Na ledě

Kapitola čtrnáctá

„Ally, potřebuju tě!" řekla Stephanie do telefonu. „Ne, ty to nechápeš! On mě pozval na rande!" vykřikla brunetka. „Jo," zakoulela očima, „slyšíš dobře." Chvíli bylo ticho. „Fajn, tak přijď co nejdřív," dodala. Chvíle ticha. „Za hodinu? Jak to myslíš, že to dřív nestihneš? A co mám podle tebe jako dělat?" rozčilovala se hnědovlasá dívka. „Fajn," zabručela, „měj se."

Takže bude muset hodinu vydržet, než se Ally uráčí přijít. A jak to má jako zvládnout? Stephanie doufala, že když Ally uslyší paniku v jejím hlase, tak okamžitě přijde. Očividně se spletla nebo blondýnka tón jejího hlasu ignorovala. No, teď s tím už nic nenadělá.

Slyšela, jak se zavřely dveře. Nakoukla do chodby. „Jak bylo ve škole?" zeptala se svého bratra. „Co je ti po tom?" odsekl George a zamířil do svého pokoje. „Hej, co to máš na tváři?" zeptala se, ale jako odpověď jí posloužilo prásknutí dveří. Skvěle, takže ani George ji nezabaví.

Co si jako Ally myslela? hudrovala v duchu Stephanie, když už půl hodiny přecházela po pokoji tam a zpátky. Nevěděla, co má dělat. Jak se má chovat na rande? Jak se na rande obléknout? A jak učesat a nalíčit? Co blbneš, okřikla se v duchu, vždyť se nelíčíš! Vždycky si dá maximálně řasenku, tak proč to teď tolik prožívá?

Ještě chvíli se utápěla ve svých myšlenkách a byla ráda, že se nikdy nikdo nedozví, co jí běželo hlavou, protože kdyby to někdy někdo zjistil, nejspíš by si musela vykopat velkou díru, do které by se zahrabala a nikdo by ji už nikdy nenašel.

Domem se rozezněl zvonek. Konečně, pomyslela si.

„Kde vězíš?" zeptala se blondýnky místo pozdravu. „A jéje," řekla Ally. „Co?" nechápala Stephanie. „Ty vyšiluješ!" vykřikla blondýnka. „To teda není pravda!" hájila se hnědovláska. „Já jsem úplně v pohodě. Je mi fajn. Co by mi mělo být? Proč bych vyšilovala?" plácala brunetka páté přes deváté. „A tohle je jako co?" zeptala se jí blondýnka. „Fajn," přiznala brunetka neochotně, „možná trošku vyšiluju. Ale jenom malinko!" „Budu dělat, že ti to věřím," řekla Ally a vyplázla na ni jazyk. „No počkej!" vykřikla Stephanie a vrhla se za svou kamarádkou, která uháněla do schodů.

O pár zakopnutí, výkřiků a bolestných heknutí později se dívky dostaly do pokoje.

„Tak," začala Ally, „co budete dělat?" Steph se zamračila. „To netuším," přiznala. „Jak jako netušíš?" nechápala blondýnka. „Něco přece říct musel," dodala Ally smířlivěji. „Jo, to řekl," ujistila ji brunetka. „A co?" chtěla vědět blonďatá dívka. „Teple se obleč."

„Takže půjdete ven?" zeptala se Ally. „Možná?" hádala Stephanie. „Ty jsi vážně marná!" řekla blondýnka vyčítavě. „Copak nevíš, co má rád?" nechápala Ally. „Bruslení?" zkusila to brunetka. „Ty to myslíš vážně?" zděsila se blondýnka po chvíli ticha. Hnědovláska místo odpovědi přikývla.

Dívky se posadily na kraj postele. „Víš," začala Stephanie, „mám pocit, že na to jdeme možná trochu moc rychle." „Proč myslíš?" zeptala se Ally. „Vždyť se skoro neznáme! Já nevím nic o něm a on neví nic o mně. Jakej základ má náš vztah mít, když o sobě nic nevíme?" ptala se hnědovláska. „Nevím, upřímnost?" hádala blondýnka. „Nedělej si srandu! Já to myslím vážně," stála si na svém Stephanie. ,,To já taky," ohradila se blondýnka.

„Proč s ním jdeš ven?" zeptala se Ally. Hnědovláska se na ni vyjukaně podívala. „Steph, to není tak těžká otázka," upozornila ji blondýnka. „Protože chci?" řekla nejistě brunetka, ale znělo to spíš jako otázka. „Vidíš? A proč s ním chceš jít ven?" ptala se Ally dál. Když hnědovlasá dívka nic neříkala, vykřikla: „Protože ho chceš poznat!" Hnědovláska jen pokývala hlavou. „Vztahy jsou o tom, že se lidé poznávají, tak tomu dej čas," chlácholila ji Ally. „Asi máš pravdu," připustila Stephanie. ,,To teda mám!" ujistila ji blonďatá dívka.

„Tak," zatleskala blondýnka, „jdeme tě obléknout!"

***

Dívčím pokojem se rozléhal smích. „Vy-vyp-adáš jako tuč-ňák," hýkala Ally, když se před ni Stephanie postavila v černé halence s bílým pruhem, který se táhnul od prsou až na břicho. „Tak to dík," řekla brunetka uraženě a šla se z oné hrůzy, kterou ukrýval její šatník, vysvléknout.

Už nejmíň hodinu se prohrabávali dívčinou skříní a nenašli nic použitelného. Bylo to k vzteku. Copak nevlastnila jediný společenštější kus oblečení?

„Je to k ničemu," fňukla brunetka. „Ale není," namítla blondýnka, ale moc přesvědčivě to neznělo. „Mám tolik oblečení a úplně k ničemu," bědovala Stephanie. „No jo," připustila blondýnka, „Musíme spolu někdy vyrazit na nákupy!" „Hmm," zabručela brunetka a blonďatá dívka si povzdechla. Nejspíš čekala o něco nadšenější reakci, ale hnědovlásku nakupování nikdy moc nebralo, což byla nejspíš příčina jejího nevybaveného šatníku.

„Ještě nám zbývá projít poslední část, určitě něco najdeme," řekla přehnaně optimisticky Ally. „Jasně," Stephanie se chabě usmála. „No tak, musíš věřit!" nabádala ji blondýnka. „Ráda bych," odsekla brunetka, „ale veškerou moji víru dostaly předchozí dvě třetiny mýho oblečení. Pro tuhle už žádná nezbyla." „Fajn, když nemůžeš věřit ty, tak já budu. A za nás za obě!" řekla Ally umíněně. „Posluž si," odmávla to brunetka.

Blondýnka se chvíli přehrabovala ve skříni a následně zalapala po dechu. „Co? Našlas něco použitelnýho?" ptala se hnědovláska. „Co je probůh tohle?" nechápala Ally a vytáhla z útrob skříně černou koženou bundu. „Víš," řekla Stephanie nejistě, „možná jsem před pár lety ujížděla na Nástrojích smrti." „A co s tím má společného tahle hrůza?" nechápala blondýnka. „Tu nosila Lily Collinsová ve filmu!" řekla dotčeně Stephanie. „Neříkej mi, že jsi to někdy nosila," prosila ji Ally. „To ne, jen se mi hrozně líbila, já nemůžu za to, že mi nesluší," řekla uraženě hnědovláska. „Fajn," řekla blondýnka a odhodila bundu co nejdál od sebe, jako by byla něco jedovatého. „Jdeme dál."

„Tak jo, myslím že máme favorita," řekla Ally po chvíli. „Jasně, že jo," potvrdila Stephanie. „Je to to jediný, co jsme byly schopný vybrat," dodala s úšklebkem. „Taky pravda," připustila blondýnka. „Tak šup. Obleč se!" vyzvala ji Ally.

Stephanie zmizela v koupelně a zanedlouho se vrátila oblečená do černých džínů, bílé halenky a bílého svetru s dírkovaným vzorem. „Nádhera," vydechla Ally. „A teď vlasy," dodala nadšeně. Stephanie, která potom trápení s oblečením neměla energii cokoli namítnout, se poslušně loudala za svou kamarádkou.

Když blondýnka vyzkoušela snad všechny účesy světa, rozhodla se, že rybí cop bude tou nejlepší variantou. A taky nejspíš nejjednodušší, protože už se jí znovu nechtěly tvořit ty veledíla, která učesala a hned zase rozpustila.

Nakonec se Ally vrhla na líčení. Moc to neprožívala. Dala Stephanie jen řasenku a dávala si dobrý pozor, aby černé oční linky těsně dosedaly na řasy. „Tak a jsi připravená," řekla blondýnka. Brunetka pohlédla do zrcadla. Usmála se. „Díky, Ally," řekla a vřele se na blonďatou dívku usmála. „To je všechno?" divila se Ally, „žádný páni, Ally, ty jsi čarodějka?"

„Tak zaprvé, řasenku a oční linky bych zvládla sama, zadruhé, díky za vlasy a zatřetí, pokud vím, žádný dopis z Bradavic ti nepřišel," vyjmenovala hnědovláska a vyplázla jazyk. „To není pravda!" hájila se blondýnka. „Ne?" povytáhla Steph obočí. „Jsem hrdou studentkou Zmijozelu!" vykřikla Ally. „Jo, a kde?" povytáhla obočí Stephanie. „Na Pottermoru?" „Možná," připustila blondýnka.

„A teď vážně," řekla Stephanie, „díky, Ally. Za to že jsi přišla, pomohla mi... za všechno." „Ale nemáš vůbec za co," usmála se blondýnka. „Ally?" zeptala se brunetka. „Hmm?" broukla blonďatá dívka, zatímco objímala svou kamarádku. „Už jsem ti řekla, že tě mám ráda?" zeptala se hnědovláska. „Ale, zlato..." začala Ally, „mluví z tebe nervozita, co?" „Možná trošičku," připustila Stephanie. „No jo, já si to myslela. Ty se takhle nikdy nerozplýváš," řekla blondýnka přemoudřele. „Teď jsem se urazila," řekla na oko naštvaně brunetka. „Já myslím, že to přežiju," ujistila ji blonďatá dívka. „No počkej!" vykřikla hnědovláska a vrhla se po polštáři.

„Zvonek!" vykřikla Ally. „Ty máš takový štěstí," řekla blondýnce. Ta se usmála. „To mám," přisvědčila.