Na ledě

Kapitola dvacátá třetí

Přesto, že se Stephanie snažila, nedokázala být na Brandona naštvaná dlouho. Vydrželo jí to jeden týden, při čemž byla ráda, že se s ním nevidí o víkendu, protože byla toho názoru, že by mu okamžitě skočila kolem krku.

Vlastně nebyla naštvaná na něj, ale na sebe. Nechápala, jak ho po tom všem, co jí udělal, může mít pořád ráda. A tak se rozhodla, že se bude soustředit na všechno možné jen ne na Brandona. To se ale lépe řeklo, než udělalo.

Neustále myslela na bruslení, se kterým se Brandon pojil. Jak by taky ne, když bruslili v páru. A pak tu byl její táta, který, když byl zrovna doma, se zajímal, kdy Brandon přijde na návštěvu. Brunetka zatím neměla to srdce mu říct, že se rozešli. Nevěděla, jestli tím chrání Brandona nebo sebe, ale nalhávala si, že o Brandona přece vůbec nejde.

Zaobírala se svými problémy natolik, že si nevšimla, že se její rodina pomalu ale jistě rozpadá. Její otec se z práce vracel pozdě večer a odcházel brzo ráno, takže ho prakticky neviděla. Jediný den, kdy byl doma byla neděle, ale nevypadal na to, že by něco chtěl podnikat, a tak ho prozatím nechala.

S Georgem to bylo podobné. Hned jak přišel ze školy zalezl do svého pokoje a ven vyšel jen na jídlo. Stephanie si všimla, že mu obličej zdobí nemalé množství modřin, ale po jejich hádce se bála zeptat, co se děje. Věděla, že se chová hloupě. Je přeci jeho starší sestra. Měla by vědět, co se s jejím bratrem děje. Měla by mu pomoct. Zatím k tomu ale nesebrala odvahu.

Času, který trávili společně postupně ubývalo a hnědovláska ani nevěděla, kdy se to všechno začalo kazit. Po Vánocích přece všechno bylo perfektní... v rámci možností. Jenže od Vánoc uplynula dlouhá doba. Byla polovina dubna. Všechno se změnilo.

Nadávala sama sobě, že byla tak slepá. Kdyby si toho všimla dřív, kdyby něco udělala, cokoli, mohlo všechno být úplně jinak. Jenže ona byla ještě nedávno opravdu šťastná a jak se zdálo, vytěsňovala všechny informace, které by její bublinu štěstí mohly narušit.

Věděla, že utápěním v sebelítosti ničemu nepomůže, ale... bylo tak skvělé se na chvíli zastavit. Nejraději by si vypnula mozek, aby se mohla oprostit od všeho, co ji trápilo. Jenže tak jednoduché to samozřejmě nebylo.

A když se spolu v rámci rodiny nebavili, trávila veškerý svůj volný čas s Ally, která se tomu vůbec nebránila, ale Stephanie měla pocit, že by ji blondýnka nejradši poslala do háje a baví se s ní jen ze soucitu. Nesebrala ale dost odvahy, aby se jí na to mohla zeptat, a tak radši tápala ve tmě, než aby se postavila čelem pravdě, která by ji nejspíš zranila.

Když se další týden vrátila na trénink, byl Brandon překvapený, že se k němu chová poměrně přátelsky. Stephanie by se ráda chovala jako mrcha, ale usoudila, že v rámci úspory energie bude jednodušší s Brandonem vycházet. A Jessica byla očividně spokojená, že jsou její bruslaři schopní spolu bruslit, aniž by se pozabíjeli, což byl bonus navíc.

„Zvedni ji výš!" křikla Jessica na Brandona. Ten její příkaz uposlechl, ale v dané pozici moc dlouho nevydržel. O pár vteřin později už se brunetka i blonďák váleli na ledě a snažili se vymotat z té změti končetin, do které se tak nešťastně zapletli.

„Au!" postěžovala si Stephanie. „To byla moje noha!" „Promiň," omlouval se Brandon a stále se snažil vstát. Po chvíli to ale vzdal. „Tak," řekl, „co budeme dělat?" Hnědovláska dělala, že přemýšlí. „No já nevím... Mohli bychom se třeba zvednout," odpověděla mu. „Hele, nech si ten sarkasmus pro někoho jinýho," odsekl Brandon. „A ty zkus příště přemýšlet, než se na něco zeptáš, obou nám to značně usnadníš," vyplázla na něj jazyk Stephanie. „A teď se zvedej."