Na ledě

Kapitola devatenáctá

Všude po škole byly rozvěšeny transparenty hlásající, že Jarní ples se koná už tuto sobotu. Doslova celá škola se nebavila o ničem jiném, tedy až na drobnou brunetku, která tak docela nesdílela nadšení ostatních.

„Z toho plesu už mě bolí hlava," zavrčela, když během pěti minut minula už šestou skupinku holek řešících plesové šaty. „Hele, ony nemůžou za to, že ty plesy nenávidíš," ušklíbla se Ally. „Hele, nedělej si z toho legraci a neříkej, že mě nechápeš," řekla poněkud nakvašeně Stephanie.

„Nemůžeš to prostě hodit za hlavu? Vždyť je to už hrozně dávno," naléhala na brunetku blondýnka. „Jsou to čtyři roky. To není dávno," zavrčela hnědovláska. „No tak, vždyť to nebylo zas tak hrozný," snažila se Ally. „Že ne?!" vykřikla Stephanie. „Skončila jsem ve fontáně," dodala hnědovláska o poznání tišeji. „Jo, a byla to sranda," zasmála se blondýnka, ale když viděla výraz své kamarádky, přestala.

Když byla Stephanie v posledním ročníku základní školy, konal se jakýsi rozlučkový ples. Byla to první velká akce, které se účastnila. Kluk, který ji tehdy pozval byl opravdu milý a pozorný. Dokonce jí přinesl i kytku! Jenže když večer končil, Jason se popral a v zápalu boje strčil do nebohé brunetky, která skončila ve fontáně. Stephanie ještě dnes slyšela smích všech těch dětí. Do konce školního roku s Jasonem nepromluvila a pak se jejich cesty naštěstí rozdělily.

Stephanie by nikdy na jarní ples nešla, ale Brandon ji pozval a jí se zrovna dvakrát nechtělo vytahovat trapnou historku ze základní školy, a tak jeho nabídku přijala. Říkala si, že se přes to možná přenesla. Na druhou stranu, možná se přes to nepřenese nikdy. Pomalu ale začínala svého rozhodnutí litovat. Vůbec se jí tam nechtělo.

Co na tom bylo ale nejhorší, byl fakt, že Ally byla tak nadšená z představy, že její hnědovlasá kamarádka zase zavítá na školní ples, že se rozhodla všechno zorganizovat. Počínaje brunetčinými šaty končeje jejím budoucím manželem. A i když Stephanie měla Ally ráda, jejich názor na módu se rozcházel už u ponožek, takže si asi dovedete představit, jak se hnědovláska zděsila, když jí blondýnka oznámila, že jí vybrala šaty.

První rekce byla ta, že zavřela oči a štípla se do ruky. Bohužel se z té noční můry neprobudila a málem se psychicky zhroutila, když jí došlo, že to je skutečné. Vydala ze sebe zvuk signalizující utrpení a obrátila se na blonďatou dívku.

„Prosím, řekni mi, že jsi mi vybrala nějaké jednoduché a naprosto rozkošné šaty," prosila blondýnku. „Jasně že jo. Vždyť mě znáš," ujišťovala ji Ally. „No právě," povzdechla si. „Hele, to mě uráží," ohradila se blondýnka. „Hmm," zabručela brunetka naprosto vyvedená z míry. „Hele klídek, po škole se můžeš stavit k nám a koukneme na to. Když se ti nebudou líbit, můžu je vrátit," snažila se brunetku utěšit blondýnka. Stephanie ale věděla, že zbavit se těch šatů by jí nedovolila ani v případě, že by na tom závisel její život.

***

„To snad nemyslíš vážně!" vykřikla Stephanie. „Co se ti na nich nelíbí?" zeptala se dotčeně Ally. Obě dívky se skláněly nad tmavě zelenými šaty, které toho, podle brunetky, víc ukazovaly, než zakrývaly. „Vždyť jsou dokonalý!" hájila svůj výběr blondýnka. „Jo," ušklíbla se brunetka, „pro prostitutku." „To odvoláš!" vykřikla blonďatá dívka. „To teda neodvolám," stála si hnědovláska za svým.

„Teď jsi mě urazila. Víš, Stephanie, tyhle šaty nejsou tvoje, ale moje," řekla klidně Ally. „Jejda," zamumlala hnědovláska. „A to jsi mi to nemohla říct dřív, než jsem řekla to všechno?" zeptala se zamračeně. „Chtěla jsem si z tebe udělat srandu a ty mezi tím zkritizuješ moje šaty i můj smysl pro módu," řekla blondýnka uraženě. „No tak, Ally, nezlob se. Prostě mi ty šaty přijdou trochu moc... i na tebe," řekla Stephanie zamyšleně.

Ally si pro sebe zamumlala něco, co znělo jako: ‚Jestli brzo nezmění svůj názor na módu, budu ji muset zabít.' Stephanie se moudře rozhodla ji neprovokovat, a tak si dál prohlížela ten kus látky ležící na posteli.

„To tě vůbec nezajímá, jaký šaty jsem vybrala tobě?" zeptá se Ally dotčeně. „Ehmm?" zamyslela se Stephanie. „Pořádně si rozmysli, co řekneš," vyzvala brunetku ostře blondýnka. „Páni, Ally," začala přehnaně veselým hlasem hnědovláska, „mohla bys mi prosím ukázat ty bezpochyby úžasné a nepřekonatelné šaty?" „Tak co?" ušklíbla se brunetka, „je to lepší?" „Nemusela jsi to říkat s tak očividným falešným nadšením," zamručela Ally. „Ale musela," odbyla ji Stephanie. „Tak co ty šaty?" zeptala se teď už normálním hlasem.

„Tadá!" řekla hrdě blondýnka a rozepla pytel, ve kterém se ony tajemné šaty nacházely. „Páni," vydechla brunetka. „Že jo?" usmála se Ally. „To teda," řekla Stephanie bez dechu. „Jsou nádherný," dodala. Blondýnka hrdě vypnula hruď. „A pak že nemám smysl pro módu," odfrkla si blonďatá dívka. „Taky že nemáš," ušklíbla se hnědovláska, „podívej se na svoje šaty." „Ha ha ha," řekla bez špetky pobavení Ally. „Opravdu vtipné," dodala. „Promiň, já prostě musela," usmála se Stephanie rozpustile.

„Tak jo, to stačí. Teď si je zkus," vyzvala blondýnka svou kamarádku. Společnými silami se jim povedlo nasoukat hnědovlásku do oněch pohádkových šatů.

„Páni," vydechla Stephanie znovu, když přejela přes třpytivý živůtek. Usmála se. Béžová sukně byla v kombinaci s blyštivými kamínky nádherná a skvěle ladila s dívčinými vlasy. „To jo," řekla stejně ohromeně blondýnka. Když měla Stephanie ty šaty na sobě, vypadaly ještě líp, než když jen ležely na posteli.

Brunetka se z ničeho nic otočila a vrhla se své kamarádce kolem krku. „Díky," zašeptala hnědovláska objímající svou dlouholetou kamarádku. „Nemáš za co," ujistila ji blondýnka. Když se od sebe dívky odtáhly, Stephanie si otřela oči a usmála se. „A teď si zkus šaty i ty," vybídla svou kamarádku hnědovláska.

„Musím uznat, že na tobě vypadají mnohem líp, ale i tak," ušklíbla se hnědovláska a znovu hodnotila kamarádčiny šaty. „Co se ti na nich nelíbí?" nechápala blondýnka. „Já nevím," zamyslela se brunetka na oko. „Třeba to, že jim chybí břicho?" poukázala hnědovláska na fakt, že šaty zakrývají jen to nejdůležitější a nenechávají moc prostoru představivosti. Nepomáhal tomu ani dlouhý rozparek, který se táhnul od poloviny stehna až ke kotníkům. „Ale no tak, vždyť to je teď v módě," nechápala postoj své kamarádky blondýnka. „To tam rovnou můžeš jít ve spodním prádle!" rozčilovala se brunetka. „Abych si ho nevzala," vyhrožovala blondýnka.

„To bys neudělala," řekla sebejistě Stephanie. „Jsi si jistá?" zeptala se Ally a povytáhla obočí. „Jo," odpověděla brunetka bez váhání. „Vsadíme se?" zeptala se blondýnka. Hnědovlásce zmrznul úsměv na rtech. Věděla, že její kamarádka by byla schopná udělat cokoli, aby jí dokázala, jak moc se plete. „Ne, nevsadíme," řekla proto. „Vyhrála jsem," radovala se blondýnka. Brunetka ji nechala, aby si to užila. Konec konců pořád lepší než jít na ples s kamarádkou oblečenou jen ve spodním prádle.

Na chvíli v pokoji zavládlo ticho, které přerušilo až šustění látky. „Co to děláš?" nechápala Ally. „Sundávám si šaty," odpověděla Stephanie tónem, kterým blondýnce naznačovala, že je to přeci samozřejmé. „A proč?" nechápala blonďatá dívka. „Protože v nich nechci spát?" povytáhla brunetka obočí. Blondýnka zmateně potřásla hlavou a začala se soukat ven ze svých šatů.

„Tak, šaty bychom měli. Teď ještě ten zbytek," poznamenala Ally. „Jaký zbytek?" nechápala Stephanie. „To nemyslíš vážně," zděsila se blondýnka, když ale viděla brunetčin výmluvný pohled, povzdechla si. „Přece líčení, vlasy, šperky a spoustu dalšího!" poučila blonďatá dívka svou kamarádku.

„A je to nutný?" zakňučela hnědovláska a vykouzlila ten nejlepší štěněcí pohled, jakého byla schopna. „Ne, ani to nezkoušej. Teď ti neustoupím. Nechápu, proč to pořád zkoušíš, když víš, že to stejně bude podle mě," nechápala blondýnka, která se ke své kamarádce pro jistotu otočila zády. „Protože doufám, že se stane zázrak a ony pomůžou," řekla brunetka zklamaně. „No, tak dneska ne. Dneska je můj den!" řekla blondýnka šťastně. „Očividně," zamumlala hnědovláska sarkasticky, ale její kamarádka jako by jí neslyšela.

„No," spráskla ruce Ally, „čeká nás ještě spousta práce." A přesně toho se Stephanie bála. Protože když se blondýnka pro něco nadchla, nebylo cesty zpět a následky byly často katastrofální. Brunetka jen doufala, že tohle nebude ten případ.