Na ledě

Kapitola sedmá

Doufala, že bude mít víc času. Potřebovala se na to připravit. Jenže jak to tak bývá, když se něčemu chceme vyhnout, čas schválně jako by zrychlil. A než si uvědomíme, co se děje, přijde ta chvíle, která nás děsí. A čelit Brandonovi bylo pro Stephanie ještě těžší než se popasovat s rozzuřenou Elizabeth.

„Já tam nemůžu jít," říkala zrovna hnědovlasá dívka do telefonu. „Ne, ty to nechápeš," pokračovala. „Já to nezvládnu. Jak mám bruslit s někým, kdo se mnou není schopný prohodit ani jedno jediný pitomý slovo?" zeptala se. Chvíli bylo ticho. „Najednou ti došly slova?" zeptala se Stephanie posměšně a ušklíbla se, i když to její kamarádka nemohla vidět.

„Cože? To snad nemyslíš vážně! Jak mu mám asi věřit? Vždyť ho vůbec neznám!" rozčilovala se brunetka. „Hele," pokračovala, „důvěra se nedá vykouzlit jen tak ze vzduchu." Jenže smířlivější tón dívčina hlasu na její kamarádku zřejmě nezabíral.

„Dobře, Ally, já to zkusím, ale nic neslibuju," povzdechla si hnědovláska. „Že mi nic jinýho nezbývá? To by ses divila," řekla Stephanie a nevesele se usmála. „Taky bych s tím mohla seknout," zamumlala si pro sebe. „Ne, nic. Už musím končit. Jsem tam. Měj se," s tím zavěsila.

Nechápala, jak to blondýnka může vidět tak optimisticky. Vždyť ten kluk ji nenávidí! No dobře, nenávist je možná trochu silné slovo. Spokojila by se i s výrazem ‚nemůže ji vystát' protože přesně tak na tom byla ona. Něco ji na tom klukovi rozčilovalo. Co jen to bylo? Jo aha... ona se mu omluvila. Omluvila se alespoň pětkrát a on nebyl schopen alespoň kývnout hlavou na znamení, že, když už nic jiného, bere na vědomí její přítomnost. Takže buďto byly zoufale špatné jeho komunikační prostředky, nebo to byl jenom další z těch namachrovaných frajírků. Osobně by vsadila spíš na to druhé.

Zalezla do šatny a začala se převlékat. Dávala si na čas, ale i když se snažila zdržovat to co nejdéle, stejně byla hotová nějak brzy. Tak jo, pomyslela si, je potřeba vymyslet taktiku. Jako malé s Ally vymýšlely spoustu bojových plánů. V čem bylo tohle jiné? Kromě toho, že tu chybělo to blonďaté třeštidlo, tak v ničem.

Probírala to ze všech stran. Mohla by být uzavřená a chovat se k němu stejně jako on k ní. Ale to by nebyla ona a Jessica by ji hned prokoukla. Takže tenhle plán musela zamítnout.

Co tu máme dál? Mohla by se chovat jako doposud, a tak nějak si ho nevšímat. Jenže ona se obyčejně chová jako trubka a jak si do háje máte nevšímat někoho, s kým máte bruslit? To taky nepůjde.

Co dalšího může její hlava nabídnout? Mohla by být přehnaně milá. To by šlo. Ačkoliv byla sama zvědavá, jestli to zvládne. Konec konců nebyla zrovna nejlepší herečka. Ale jak dříve toho dne řekla Ally, každý má právo na nový začátek. Nebyla si jistá, jestli na něj zvládne být přehnaně milá, ale spokojila se alespoň s tím, že se vynasnaží na něj být milá. Teda milejší, než on na ni.

Teď, když měla plán, i když možná trochu šílený, se cítila mnohem lépe. Připomnělo jí to staré časy, kdy všechno bylo tak, jak mělo. Kdy tady ještě byla máma, prolétlo jí hlavou. A dobrý pocit byl rázem pryč.

„Tak jo, pro začátek to zkusíme takhle. Chyťte se za ruce a jenom spolu bruslete," řekla Jessica. Stephanie nenápadně pohlédla na Brandona, který jí, překvapivě, ani neopětoval pozdrav. Teď, aniž by se na ni podíval, ji chytil za ruku a rozjel se. A drobná brunetka ho musela následovat, ať už chtěla nebo ne.

„Dost! Jste jako slon v porcelánu. Musíte do sebe přestat vrážet!" křičela Jessica, které už pomalu docházela trpělivost. Zkoušeli to už půl hodiny a pořád nezaznamenali žádný posun. Co je tak těžkého na obyčejném bruslení? No, očividně všechno.