Na ledě

Kapitola dvacátá druhá

„Už zase?" povzdechla si Jessica na pondělním tréninku, když viděla tu katastrofu, kterou její svěřenci předváděli. Opět. „Dost!" vykřikla. Stephanie i Brandon strnuli v pohybu a vyrazili k mantinelu. „Můžete mi prosím vysvětlit, co jste si zase udělali?" zeptala se Jessica zoufale.

„No," začal Brandon, „nejspíš to bude moje vina." „Jo," utrousila Stephanie jízlivě, „nejspíš." Smutek se přeměnil ve vztek a ona byla připravená se Brandonovi postavit. Bohužel k tomu zatím nedostala příležitost, protože jak se zdálo, on se jí rozhodl vyhýbat. Nemohla se dočkat, až mu do obličeje vykřičí všechno, co si o něm myslí. A jak správně tušila, ta chvíle se blížila.

„Dobře," řekl Brandon, „určitě je to moje vina." „Fajn," povzdechla si Jessica, „co jste si udělali." „Já jemu nic," odfrkla si brunetka. „Brandone?" vyzvala ho Jessica unaveně. „Myslím, že jsem ji ranil," řekl nejistě. „Tak ty myslíš," protáhla posměšně hnědovláska, „že já si toho nevšimla."

„Stephanie, to přeháníš," upozornila ji Jessica. „Nemyslím si," odvětila hnědovlasá dívka klidně. „Ale já ano," řekla Jessica tvrdě. „To mě ale vůbec nezajímá," oplatila jí Stephanie stejnou mincí a zadívala se jí do očí. Když starší žena uviděla vztek a bolest v jejích očích, rozhodla se, že je nechá, aby si to vyřešili sami. Jessica věděla, že existuje nepatrná možnost, že přijde o skvělého bruslaře, jestli Brandona pošle, aby si se svou partnerkou promluvil. Rozhodla se to ale riskovat.

„Tak jo, řeknu vám to naposledy. Váš osobní život mě nezajímá, dokud ho netaháte na led. Takže buďto se spolu naučte bruslit, nebo to mezi sebou urovnejte. Nic mezi tím neexistuje. A teď jděte. Stejně to nemá smysl. A ať už se to ve středu neopakuje," řekla jim. Když se ani jeden z nich nehýbal, dodala: „Víte, kde jsou dveře."

Stephanie vystřelila jako raketa. Usmyslela si, že si na Brandona počká a pěkně si ho podá. Pořádně to v ní vřelo. Kdyby si s ním promluvila v sobotu, kdy byla totálně na dně, možná by se ho zeptala, kde udělala chybu. Jenže teď, když byla v ráži, věděla, že chyba nebyla v ním, ale v něm. To on ji podvedl. To on se k ní nechoval tak, jak by si zasloužila. Ne obráceně. A ona mu to hodlala dát náležitě sežrat.

„Kam si myslíš, že jdeš, Brandone?" zeptala se sladce chlapce, který se snažil opustit stadion co nejrychleji. Jeho pokus o útěk mu nevyšel a on litoval, že mu převlékání trvalo tak dlouho. „Domů," odvětil prostě. „Rozkošný," usmála se brunetka, „ale myslím si, že bychom spolu měli něco probrat." „Nemyslím si," odporoval Brandon. „Ale já jo!" vykřikla Stephanie. Brandon sebou trhnul. Takovou ji neznal. Překvapilo ho, s jakou ostrostí s ním mluví a připravoval se na nejhorší.

„Fajn," zamumlal, „co chceš probrat?" „Děláš si ze mě legraci, že jo? Jak se můžeš zeptat, co chci probrat?! Já myslím, že ty to víš," zasyčela. Brandon si uvědomil, že jejich konverzace nezačala zrovna šťastně. Taky si všiml, že na ně zírá čím dál tím víc lidí. „Eh... nemyslíš, že bychom to měli probrat někde jinde, v soukromí?" dostal ze sebe. Stephanie se kolem sebe rozhlédla, i ona si všimla čumilů, kteří je beze studu pozorovali. „Tady mi to vyhovuje," řekla tiše. Něco na tom, jak mluvila, bylo zarážející. Nejspíš ta ostrost, síla s jakou se vyjadřovala. Brandon polknul. „Máš pravdu," zamumlal, „tady je to fajn." Stephanie se usmála a jemu přeběhl mráz po zádech.

Ještě před týdnem by ho nenapadlo, že jeho přítelkyně může být tak děsivá. Pardon, bývalá přítelkyně. „Tak fajn, mám začít j-já? Nebo chceš snad začít ty?" zeptal se Brandon a doufal, že začne ona, aby mu mohla vyklopit, co po něm chce. Ale takové štěstí neměl. „Můžeš začít ty. Ráda si tě poslechnu," ušklíbla se Stephanie.