Silent Angel |SOPE|

25.

Už je to týden co začal můj vztah s Hoseokem. Nejlepší týden v celém mém životě, nemůžu si stěžovat, jsem až po uši zamilovaný. Všechno se s ním zdálo být perfektní, byl milý, pozorný, bral na mě ohledy, dodával mi úžasný sex a k tomu mi pořád dokazoval jak moc mě miluje.

Momentálně jsem byl na cestě do školní jídelny. Protáhla se mi hodina piána takže jdu trochu pozdě, ale psal jsem klukům, že přijdu dýl tak ať mi drží místo. Celý den jsem neměl čas na Hobiho, byl jsem zaneprázdněný školou, tudíž jsem se na něho moc těšil a nemohl se dočkat až mě obejme.

Vešel jsem do velké místnosti plné lidí a koukal kolem sebe abych našel kluky a jejich stůl. Očima jsem kmital ze strany na stranu až jsem nakonec konečně zahlédl mávajícího Jina. Usmál jsem se a rozešel se blíž k nim.

„Ahoj, ještě jednou se omlouvám nějak se mi to protáhlo" omluvně jsem se usmál, položil si věci na židli a šel si pro tác na, kterém si ponesu dnešní oběd. Naše školní jídelny nebyli špatné, vlastně to jídlo tu chutnalo opravdu dobře. Zastavil jsem se u výdeje a díval se na tabuli co je dneska na jídelníčku. Dneska vařili vážně dobrá jídla, a dokonce měli moje oblíbené, ani chvíli jsem nezaváhal a začal kuchařce diktovat co chci.

Během chvilky jsem si na tácu nesl své oblíbené Japchae. S tácem jsem se rozešel k našemu stolu. Položil jsem tác s jídlem na stůl a uvědomil si, že jsem zapomněl na pití. „Sakra" zaklel jsem spíše pro sebe. Jin a Hobi mi věnovali tázavý pohled. „Zapomněl jsem si pití, hned budu zpátky, ne že mi to sníš hyung! Víš že poznám i to nejmenší sousto! " pohrozil jsem mu a ukázal na něj nedůvěřivě prstem. Běžel jsem k automatu a vybral si obyčejnou colu. Když jsem se ale vracel zpátky na místo, zarazily mě holky stojící u našeho stolu. Vypadalo to že mluví s Hobim. Šel jsem trochu blíž abych zjistil o co jde. Byl jsem nervózní. Co se děje?

„Napadlo mě že by jsme si mohli vyrazit, co ty na to Hoseokie? " sladce se usmála jedna z holek a začala na Hoseoka mrkat. Poznal jsem ji, byla to Jennie a její squad. Hoseok se na ni jen neutrálně podíval a otráveně ji odpověděl. „Už jsem ti dal jasně najevo že nemám zájem, ne snad? " odpověděl jí Hoseok. „Nikoho nemáš Hoseokie, nebo se snad pletu? " nechutně si olízla horní ret a položila ruku na Hoseokovo rameno. Začala se ve mě vařit krev. Kdo ji dovolil mi na něho šmatat??!

Teď už přišel i Tae s Joonem a celou situaci sledovali se mnou.

Hoseok se podíval na Jennie ruku a pak zpátky na ní. Frustrovaně si povzdechl. „A co když mám? " řekl a její ruku odstrčil. Ona mu darovala ublížený pohled a zalapala po dechu. Uchechtla se a sklonila se k němu ukazujíc její široký výstřih na obdiv. Myslím.. Že žárlím. A jestli toho ihned nenechá.. Vytrhám ji všechny vlasy. V ruce jsem začal drtit lahev s colou.

„Takže někoho máš? Hmm? " zeptala se znovu. „Přesně tak, někoho mám" odpověděl Hobi pyšně. Její úsměv povadl a ona si naštvaně dupla. Překřížila si ruce na prsou a naštvaně se na něj koukala. Ta určitě ještě nekončí. „Lžeš Hoseoku nikoho jsem s tebou nikdy neviděla. Lžeš! " znovu si dupla, bylo to až komické jak nabručená byla. „Mysli si co chceš ale teď mě omluv přišla moje drahá polovička" ušklíbl se Hobi a podíval se na mě. Usmál se. „Yoongi" řekl a natáhl ke mě ruku. Všechny pohledy se stočily na mě a mé tváře začaly rudnout. On vážně...

„Co?! " vypískla naštvaně Jennie. Já chytl Hobiho ruku a sedl si já své místo pořád držíc Hobiho ruku. „Co by.. Žádám tě abys toho nechala Jennie mám přítele tečka, co na tom nechápeš? " odpověděl jí jasně Hobi. Jennie měla něco na jazyku a už to chtěla říct ale nakonec jen naštvaně zabručela, otočila se na patě a odešla z jídelny. Všichni se na mě začali upřeně dívat a mě to nebylo příjemné.

„Počkat, počkat, počkat, takže vy už jste-?" přisedl si k nám Joon s otázkou na jazyku. Já se sklonil k tácu s jídlem a začal jíst abych nemusel odpovídat. Hobi se uchechtl, chytil mě kolem pasu a přitáhl blíž k sobě. „Není to očividný?" všichni na něho koukali s vykulenýma očima a já začal rudnout ještě víc. Nevím jestli jsem z toho měl dobrý pocit že to teď kluci o nás ví. Nervózně jsem se začal nimrat v jídle a Hobi si všiml toho že jsem nesvůj z toho co se tady odehrálo.

Chytl mě za zápěstí a políbil mě na klouby. Propletl si se mnou ruce a opřel si hlavu o tu mojí. „Promiň" špitl tak abych to slyšel jen já. Podíval jsem se na něho a zamručel. Znovu jsem se věnoval jídlu a nevšímal si kluků kteří nás sledovali jako nějakou novelu, chyběl jim jen popcorn. „Pak ti to vynahradím" usmál se na mě a políbil mě na tvář. V tu chvíli jsem se vzbudil z transu a chtěl ho praštit do ramene ale nakonec mě napadlo něco lepšího. Praštil jsem ho přímo do rozkroku až zaskuhral a chytil se za bolavé místo. Hlavu si položil na stůl a bolestně kňučel. Dobře mu tak. Takhle si ze mě dělat blázny před klukama.

„Máš útrum" pronesl jsem naštvaně a zpražil ho pohledem. Jin a Tae se začali nekontrolovatelně smát, ale Hobi vypadal že bude brečet. „Stejně tě miluju" řekl a pověsil se mi na rameno. Dobře tím si to u mě možná i trochu vyžehlil. Nedokážu mu prostě odolat. Je až moc dokonalý.

„Dobře konec těch slaďáren nebo z vás dostanu cukrovku vážně, nechte si to na doma" zasmál se Joon. Tentokrát jsem se uculil a přikývl.

Nakonec to dopadlo docela dobře. Vážně jsem nečekal že nás kluci vezmou tak v klidu, spíš si myslím že to šlo docela dobře poznat jak to mezi námi je, přeci jenom nejsou až tak úplně blbý.

Tento rok mi toho opravdu hodně dal, ale taky vzal. Byl jsem na dně, byl jsem na vrcholu. Pocítil jsem bolest, ale taky slast. Byl jsem zlomený, ale znovu zpravený. Nevěřil jsem v lásku, ale také jsem se zamiloval. Málem jsem si vzal vlastní život. Potkal jsem osobu která mi změnila život k lepšímu. Našel jsem si přátele. Začal jsem věřit v lepší zítřky. Má rodina se usmířila. Byl jsem konečně šťastný..

Nemohu jistě říct že spolu s Hoseokem umřeme společně, nebo že budeme pár navěky. Ale co vím jistě je to že ho neskutečně miluju a jsem mu vděčný, nevím co nám život přinese, ale vím že si budu vážit každé chvíle strávené s ním.

Hye? Moc mi chybíš, a já se omlouvám, že jsem se vinil za to co se stalo. Vím, že by sis přála abych žil dál a byl šťastný, což momentálně jsem. Věřím že se jednou určitě znovu sejdeme. Tvůj bráška tě miluje.

Myslím že teď už si dokážu odpustit úplně všechno, co se stalo.

~*sobbing* Nemůžu uvěřit že jsme na úplném konci mého PRVNÍHO příběhu. Jsem neskutečně ráda za vaší podporu, komentáře a pozornost. Moc jsem si užila psaní, a těším se na další psaní příběhu, který by měl vyjít možná už zítra. Znovu děkuji, děkuji, děkuji 🥺. Vážím si vaší přítomnosti. ♡

Na viděnou! :'0