Na ledě

Kapitola patnáctá

Přede dveřmi se Stephanie zastavila. „Co se děje?" nechápala Ally. „Mám strach," přiznala brunetka. „A z čeho?" nechápala blondýnka. „To nevím," řekla hnědovláska. „Za tohle mi ještě poděkuješ," řekla blonďatá dívka a obešla svou kamarádku. „Za co?" nechápala Stephanie. „Užij si to, Steph," řekla Ally a doslova vystrčila brunetku před dveře.

Než se hnědovláska stačila vzpamatovat, narazila. Ale do měkkého. Když se Stephanie trochu vzpamatovala, vzhlédla a její oči se střetly s Brandonovými. „Koukám, že ses na mě těšila opravdu hodně," poznamenal blonďáček a zasmál se. Ta potvora, pomyslela si brunetka. „Já ne, teda jo, já... já..." plácala hnědovláska. „Víš co?" slitoval se nad ní Brandon, „nech to být." Brunetka vděčně přikývla. Jestli se mi Ally někdy v blízké době dostane pod ruku, tak ji uškrtím, slíbila si v duchu.

„Tak co podnikneme?" vyzvídala hnědovlasá dívka. „Nějaká zvědavá, ne?" zasmál se Brandon. „Možná trošičku," přiznala Stephanie a mezi prsty ukázala onu titěrnou míru zvědavosti. „Tak kam jdeme?" naléhala na blonďáčka. „Neřeknu," řekl na truc Brandon a vyplázl na ni jazyk. Stephanie se zatvářila uraženě, zkřížila si ruce na prsou a nafoukla tváře. Kdyby se teď viděla, možná by ji napadlo, jak hodně se teď přiblížila pětileté verzi sebe samé.

Když se na ni Brandon podíval, rozesmál se. Brunetka okamžitě splaskla a probodla ho vražedným pohledem. „No tak, netrucuj," prosil ji Brandon. „Já to tak nemyslel," omlouval se, ale koutky mu ještě cukaly. „Pojď," řekl, vzal Stephanie za ruku a táhnul ji neznámo kam, aniž by počkal na její reakci. Hnědovláska si povzdechla a poslušně ťapkala za svým přítelem.

Páni, pomyslela si, my spolu vážně chodíme. Pořád tomu nemohla uvěřit. Bylo to zvláštní, nové a úžasné. Usmála se. „Když se směješ, jsi ještě krásnější," vytrhl ji z myšlenek Brandon. Do tváří se jí nahnal nach. „A když se červenáš, tak ještě víc," dodal. „Nech toho," přikázala mu Stephanie a zrudla ještě víc. Brandon se spokojeně usmál, asi si opravdu užíval, když ji uváděl do rozpaků.

„Už mi řekneš, kam jdeme?" zeptala se brunetka. „Ne! To by zkazilo překvapení," zděsil se Brandon. „Fajn," zabručela hnědovláska, „alespoň jsem to zkusila." „Zkoušet to můžeš," ujistil ji Brandon. V očích jí svitla naděje. „To ale neznamená, že ti to prozradím," dodal. A naděje byla rázem pryč. A to konečně měla pocit, že se to začíná ubírat správným směrem. Bude muset zkusit něco jiného.

Než ale stačila vymyslet další bojovou taktiku, zastavili. Stephanie zvedla hlavu a její pohled se zarazil na venkovním kluzišti. „To myslíš vážně?" zeptala se. „Smrtelně," ujistil ji Brandon. „Člověk by si myslel, že toho bruslení budeš mít dost," zasmála se brunetka. „Jestli nechceš, tak tam nemusíme," znervóznil náhle Brandon. „To ne, půjdu a moc ráda," ujistila ho. Blonďáček si oddechnul. Asi se mu nechtělo vymýšlet náhradní program, ale člověk by si myslel, že když už s někým chodil, napadne ho, vymyslet si náhradní plán. Tak třeba příště. V okamžiku, kdy na to pomýšlela, se ozval její mozek: Jenže on není ty. A co je na tom? ptala se. Odpovědi se však nedočkala. Potřásla hlavou, aby se zbavila nežádoucích myšlenek.

Brandon zatím odešel vypůjčit brusle, ale udělal sotva pár kroků a vrátil se. „Co?" nechápala hnědovláska. „Jakou máš velikost?" zeptal se Brandon. Brunetka na něj chvíli nechápavě hleděla, než jí došlo, že myslí brusle. „Třicet devět," řekla. Brandon přikývl a vydal se pro brusle - tentokrát doopravdy. Stephanie si mezitím sedla na lavičku poblíž kluziště a čekala.

Rozhlížela se kolem sebe. Viděla děti, které si v parku hráli na honěnou, zamilované páry, které se spolu procházely i šťastné rodiče hrající si se svými ratolestmi. Úsměv, který jí už nějakou chvíli pohrával na tváři, se ještě rozšířil.