necítil to co cítím k Yoongimu.. Při vzpomínce na něj jsem uronil několik dalších slz. Klepal jsem se. Kluci šli za námi a v místnosti panovalo ticho, ve kterém šli slyšet pouze mé vzlyky a trhavé nádechy i výdechy.

„Hobi řekneš nám co se sakra stalo?! ” začal najednou Jin. Setřel jsem si slzy a zhluboka se nadechl. „S Yoongim jsme se před nějakou dobou políbili, poprvé když jsem u něj byl na víkend. Podruhé včera večer” začal jsem. Trochu se mi klepal hlas ale snažil jsem se uklidnit aby mi bylo rozumět. Všichni mlčeli tak jsem mluvil dál. „Nevypadal že by se mu to nelíbilo, on spolupracoval, nikdy bych nedělal něco co by se mu nelíbilo” další neposedná slza sklouzla po mé tváři, hned jsem ji ale setřel a mluvil dál. „Dneska si se mnou chtěl promluvit, netušil jsem proč. Začal s tím že bychom s tím měli přestat, nechápal jsem co myslí, pak mi ale řekl že ztrácím čas tím že se o něj snažím. Ptal jsem se ho jestli to pro něj něco znamenaly ty polibky.. ” odmlčel jsem se.. zadíval jsem se na konečky svých prstů načež jsem pocítil nával slz. Promnul jsem si obličej a oči si otřel. „Řekl že není buzerant a ty polibky ho znechucovaly jenom nevěděl jak mi to říct” naplno jsem se rozbrečel. Obličej jsem si zakryl dlaněmi a otřásal se nově příchozími vzlyky.

Kluci mě začali utěšovat a všichni se ke mě nahnuli aby mě mohli umačkat ve společném objetí. „To bude dobrý Hobi neplakej” řekl Kook a hladil mě ve vlasech.

„Miluješ ho? ” zeptal se pro změnu Jiminie. Otřel jsem si slzy a já přikývl. „Nikdy předtím jsem se s nikým takhle necítil, je to poprvé co si vážně myslím že jsem se zamiloval a já mu to chtěl říct ale on mě nenechal a dopadlo to nakonec  takhle, že ode mě utekl” popotáhl jsem. „Hobi.. ” začal Tae. „Nevím proč tohle udělal ale jednou věcí jsem si jistý.. On k tobě něco taky cítit musí” zvedl jsem hlavu a podíval se na Taeho „Jak to myslíš? ” zeptal jsem se. „Hobi nejsme slepí, šlo a jde vidět jak se k tobě má a měl. Nevím proč to udělal, možná se bojí přiznat si to, kdo ví. Ale určitě něco cítí taky” přešel ke mě a pohladil mě po zádech. „Děkuju kluci že tady pro mě jste” pokusil jsem se o ubrečený úsměv.

„To je samozřejmost, jsme tvý přátelé” řekl Kook a zazubil se.

Nemám v plánu to vzdát. Je mi jedno kolikrát mi řekneš něco hnusného nebo jedovatého. Nevzdám se tě Min Yoongi, protože to je to co dělá každý zamilovaný člověk, bojuje o toho koho miluje.

A já tě miluju..

~well.. Není to špatný. Každopádně zítra vyjde další část. Už se poměrně blížíme k samotnému konci :'(( . Jsem moc ráda že jste aktivní a dáváte mi vědět jestli se vám příběh líbí 💜 jste nejlepší! Jinak mám v plánu spoustu dalších příběhů, které chci napsat. Proto bych chtěla abyste mi kdyžtak do komentářů poradili jaké shipy byste si přáli v dalších příbězích.
Určitě mi dejte vědět. :*