Na ledě

Kapitola dvacátá

Den Jarního plesu přišel dřív, než by si Stephanie přála. A bylo jí do pláče. Nechápala, proč na to Brandonovi kývla. Vlastně chápala. Když viděla ty veselé jiskřičky v jeho očích, nedokázala sebrat odvahu a zhasnout je. A teď byla tady.

Stála před zrcadlem ve svém pokoji a nervózně si kousala ret namalovaný rudou rtěnkou. Pozorovala svůj odraz a ptala se, co se to s ní stalo. Před rokem by viděla usměvavou dívku v nějaké teplákové soupravě. A teď? Byla vyšňořená na ples, který z celé duše nenáviděla. Kam se to dostala? Odpověď byla jednoduchá. K lásce.

Zvonek byl jasným signálem k tomu, aby opustila svůj pokoj a sešla do přízemí. „Páni," vydechl Brandon, když ji uviděl. „Jo," usmála se, „to jsem taky řekla." „Vypadáš nádherně," sklonil jí Brandon poklonu. „Díky," zčervenala, „ani ty nejsi k zahození." Zasmál se. Věděla, že ta věta je sto let staré klišé, jen laciný trik, ale ona si nemohla pomoct.

„Ehm, ehm," ozvalo se za brunetčinými zády. „Tati," řekla hnědovláska pomalu, „tohle je Brandon. Můj... kluk." „Tvůj..." nevěřil svým uším Samuel. „Jo," přikývla a usmála se. „Rád tě poznávám, Brandone," řekl tónem, který vypovídal o přesném opaku a potřásl si s blonďáčkem rukou. Brandon se zašklebil, nejspíš kvůli pevnému stisku, a chtěl svou ruku stáhnout, ale dívčin otec na to měl zřejmě svůj názor.

„Taaak jo," protáhla Stephanie po chvíli, kdy její otec stále drtil Brandonovu ruku, „už jste se seznámili. Tati, můžeš ho pustit." A i když Samuel vypadal, že by Brandona nejraději zardousil, sevření nakonec uvolnil. Věnoval ale chlapci pohled, kterým ho vyzýval, ať se zkusí na jeho dceru jen křivě podívat a budou se dít věci.

„Tak my už půjdem," řekla Stephanie. „Fajn," zamračil se její otec. „Bavte se," dodal, ale zcela jistě to tak nemyslel. „Vy taky," řekla a nahlédla za svého otce, jestli nespatří George, který s ním měl strávit celý večer. Její bratr se ale zřejmě vypařil z povrchu zemského.

„Tak jdeme," pobídla Stephanie Brandona. „Na shledanou," loučil se Brandon a snažil se dostat z domu co nejrychleji. Stephanie se tomu, chtě nechtě, musela zasmát. Když se za dvojicí zavřeli dveře, oba se viditelně uvolnili. „Prosím," řekl Brandon a galantně brunetce otevřel dveře, aby mohla nastoupit do auta. „Díky," usmála se hnědovláska.

„To je nádhera," vydechla Stephanie, když vstoupila do tělocvičny, která se přes noc změnila v místo z pohádky o vílách, a na chvilku docela zapomněla na svou averzi vůči plesům. Jen na chvilku, ale i tak stačila.

„To jo," přitakal Brandon a pátral očima v davu. „Někoho hledáš?" zajímala se brunetka. „Ne... teda, kamarády," odpověděl Brandon. „Aha." „Nechceš něco k pití?" zajímal se. „Jo," přikývla hnědovláska. „Dobře," řekl Brandon a vedl svou partnerku ke stolům s občerstvením. Vypadalo to, že se tu vyzná a Stephanie napadlo, na kolika plesech asi byl. A s kolika dívkami, vynořila se další myšlenka, kterou ale hned zahnala. Nechtěla si kazit večer.

Než se dostali k pití, začala hrát hudba a na parket se nahrnuly teenageři, kteří zřejmě neznali lepší zábavu než tanec. Hnědovláska si vybavila hned několik činností, které by dělala mnohem radši, než tancovala. Mezi ty na prvních příčkách se řadilo povalování v posteli, ale nesmělo chybět ani bruslení. Stephanie se zařekla, že dnes na krasobruslení myslet nebude, na to bude mít celý zbytek života. Hodlala si tenhle večer užít, ať už to bude stát cokoli. Možná by bylo lepší, kdyby na to ani nepomyslela, ale už se stalo.

„Zatančíme si?" navrhl Brandon, když začala hrát pomalejší píseň. Brunetka, i když poněkud neochotně, přikývla. Prodrali se davem až k parketu, kde Brandon obemknul brunetčiny boky svými pažemi. Ona na oplátku spojila své ruce za jeho krkem a položila svou hlavu na jeho hrudník. Pomalu se kolébali do rytmu hudby a Stephanie by v tu chvíli nemohla být šťastnější.