Na ledě

Kapitola šestá

„Neuvěříš, co mi řekla," povídala zrovna Stephanie Ally. Do školy se dostala dřív a teď seděli v učebně angličtiny, která se začínala pomalu ale jistě zaplňovat. „Co?" zajímala se Ally, která potřebovala svou denní dávku drbů. Ano, slyšíte správně, něco takového vážně existuje. Blondýnka měla absolutní přehled o všem, co se na škole šustlo. Věděla skoro všechno prakticky o všech studentech. Zajímavé, tohle si pamatovala, ale aby se naučila na test z dějepisu, to ne.

Stephanie se už nadechovala k odpovědi, když se k jejich lavici přiřítilo zrzavé tornádo. „Ahoj, Liz, j..." začala brunetka, ale byla přerušena. „Byly jsme domluvené," řekla Elizabeth. „Domluvené na..." nechápala Steph a nechala větu záměrně nedokončenou, aby ji Elizabeth mohla doplnit. „To snad není možný. Ty jsi na to zapomněla?" rozčilovala se zrzka. Stephanie si pro sebe zamrmlala něco, co znělo jako ,,očividně", ale jinak nic neřekla a dál na svou spolužačku tupě zírala.

„Včera odpoledne jsme se měli sejít a udělat ten projekt na anglinu!" vykřikla rudovlasá dívka. „Ale ne..." zakňučela Stephanie a mlátila se rukou do hlavy. „To snad není možný..." kňourala dál. ,,No to teda není," souhlasila s ní zrzka a dál ji propalovala vražedným pohledem. Steph se sesunula níž na svou židli. Snad doufala, že když se dostatečně zmenší, Elizabeth se otočí a odejde. No, asi byla pořád moc velká, protože Liz se očividně nechystala jen tak odejít a vypadala čím dál tím víc naštvaně. Stephanie se jí popravdě ani nedivila.

„Víš vůbec, kdy to máme odevzdat?" ptala se jí Elizabeth. „No to bylo... do... ehm..." koktala brunetka. „Do začátku prázdnin!" vykřikla zrzka, která neměla čas ani trpělivost čekat, až se její partnerka na projekt, který měl tvořit dvě třetiny jejich známky, vymáčkne. „Promiň, Elizabeth, prostě mi to vypadlo," omlouvala se Stephanie a snažila se, aby to znělo co nejupřímněji. Ve skutečnosti jí to nemrzelo ani z poloviny tolik, jak předstírala. Musím podotknout, že ne moc přesvědčivě. Co jí ale vážně mrzelo, byl fakt, že ten projekt s ní bude muset, tak jako tak, udělat. „Já ti to vynahradím," slibovala. „Co třeba dneska po škole? Máš čas?" snažila se to zachránit hnědovláska. Elizabeth si ji chvíli podezřívavě měřila. „Jo, dneska by to šlo," řekla po chvíli. „Tak domluveno," vydechla úlevně Stephanie, která se začínala bát, že po ní její spolužačka skočí a zaškrtí ji.

Elizabeth vypadala, jako by chtěla něco dodat, možná se to týkalo brunetčiny smrti, důležité však bylo, že k tomu nedostala příležitost, protože do třídy vplula paní Bernardová, která se okamžitě začala rozplývat nad projekty žáků, kteří je již stihli odevzdat. Zrzka vrhla po své partnerce poslední vražedný pohled a otevřela si sešit, aby si mohla dělat poznámky.

Když Stephanie pomyslela na dnešní odpoledne, otřásla se. Doufala, že to přežije ve zdraví.

„Ally," drkla brunetka do své kamarádky ke konci hodiny. „Musím ti toho ještě tolik říct, to tady nestihneme," šeptala rychle. „Movie night?" zeptala se hnědovlasá dívka své kamarádky. „Movie night," přikývla Ally. Tak alespoň večer bude příjemný, když už nic jiného, pomyslela si Stephanie.

***

„Tak se do toho dáme," řekla Liz místo pozdravu a položila na stůl tři objemné knihy. Stephanie litovala stolek, který se pod vahou těch bichlí nebezpečně prohnul. „Ahoj, Elizabeth, jak se máš? Já dobře, děkuju za optání," pronesla Steph ironicky. Jako odezvy se jí dostalo mávnutí rukou. „Takže, novodobá literatura," pokračovala Elizabet.

Stephanie si povzdechla. Přála si, aby se mohla schovat a nikdo ji už nikdy nenašel. Obávala se však, že ani knihovna, ve které se dívky právě nacházely, nebyla tak velká, aby se zvládla před Elizabeth ukrýt. Jestli tohle přežije a její psychické zdraví neutrpí nějakou újmu, bude to zázrak.