Vervain Amortentia

1. Kapitola

Dostala jsem svůj dopis z Bradavic. Teda už před pár lety ale rodiče mě tam za boha nechtěli pustit tak jsem si žila svůj obyčejný život člověka až do mých 16, to už me tam naši pustili. Možná kvůli tomu že jsem byla otravnější než komár.

"Chvátej Shei ať to stihnem" zavolala otec který chce být všude na čas, "jo, jo vím tati". Sešla jsem schody a taťka se na mě kouknul nadechl "dochvilnost na prvním místě slečno" řekli sme naráz a začali se smát, v té chvíli se z kuchyně vynořila mamka jen jsem se na ni podívala a viděla co chce říct "Hejbneme kostrou a do auta" protočila jsem očima a šla směrem k autu.

V příčné ulici jsem si našla vše potřebné. Kdyby jsem jako vždy nepospíchala tak tam jsme ještě hodně dlouho. Naši byli nateseni jako malý, jen mě to moc nebralo, opustila jsem své kámošky vlastně kámoše jelikož jsem se nebavila ani s jednou holkou. "Doufám že ta škola není plná nsgelovanejch vypatlanejch manekýnů" řekla jsem a zkřížila rule na me hrudi "Všichni to jsou kouzelníci takže to moc manekýnci nebudou Shely" řekla mamka.

Teď mě čekalo to na co jsem se nejmíň těšila, před zrakem několika lidí vjet do zdi kterou projděte, být to na mě tak tuhle šílenou věc nedělám, ale byla jsem to já která furt otravoval že chci do Bradavic tak teď to musím přetrpět. Nakonec jsem to zvládla, při nástupu do vlaku se mi udělalo hodně špatně, při vědomí že tam spousta lidí které absolutně neznám, nikde nebylo volné kupé teda až na konci byla jsem ráda že se o něj nebudu muset dělit.

******

Je to tady, budu zařazena do koleje, je jasné že budu v Mrzimoru nebo Havraspáru jako mí rodiče. "Sheila Parker" srdce se mi rozbušilo jako o závod, "Jsi jiná než ostatní, víjmečná..." když to moudrý klobouk řekl něveděla jsem co si mám myslet,z myšlení mě vytrhl moudrý klobouk který opět začal mluvit "V krvi máš zlo..." srdce se mi zastavilo a zetemělo se mi před očima až do té chvile když řekl "Zmijozel!" Všichni na mě začali koukat profesor Brumbál se postavil společně s ním i Snape všichni studenti i učitelé zůstali ticho na pár sekund. Potom začal Brumbál tleskat a já si sedla ke Zmijozelskému stolu.

Snažně vás prosím nepřeskakujte kapitoly, jedny z prvních kapitol budou potřeba později❤️🙏🏻