Na ledě

Kapitola desátá

Když se Stephanie následujícího dne probudila, rozhodla se, že se z ní stane nový člověk. Tedy... staronový. To se lehce řeklo, ale hůř udělalo.

První dva dny to šlo. Byl víkend, takže Brandona nemusela vidět, slyšet, ani na něj třeba jen pomyslet (stejně to dělala). Takže to bylo fajn. Po dlouhé době měla čas věnovat se jenom sama sobě a svojí rodině, se kterou to mimochodem už nevypadalo tak růžově jako o Vánocích. Vypadalo to, že se stal vánoční zázrak, jenže jakmile Vánoce skončily, pominulo i ono úžasné kouzlo, všechno se vrátilo do starých kolejí, a ještě se to zhoršilo. Nic s tím ale nemohla udělat, ať se snažila sebevíc.

Na víkend naplánovala spoustu společných aktivit. Přála si, aby strávili čas jako rodina, ale její pokusy sabotoval jak její bratr, tak její otec, a tak od pokusů o sblížení své rodiny rychle upustila a všichni byli spokojení. Všichni kromě ní, ale koho by to zajímalo? No, jak se ukázalo, tak její rodinu ne.

No a pak přišlo pondělí. Leden přešel v únor, zima se už pomalu vzdávala své vlády a po dlouhé době se Stephanie nemusela půl hodiny soukat do všech těch teplých vrstev, což byla úleva. Jenže to bylo tak to jediné, co bylo na tom dnu dobré.

Hned jak přišla do školy, Ally si všimla, že něco není v pořádku. Brunetka nechápala, jak to její kamarádka dělá. To měla nějaký radar, který vycítil, že se její nejlepší kamarádka poprvé zabouchla a rozhodla se, že to bude zatloukat, dokud to poblouznění nezmizí, nebo co?

„Řekni mi, co se děje," vyzvala Ally hnědovlásku. „Proč by se něco mělo dít?" nechápala Stephanie a snažila se působit opravdu nenuceně, což jí ale opravdu nešlo. Nikdy neuměla lhát. A předstírat. A hrát. Prostě všechny ty věci, co by se jí dneska hodily, jí jako na potvoru nešly. Je tohle fér? Ne. Život totiž není fér. A proč? Protože někdo tam nahoře se chtěl zřejmě pobavit.

„Vysyp to. Hned," řekla blondýnka o něco tvrdším hlasem. To si jako myslí, že se jen tak nechá zlomit? Tak to ani omylem, to se bude muset víc snažit. „Nic se neděje, vždyť ti to říkám," snažila se brunetka ujistit svou – skoro rozzuřenou – kamarádku.

Víte, jak Stephanie o pár řádků výš říkala, že by se Ally musela vážně snažit, aby kápla božskou? No, taky že se snažila. Celý den hnědovlasou dívku pronásledovala a dožadovala se odpovědi na otázku ‚Co se sakra děje?'. Nakonec Stephanie nezbylo nic jiného než se své kamarádky zbavit. A jelikož byla opravdu zoufalá, tak si na angličtině přisedla k Elizabeth, která z toho byla opravdu nadšená, jelikož nejspíš tušila, že se blíží další skupinový projekt, na kterém budou pracovat s tím, s kým sedí v lavici.

Elizabeth byla štěstím bez sebe, že je opět se Stephanie ve dvojici, což hnědovláska vůbec nechápala vzhledem k tomu, co se stalo minule. „No není to skvělé?" ptala se zrzka pořád. No to teda není, odpovídala jí v duchu Stephanie a přála si, aby bývala neutíkala před Ally a radši se s ní vypořádala, protože se obávala, že další tři hodiny v knihovně s Elizabeth nepřežije. Ale mohlo by být hůř. Alespoň ji bude moct nějakou tou knížkou umlátit, kdyby ji opravdu štvala.

Po zbytek dne se Stephanie vyhýbala jak Ally, tak Elizabeth, což byl nadlidský výkon. Ally ji pronásledovala, aby z ní dostala (čti vymlátila), co se s ní do háje děje. A Elizabeth byla tak nadšená novým projektem a chtěla vědět až příliš podrobností. Stephanie rozuměla tak polovině toho, co řekla. A tak, když škola skončila, byla opravdu vyčerpaná, ale musela ještě do práce a... na trénink, ale na to se snažila nemyslet.

Po cestě do knihkupectví jí přišla Smska, ve které jí Jessica připomínala, že nemá zaplacený příspěvek. To bylo to poslední, co tomu dokonalému dni chybělo. No, to si brunetka alespoň myslela.