Na ledě

Kapitola dvacátá pátá

Stephanie si myslela, že už zjistila, co znamená být zamilovaná. Ale s každým dalším dnem, který trávila s Brandonem, o tom začínala pochybovat. S každou další drobností, kterou o něm zjistila si ho zamilovala ještě víc. Bála se, že její srdce pukne, protože nebylo možné, aby obsáhlo takové množství lásky.

Ze stěhování nakonec sešlo. Nevěděla, co se stalo v Georgeově pokoji, ale od toho večera o stěhování nepadlo ani slovo. A i když řekla, že by svého otce podpořila, byla ráda, že se tak nemuselo stát. Nebyla si jistá, co by si vybrala, kdyby se před ní postavil nový domov a krasobruslení.

A to ani nemluvila o své práci, kterou v poslední době opravdu zanedbávala. Cítila se opravdu hrozně, ale Bianka vypadala, že už si na svou nespolehlivou kolegyni zvykla. Nezajímaly se o sebe a oběma to vyhovovalo, tak proč to měnit?

Tréninky teď byly delší, náročnější a častější. Stephanie se opět dostala do fáze, kdy nic kromě krasobruslení neexistovalo. Krasobruslení a Brandona, ale toho krasobruslení přece zahrnovalo, takže se nepočítal, ne? Ještě Ally neřekla, že je do Brandona stále zamilovaná. Věděla, že kdyby to udělala, zabila by její kamarádka buďto ji nebo předmět jejího zájmu. A jak tak blondýnku znala, vsadila by na tu druhou možnost.

Blížil se okresní přebor. První soutěž, které se mohla účastnit. Byla stejně natěšená jako nervózní. Věděla, že tím to všechno začne. Netušila, co bylo to období, před bruslením, ale doopravdy začala žít až v okamžiku, kdy poprvé vstoupila na led. Když bruslila, cítila se úplná. Jako by byly všechny kousky jí samé pohromadě.

„Hej! Steph!" zavolal na ni Brandon, když se rozcvičovala. „Hm?" zvedla k němu oči. „Víš, říkal jsem si jeslbsnechťlajívn," poslední slova vyhrkl tak rychle, že mu vůbec nerozuměla. „Promiň, co jsi říkal? Nerozuměla jsem ti," řekla s nakrčeným obočím. „Chtěl jsem se zeptat, jestli bys dneska nechtěla někam zajít," řekl nervózně a zajel si rukou do vlasů. Stephanie na něj chvíli mlčky zírala, pak se ale zmohla na: „Moc ráda." A aby zakryla ruměnec, který se jí nahnal do tváře, sklonila hlavu a pokračovala ve své dosavadní činnosti.

Nemohla si pomoct. Už spolu byli venku mockrát. Polovinu z toho času se ale snažila zapomenout, co k němu cítila a druhou polovinu se snažila, aby mu svoje srdce nedala na stříbrném podnose. Nemyslela si, že by to to pro něj něco znamenalo. Teď však v jeho hlase zaznělo něco zvláštního, něco, co tam dřív neslyšela.

Taky musela přemýšlet nad tím, jestli je to rande. A co kdyby bylo, ptala se sama sebe, co bys dělala? Popravdě vůbec netušila. Nevěděla, jak by reagovala, co ale věděla, bylo, že by to musela říct Ally. Jednak proto, že si její kamarádka zaslouží znát pravdu a jednak proto, že se nedokáže připravit sama. Ale to předbíhala, nejdřív musela zjistit, jestli to je skutečně rande.

S tím by mohl být ale problém. A to nejen kvůli tomu, že za ním nemohla jen tak přijít a vybalit na něj otázku: „Je to rande?" Ale i z toho důvodu, že by se tu mohla objevit Nathalie, která se Brandonovi věšela na paty. Poslední týden ji tu neviděla a přemýšlela, jestli jí Brandon konečně domluvil nebo je jen nemocná.

Musela nad sebou protočit očima. Kdyby to bylo rande, tak by jí to přeci řekl, že jo? Ne? A už zase byla na začátku. Byl to začarovaný kruh a ona byla v jeho středu. Věděla, že svět se netočí jen kolem ní, ale právě teď si tak připadala. Bylo to absurdní. Celá ta situace, do které so dostala. A hlavně ona...

Když si Jessica myslela, že ji nikdo nesleduje, vrhala na dvojici krasobruslařů starostlivé pohledy. Věděla, jak to s nimi je. Poznala, co se s nimi děje. Věděla, že do sebe byli zamilovaní. Taky ale věděla, že vždy hrozně rychle rozhádají a toho se bála. A nejen proto, že přebor se kvapem blížil, ale kvůli tomu, že je měla ráda jako vlastní děti a nerada je viděla trpět. Pravdou ale bylo, že si ubližovali. Ať už vědomě, či nikoli. Bylo ale jisté, že dřív nebo později se spálí a ona nevěděla, která varianta by jí byla milejší.