Na ledě

Kapitola čtvrtá

Báře, která má dnes svátek. 
Doufám, že ti to udělá radost.

V kavárně bylo narváno. Kdo by to byl řekl. Drobná brunetka by si myslela, že když je takový sychravý den, zůstanou všichni doma. No, očividně se spletla. Vypadalo to, že špatné počasí lidi přitahuje stejně, jako světlo přitahuje hmyz. Možná ještě víc.

I když si nechtěla nic koupit, musela vystát příšerně dlouhou frontu. Pomalu se rozhodovala, že to prostě vzdá a vydá se na cestu domů. Nakonec to ale přeci jen přetrpěla a dostala se až ke kase.

„Co to bude?" zeptala se poněkud znuděně dívka postávající u pokladny. „Vlastně nic," přiznala Stephanie. Dívka se na ni nechápavě zadívala a už se nadechovala, že něco řekne, ale hnědovláska ji předběhla. „Chtěla bych se zeptat, jak je to u vás s brigádou," vymáčkla ze sebe Steph nervózně. Čekala, že by to u druhé dívky mohlo vzbudit alespoň nepatrný zájem. Vypadalo to, že se však spletla. Docílila jedině toho, že slečna naproti ní nasadila lehce znechucený výraz a otočila se k hnědovlásce zády.

„Luku," křikla za sebe, „pojď sem!" ze dveří se vynořil kluk asi ve Stephaniině věku a pomalu k dívkám došel. Očividně ho vůbec netrápilo, že jeho kolegyně netrpělivě poklepává nohou.

„Slečna se zajímá o brigádu," řekla dívka a otočila se k dalšímu zákazníkovi. Luke se Stephanie se posunuli o kousek stranou. „Luke, rád tě poznávám," představil se chlapec. Stephanie byla ráda, že rozhodl za ni a ona se nemusela rozmýšlet, jestli mu má vykat nebo tykat. „Stephanie," představila se a potřásla mu rukou.

„Takže bys k nám chtěla na brigádu?" zeptal se černovlásek na to, co bylo již zřejmé. Brunetka přikývla. Luke se na ni lítostivě usmál. „Bohužel tě musím zklamat, Stephanie," řekl jí, „ale brigádnici právě nehledáme." „Jsi si jistý?" zkoušela to ještě Steph. „Naprosto," ujistil ji Luke. Stephanie si povzdechla.

Přece jsi nepočítala s tím, že to vyjde hned na poprvé, peskovala se v duchu. Opravdu ji to ale mrzelo. Tato kavárnička se nacházela v blízkosti jejich domu a moc se jí líbila. Popravdě kolem ní každý den chodila do školy.

„Tak díky za info," usmála se a chystala se odejít. „Počkej," zastavil ji Luke. Stephanie se otočila a tázavě na něj prohlédla. Něco tady zapomněla, něco ztratila? „Nechtěla by ses chvíli zdržet?" zeptal se Luke.

Brunetka čekala všechno, ale tohle by ji ani ve snu nenapadlo. „Proč ne," řekla, když zvážila všechny plusy a mínusy a usmála se. Černovlasý chlapec jí úsměv oplatil.

„Dej si, co chceš," vyzval ji, „zvu tě." „To ale nemusíš," oponovala mu Stephanie. „Já vím, že nemusím. Já ale chci," řekl chlapec. Hnědovláska se tedy nenechala dvakrát pobízet a už přemýšlela, co si dá. „Vybrala sis něco?" zajímal se Luke. „Dala bych si horkou čokoládu," řekla Stephanie, když si vše pořádně promyslela. Popravdě jí bylo jasné, co si dá, už v momentě, kdy se jí chlapec zeptal. Nechápala, proč se snažila sama sebe přesvědčit, že si dá něco jiného. „Dobře, hned to připravím. Ty si zatím najdi místo a já se k tobě za okamžik připojím."

Brunetka nic nenamítala. Našla si místo úplně v rohu u malého stolku pro dva, kde se pohodlně uvelebila a sundala si bundu. Přeci jenom tu bylo poměrně teplo.

Než se nadála, zjevil se vedle ní chlapec, jenž jí měl dělat společnost a už před ni pokládal její objednávku. Hned jak vše vyskládal na stůl, posadil se naproti hnědovlasé dívce.

„Neměl bys pracovat?" zeptala se ho Stephanie. „Vždyť pracuju," usmál se na ni. „Náplní mojí práce je starat se o spokojenost našich zákazníků a zrovna teď se starám o štěstí jedné krásné dívky," dodal a vesele se zazubil. Steph se do tváře nahnal nach a aby zakryla své rozpaky rozhodla se napít své čokolády.